Dětská autosedačka

„Jede král! Jede král!“ hřmí ulicí, lidé tleskají, uklánějí se. Jiní teprve vyhlížejí příjezd krále. Rytmický dusot koňských kopyt se nese davem. Připadá vám to jako scéna z Noci na Karlštejně? Mně také.

Nedávno jsem si na tento historický výjev vzpomněla při pohledu na cenu dětských autosedaček. Částka vysoká, nikoliv však konečná. Pro své zlatíčko nepotřebujete pouze autosedačku, nutná je ještě báze pro její instalaci do vozu. Cena letí vzhůru a já už tuším, že spíš než autosedačku se chystám kupovat zlatý kočár pro jeho veličenstvo.

Podívala jsem se na svého chlapečka a musela jsem zamrkat. Je to opravdu jen malý chlapeček, který má v puse dudlík a na tričku obrázek Tlapkové patroly? Nebo je to malý monarcha v hermelínu, sedící v pozlaceném voze a nyní čekající, jak se mi podaří vyšperkovat jeho dopravní prostředek?

Domnělý malý monarcha něco zažvatlal a ukousl si z rohlíku, své oblíbené lahůdky.
Povzdechla jsem si.

Výběr autosedaček je obrovský. Pracovník specializované prodejny úslužný. „Tak kterou? Modrou? Mesh nebo obyčejnou?“ Říkal mesh? Nebo to snad byl samet či satén? Vedro tomu úplně nepomáhá.

Malý monarcha si jde autosedačku vyzkoušet. Kope nožičkami, ohání se pěstičkami, natahuje moldánky. Skoro jako kdyby královského synka vlekli na balkon k účasti na formálním projevu k lidu. Proti jeho vůli samozřejmě. Tak proti vůli mého batolete jsme jej umístili do autosedačky. Komorní, tedy prodavač, pozapínal všechny přezky. Služebná, pardon, kolegyně prodavače, poupravila hlavovou opěrku. Jeho veličenstvo, mé batole, se spokojeně rozložilo do autosedačky. Zřejmě aby otestovalo šlofíka. Inu, toho by si královský synek při projevu dovolit opravdu nemohl.

Po hodině zkoušení odcházíme z prodejny.

Zlaťáky mě v měšci už opravdu netíží. Myslím, že jsem vyčerpala i zásoby z rodinného pokladu. Nutno dodat, že bez té tíhy grošů je na světě hned lehčeji. Má záda už se víc neohýbají pod tíhou domnělého bohatství, tentokrát skláním hřbet pod tíhou nové autosedačky, kterou nesu do vozu.

Vůz… Tak to máme další investici, ale tu si necháme radši na příště. Pro dnešek už královská pokladna zeje prázdnotou. Dnes už jen do našeho ojetého šemíka nainstalujeme autosedačku, diamant mezi drahokamy.

A vida, dokonce i náš starý šemík najednou vypadá jako oř hodný královského dvora.

A moje batole? To si hoví spokojeně ve svém novém trůnu a s úsměvem skutečného monarchy kyne, tedy mává, lidu.