Vyprávění

Anotace: Několik rozhazenych nápadů blízkých mému srdci v přítomné chvíli vznicene bláznivou představou...

Obraz cyklisty před první stranu srafovaneho komiksu, mladík s rozcuchanymi vlasy, modravou bundou barvy oceánu a touhou na hrudi.

Obraz je dělený do čtyřech podoobrazu ve stejném diametralnim rázu zachycující semafor, trojici děvčat na chodníku a nástěnku v divadle.

Smysl obrazu se odehrává uvnitř kresby jak postupuje před očima čtenářky jež čte následující řádky vyskakujici z vlasů mladíka jedoucího na kole.

'Má mysl se po cestě do práce dotkla několika fenoménů,

první byl výraz dívky poslouchajici hudbu skrze hlavová sluchátka,

výraz monotónní, bez prozarujici melodicnosti.

S ubihajicimi vterinami se na semaforu rozsvítila zelená a doprotivky šla mladá, křehká blondýnka se sešity, se zachmurenym výrazem, plná obav o domácí úkoly.

Za okamžik projedu na červenou přes čtyři bílé kvadranty zebry na sluncem ozarenem asfaltu, bez zachvevu svědomí, s pocitem bezpečí.

V uších mi hraje sedmi minutová psychedelicka skladba Od Futexture, plná hrave mechové zvukové kaleidoskopie, cesta je  tak úžasným a vzrušujícím dobrodružstvím.

Další obraz  (extrakce abstraktních surrealnych hlav a tvarů, momenty dekonstrukce, kresba, čtyři věšáky se sklenickama místo oči, kaligraf emocí a seismograf citu)

V tu chvíli jsem pocítil sílu, kterou mi universální vědomí zaslalo, nebot jsem se přál o modlitby a pomoc ve věcech vztahů a lásky, nebot má otupena a neprojasnena mysl se vznasela mimo svou skutečnou moc a sílu. Přemýšlel jsem nad soláriem spásy v lůně nebeské Golgoty, viděl jsem jak se mladý pár objima a drží za ruce, to všechno začalo stejně tak rychle jako to skončilo a než jsem dorazil k budově divadla, skladba stále nebyla u konce.

Obraz ruky kreslící svůj stín skrze oblaka kde je napsané 'neschovavej se za šedivé mračna, tvá tvář má stříbrné okraje, které prozrazují vnitřní slunce' - děkuji za vůně otevřenosti srdce, které ve mne vyvolavas.

Myšlenkový pochod může z prvního obrazu: ,...vím, mnohé se změnilo, někteří lidé, jako Ctirad a dědeček Milan odešli, vše je správné, slunce svítí vše je jak má být, naučila jsi mne Znovu rozevirat srdce vesmíru, není se čeho bát, vesmírné energie je dosti, nechť září skrze všechny bytosti, v útlumu i vznícení, v prostoru krve i prázdnoty, ať člověk pozná duchovní hodnoty a své vnitřní drama, vše je jak má být, utery odpoledne a já mám tváře spálené od slunce, vše je jak má být, napětí, očekávání i smysl všech vysvětlení.

Obraz očního vicka jak se rozevira jakoby v abstraktní vteřině hypnozy a v něm srafovany rozplizly dvojmesic.

'Zjistil jsem to náhle,

mé srdce rozpuka na jevišti,

procitim jej jako osvětlenou laskomilku,

ve které je místo pro herce

a jeho tisíc nespocetnych tváři,

rotujících kolem tří emocí'

Obraz jeviště obráceného zrcadlovým efektem do domečku pro panenky s rozbitymi okny; s malými stolečky, kde místo nožiček jsou končetiny vyhynulych tvorů.

'Zpátky na křižovatku kde jsem potkal dívku,

nesoucí na prsou své obavy,

před kontemplaci veškeré energie,

pred početím modlitby za vše Dobré,

pocituji náhle, že mám již delší dobu,

pokriveny smysl pro vnímáni ženské krásy,

že se má pravda stala lži,

že mám tendenci vztahovat se k minulosti,

že oplyvam absencí otcovské figury,

a nesmiritelne bojují s přijetím jakékoliv autority,

ac si uvědomují, že ji v životě potřebuji,

jako novou zkušenost, jako oporu,

jako verzi své životní pravdy tvůrčího Příběhu.'

 Obraz šestý, ctižádost; kterou namalovala monstrózní dlaň s očima místo car života, dlaň svirajici husí brk s ohonem ohně a třásněmi pavich per.

 

'Může se to zdát jako jednolitý proud,

vlnitých myšlenek vysazenych ve slova,

jako perly v písku, jako hvězdy na obloze,

jako křišťálová modř rozevirajici se v lotosu

 

Je to jako poprvé pocítit záblesk steskne hlubiny,

ve které víří slzy štěstí a boje jako poprvé,

v nichž nacházím odvahu i zánik,

v nichž se stávám postavou ve hře dramatika,

 

vznecuji tvou obraznost jako popelavy fénix,

na tváři dvě zahave medúzy,

mimo portrét scénografa a jeho pera,

jako by náhoda v osud to chtěla'

 

První poklad s padajícím sněhem,

první zař reflektoru s rozpomnenym během.'

 

Lásko za roletami bezbreheho poznani.

 

Obraz slávy v mysli dramatika,

odraz touhy, vytrvalosti,

odhodlání,

i následného uznání.'

 

...

 

Víra v příběhy života,

jež kulisy přenáší 

a projeví je v citu pramenu.'