TETA

Mohlo by se jednat i o jistý nákupní řetězec? Mohlo, to ano. Jenže vedle na dalším nároží v Budějcích stojí dodnes "Broukárna". Jsa staromilec, zahleděn do opaxitových a zrcadlových stěn schodiště, zvyšuje se mi tep v těch místech. Ovšem ten barák měl už tehdy v 1.Čsl. republice výtah s liftbójkou. Možná spíše s lift gérl dívenkou.
Prozradím, že okolo "Broukárny", pánů Brouka a Babky, chodím k Malši. Po pravé straně nóbl noční podnik Savoy, vlevo divadlo. Jakmile však přejdu pěšky Zlatý most, tep je na hranici snesitelnosti, protože další obytný blok za vodou je Krajský soud a hotel, vlastně věznice se zamřížovaným výhledem.
Tak okolo těch míst pokračuji směrem k Samsonu a to už je přeci jen veselejší téma. Hned za ním bydlí moje teta. Čiperná teta, co se narodila před devadesáti šesti lety. Je významná tím, že jako děvče s Obchodní akademií nastoupila v Záložně u Černé věže jako děvče pro všechno a po padesáti letech opustila tento finanční ústav jako vrchní inspektorka. Já více obdivuji její odvahu, chodila za vodou k soudu vymáhat od dlužníků půjčené peníze. Ona, drobná a vždy usměvavě, neoblomná. Proti většinou velkých, svalnatých a držkujících, kteří nechápali, co měli chápat.
Jenom na okraj jistě pochopíte, že teta zažila všechny možné desperáty a také prezidentské potentáty. Dokonce i to, jak mnoho úspěšných a pracovitých lidí pálilo v třiapadesátém v kamnech peníze, házeli je do Malše i Vltavy a neslušně přitom klelo.
Tedy podle mého by na Hradě měl spočinout úspěšný člověk s noblesou sobě vlastní a s praxí jak řídit své oddané a poddané voliče.
Rozhodně bych nechtěl, aby na hradě zavládla vojenská Pavlova junta. Přiznám se, že se nemohu rozpomenout, zda jsme na vojně fasovali khaki, nebo červené trenýrky. Já jen, že tenhle materiál už kdesi nedávno vlál. Zeptám se tety, coby řekla juntě. Doufám, že odpověď nebude zemitější, než tehdy v tom třiapadesátém.
Howgh!