Perníkový čert

Posuňme se v paměti o kus dál. Do období mého dětství v době reálného socialismu.

Jako dítko školou povinné jsem tuto dobu vnímala po svém. Bez kousku hořkosti. Protože jsem měla úžasné rodiče, rodinu, spolužáky, děti v paneláku a prostě celý svět byl náš.

Týden před oslavou VŘSR byla naše třída 5.A vyzdobena krásnou nástěnkou k tomuto výročí. Zářila červenou barvou a byla tam spousta hesel, které si vlastně už dnes ani nepamatuji. 

Se spolužákem Jarkem jsme seděli v zadní lavici přímo před nástěnkou. Jarek si zrovna ten den přinesl do školy mikulášský perník. A na tom perníku byl krásný obrázek s čertem, který vyplazuje dlouhý jazyk. Čert byl oblečený do červené barvy a jen černé chlupy mu trčely všude, měl dlouhý ocas a kopyto. Byl pro mou dětskou duši nádherný. 

Připadalo mi, že tento čert na tu nástěnku zkrátka patří.

Nebylo v tom vůbec nic politického, byl to dětský naivní nápad daného okamžiku. Tak jsme ho tam společně pověsili.

Ale nikdo ze spolužáků si ničeho naštěstí nevšiml.

Poslední hodinu byla občanská nauka, kterou nás učila kovaná komunistka - zastupkyně ředitele školy.

Vešla do třídy, zrak jí přitáhl čert na nástěnce. No málem dostala infarkt. Všichni jsme tam stáli z rukama za zády a ona křičela.

Nechala nás ten den všechny po škole a udělala zápis do třídní knihy. My s Jarkem jsme ani nedutali. Já jsem v té době byla premiantkou třídy. 

Teprve po letech v časech svobody, jsme na jednom srazu přiznali třídě pravdu o čertovi na nástěnce. Moc jsme se tomu tenkrát vsichni nasmáli.

Vždycky si na tento příběh vzpomenu jako na naši drahocenou svobodu a demokracii.