Anotace: pavučiny navržené na způsob vlásečnic v polárním ledu...
byla jsem dnes na vernisáži člověka, kterého jsem z znala... zemřel loni, přesně témeř před rokem...byl duší umělec, fotil známé tváře a v tomto duchu byla i jeho výstava... mluvila jsem s jeho ženou, dcerou... prohlédla si fotky a čekala... přišli dva pánové patrně z uměleckého zákoutí a povídali, vzpomínali... měla jsem slzy v očích, ale i si pamatovala slova jeho dcery, chci aby byl konec... byla jsem tam s mamkou, která její slova nechápala a připisovala je únavě, mně bylo jasno.. věděla, co ji čeká, věděla, že tyhle slova myšlena průzračně budou bolet a bolí, věděla, že to špatně rozdýchá, věděla to... bylo to krásný, a já si vzpomněla na takovéto akce pro tátu, který byly myšleny jako díky a mně trhaly srdce z těla... síla měnící budoucnost... protkaná minulostí... jednoho dne jsem začala určité vzpomínky mít ráda... a jak tam jeden z nich řekl, stále uložené číslo v telefonu, co kdyby... a rozhovory, tiché rozhovory s panem KK a já s mým tátou... :-)
04.02.2016 01:13:21 | zelená víla
...myšlenky jsou někdy dost zavádějící...Ji./úsměv/
23.01.2016 19:58:29 | jitoush
i vyvádějící...
25.01.2016 10:42:15 | enigman
Ani život nedává smyslu... a přece je úchvatný.
23.01.2016 09:49:52 | Helen Zaurak
smyslem života by mohlo být žít...
25.01.2016 10:43:00 | enigman