Na stopařku nesahat!

Na stopařku nesahat!

Jo to byby doby, když jsme mohli poslouchat „Hlas Amči“. V osmý den, pátého měsíce v roce, přijelo nóbl auto. Nekapal z něj olej, stírače stírali, brzdy brzdily.

Vyšli úctihodně oblečení a položili kytičku k pomníčku.Velmi prostému a menšímu, než by si zasloužili ti padlí. Žádné ciráty. Žádné traktáty. Jeli vždy od Plzně, dolů k Prachaticům, vojenský přidělenec salutoval a zněla ne příliš halasně hymna.

Pak rudé mocipány po třiceti letech napadlo, že to je provokace z Wólstrýtu. A vybudovali naproti veledílo, „Pomník pěti armád“. Hotová šaškiáda. Skromnou americkou hymnu z přenosného magnetofonu přehlušili po svém. Těm naproti z trucu, těm co stáli u svého pomníčku padlých, pomníku „Tří armád“. Těm, co v Květnu ´45, čekali osm dnů, než přijedou a předají Rusům zajatecký tábor, kde dleli Maďaři a Němci v uniformách. Už bez kvérů.

Bylo mi to tuze divné. Prošel jsem spousty vesnických i městských míst s pomníky padlých z Velké války. Fotografie v míře malé, řady jmen v míře dlouhé. Na významnějších stojí sochy matek s dětmi v náručí. Hledíce toužebně v dál, zda se jejich muž vrátí. Umírali ještě poté, co se i část vrátila ze zničeným zdravím.

Pak jsou tady ještě pomníky, z ještě Větší Velké války. Někoho u nás napadlo (Poturčenec horší Turka), že jména padlých už nejsou tak významná. Důležitější se zdály asi velké generálské figury, rozmáchlá gesta. Karel K. měl pravdu s „bratříčky, co nezavřeli vrátka“.

A tak ten truc velepomník u Vítějovic má nejen nepřesné (blbé) jmého ale i význam, neb lid je zove „Stopařka“, „( u stropařky). Už reportáže hlasu Amči byly sarkastické a groteskní. Doba byla groteskou, když už se tak moc nestřílelo na čáře. I tak bych tu rozevlátou dívku nechal kde je. Občas ji zamávám, že neberu, že mám plno. Velepapaláš už to řekl: “Je to taková milá holka, bere šestset tisíc!“ Docela se paňáca trefil, tolik opravdu stojí. A nejbizarnější je to, že majetkově je pod úřadem státní správy, který řeší a spravuje majetek, tzv. „odúmrť“. Život vymýšlí opravdu neskutečné abnormality.

Krev lidí je vlastně pořád stejná, je jedno z které země je. Důležité je nezapomenou a říkat věci tak, jak proběhly. Válka je věc hrozná, nepředstavitelná a nestravitelná. Pozoruhodné je, že zbrojnice jsou dnes zase plné tak, že není co nového už kam dát. Ani chemické bungry nejsou prázdné. A teď k tomu přibylo i genetické inženýrství. Nezbývá nám tedy už nic jiného, než se modlit ke svým, těm zaručeně správným bohům. Mám pocit, že mrtví už nejsou vůbec důležití.

Hlavně, aby nám nekleslo HáDéPé. Aby nám neubylo z plného korýtka.

https://www.uzsvm.cz/ceske-budejovice-315-175-85/pomnik-miru-ve-vitejovicich-je-ve-vlastnictvi-uzsvm-129063/

Mám právo kecat, co chci. Barák dědy byl kousek vedle demarkační linie. Leccos mi vyprávěl. Také otec, tenkrát mu bylo dvacet let. Já žiji a jsem v sadu, přímo na té linii. Mám tu čtyři vlajkové dřevěné stožárky, na nich vlajky, co se týkají mé rodiny. EU, Česka, Slovenka a Cookových ostrovů. Jenže to je už jiná historie. Měl bych pořídit pátý, pro vlajku USA. Dotaci nepotřebuji, snad to stihnu...

Autor Lesan, 14.04.2020
Přečteno 92x
Tipy 4
Poslední tipující: Lighter, šerý, Básník Karel
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter