Na Severu je mé místo k žití

Další cesta na Sever, k Baltu, je za mnou. A byla zase úžasná.
Miluju sílu moře.
Jeho šumění, vítr i proměnlivost počasí. Nekonečnou řadu majáků podél pobřeží, které trpělivě navádějí lodě do bezpečných přístavů.

Lodě, jachty, mariny.

Ústí řek, která spojují sladkou vodu s mořem a pokračují dál do srdce oceánů.

Mám pocit, že jsem duší námořník.

Patřím do míst, kde počasí ukazuje svou sílu a člověk pokorně přijímá, že přírodu nikdy neovládne.

Poprvé jsem to naplno pochopila během cesty do Skotska, v horkém červenci ještě před covidem.
Tehdy jsem zjistila, že rozpálené pláže a klid teplých moří nejsou tím, co hledám.

Má duše se tehdy vrátila domů.

Na Sever.

Tam, kde vítr čistí hlavu, moře uklidňuje srdce a každý nádech připomíná, že skutečný domov nemusí být místo, kde jsme se narodili, ale místo, kde naše duše konečně pozná, že je správně.