Od trávy až ke skořici

Anotace: Popis bratra tak trochu jinak :)

„Peťo, není ti špatně?“ ptá se sestra po tom, co se bratr svalí na postel. „Ne.... my sme byli enom na balíkách...“
Na balíkách... člověk by si řekl: „No co? Tak byli na balíkách se slámou, to nevadí. Neřeš.“ Neřeším. Radši. Vím moc dobře, co tam můj čtrnáctiletý bratr se svým nejlepším kamarádem dělal. Nejsem naivní a vím, že věková hranice vykouření první cigarety, se čím dál víc snižuje, ale tráva? Dobře, možná jsem naivní. Nebo spíš jsem byla, tímto dnem jsem však prozřela.
Je neuvěřitelné, jakým způsobem a jakou rychlostí získávají dnešní děti zkušenosti s drogami. A ještě neuvěřitelnější je, že kvůli tomu nemají špatné svědomí. Zjevně zde platí přímá úměra – čím víc mají zkušeností s co největším počtem drog a návykových látek, tím víc mají otupený a „vygumovaný“ mozek. Tudíž svědomí žádné, zkrátka jim chybí.
Ano, je to tak a ne jinak. Mládež, možná spíš děti, je už dnes taková. Přijala jsem to a smířila se s tím, že můj bratr patří do skupiny vyvrhelů společnosti. Ale opět se ukázalo, že jsem se mýlila. Že jsem pořád nezkušené kuře. Tuto neděli přišel bratr, sedl si za mnou k počítači a z kapsy vytáhl asi patnácti centimetrovou skořici. „Jejda mane, na co to máš?“ ptám se. A Peťan s šibalským úsměvem odpoví: „No na balíky, ne? Snad sis nemyslela, že ostanem u trávy? Skořica je lepší, skořica je dobrá.“
Vždycky jsem si myslela, že se začíná lehkými drogami a končí těmi tvrdými. Naši kluci to však vzali trochu jinak. Začali lehkými a skončili u skořice. Nevím, ke kterým drogám bych měla skořici zařadit a vlastně ani nevím, jestli můžu říct, že skořice je droga. V každém případě mě můj bratr překvapil. Odvolávám to, co jsem napsala. Není vyvrhel společnosti, je to průkopník nové éry.