Návštěvnost
Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Padá listí, padá Publikoval(a): NigarKalfa | Básně » Láska
Ty první dva verše jsou překrásné, poslední verš tomu vzal vítr z plachet a z tajemna přešel do očekávana. Rád tě čtu , tvé povídky jsou útěšné a čtivé. Zdravím.
Růžové brýle Publikoval(a): NigarKalfa | Básně » Láska
Jo, minulost je nejlepší nechat za sebou. Co je dobré si zachovat, je čirá vášeň.
26.02.2024 12:02:13 | Luko tulákreagovat
Držíme se za ruce Publikoval(a): NigarKalfa | Básně » Láska
Pak je to v pořádku. :-))
Držíme se za ruce Publikoval(a): NigarKalfa | Básně » Láska
Naprosto není důvod měnit počet slok. Jednou jsi to napsala, protože jsi měla důvod. Pokud máš pochybnosti, choď kolem napsané básně, tř. týden, občas si ji přečti a pokud budeš, za sebe, spokojená, zveřejni ji. Začne žít svým životem, ale nikdy nenechej za sebe rozhodovat jiné. To je tvoje dílo, tvoje myšlenky, tvoje zkušenosti a pokud má tvoje zůstat, pak musí být celé tvoje. :-))
Držíme se za ruce Publikoval(a): NigarKalfa | Básně » Láska
Když už jsem si text konečně pořádně přečetl, dovolil jsem si ho přetextovat. udělal jsem to i někomu jinému a setkalo se to s nevolí. Tak se případně omlouvám. Je to spíš taková hrátka, při které se vytrácí poselství Tvého textu. Možná si to Tvůj text nezaslouží. nemá to ale být žádná karikatura, zesměšnění. Prostě mě to inspirovalo jako mě inspirují jiné věci. Na konci připojuji část textu Karla Kryla na velmi podobné téma. Ta je důležitější než ta moje.
Tvá pátá sloka se mi spolu se sněžítkem líbí možná nejvíc. Líbí se mi tam, jak barva svařeného vína jde dohromady s barvou větrníků. I fotka je barevně zajímavá (vyladěná ale asi ne).
Myslím, že v tuto chvíli jsem vyčerpal už opravdu všechno, co jsem k tomu schopen říct.
VE SNĚŽÍTKU ZAMILOVANOSTI
Únor a listopad
se drží za ruce
každý z jedné strany
svírá sněžítko zimy
Po zatřesení
socha z čelenky rozepjala křídla
roztočila vrtule větrníků
začala práškovat
Vločky moučkového cukru
začaly dopadat
do páření řeky
svařeného vína
Domy rozkročené podloubími
se zvedly od horké polévky
dívají se očima oken
jak si hrajeme na zvony
Sněžítko zamilovanosti
srdce náměstí
tluče do dveří
úkrytů před deštěm
Podobné téma od Karla Kryla:
Chodili okolo kostelních portálů,
ulice spěchaly odněkukd nikam,
míjeli neony večerních lokálů,
asi se divíte, proč to tu říkám,
dva lidé v ulici nebyli z Verony,
chodili okolo setmělých oken,
vzali se za ruce, hráli si na zvony,
hráli si na zvony a byli spolu.
Dva roky později v ulici sněžilo,
na ruce s prsteny padaly vločky,
vedli se pod paží, město je střežilo,
bílé jak kožíšek angorské kočky,
dvojice pomalu vešla pak do domu,
na okna vzápětí záclony spadly,
Verona vskutku už nechybí nikomu,
nechybí nikomu z těch, kdo jsou spolu.
Držíme se za ruce Publikoval(a): NigarKalfa | Básně » Láska
PS: Dálnice není správné. Správná je spíš předehra. Má nejen zklidnit, ale navodit dojem pestrosti nadcházejícího. Proto je zde veškerá členitost, chutě, vůně, možnosti (a zároveň nic mužského).
Držíme se za ruce Publikoval(a): NigarKalfa | Básně » Láska
neměnil bych...
Držíme se za ruce Publikoval(a): NigarKalfa | Básně » Láska
KÝČ
Člověk ve stádiu očekávání, je v galerii (nebo na literu) zasažen případnými kýči jako žihadly.
Člověk propuštěný po dlouhém pobytu z nemocnice (nebo z ciziny) se kýčů chytá jako záchranného kruhu. Je vděčný, že tam tito průvodcové skutečně jsou tak, jak na ně ve svých představách v nemocnici vzpomínal. Podle mě je kýč i něco, co tu bylo, co už je překované a co se současní inovátoři snaží nahradit něčím novým. 6ádný kýč, když poprvé spatřil světlo světa, tedy kýčem nebyl. V tomto pojetí se podobá Jungovu stínu, který je dost důležitý.
Je i vodítkem pro člověka, který chce poznat sám sebe. Směřuje ke svým počátkům, setkává se sám se sebou v okamžiku, kdy poprvé věžičku uviděl, a tedy mu nemohla být kýčem podobně jako pisateli, který poprvé takto popsal město. Toto dítě se může ptát, jaký pocit z věžičky tehdy mělo.
Co se bude dít za dveřmi, je nám jen naznačeno. Ke dveřím se přibližujeme po dálnici města. Město je beze změn, tak, jak je chceme mít. Nechceme žádnou překážku na dálnici, abychom se co nejrychleji mohli dostat tam, kam toužíme - za dveře.
Prostor za dveřmi je zásadní. Je to pointa. Bez ní by město bylo popisováno úplně jinak. Ono by muselo nést děj, být zápletkou.
Držíme se za ruce Publikoval(a): NigarKalfa | Básně » Láska
I ta fotografie je tam hezká.
Držíme se za ruce Publikoval(a): NigarKalfa | Básně » Láska
Pro Leonarda da Vinci nebyl žádný obraz hotový. Mně to hotové nepřipadá už jen proto, že se ptáš. Píšeš o tom, že jsou ty sloky popisné. Je v nich ale mnoho potenciálu pro akci. Především jsou tam větrníky uvězněné v pohybu. Je tam ale i zvonkohra.
Téma nabízí mužskou a ženskou odlišnost. Muži popisují cestu městem pomocí názvů hospod a ženy pomocí různých krámků, takže se vzájemně vůbec nemohou navigovat. Každý z nich vnímá jiné město.
Tvé psaní je velmi ženské. Myslím, že takový je i jeho cíl. Nevím, do jaké míry by jsi chtěla vydolovat kousek muže v sobě, případně zda by jsi se chtěla zeptat toho, kdo s Tebou městem prochází, co vidí on. Nevím, zda by Ti tento proces pomohl nebo věc naopak zesložitil, zkomplikoval.
Musela by jsi vymyslet, jak toto sdělení do textu citlivě zakomponovat, protože tak, jak to je, to je právě pěkným, čistým zaznamenáním té ženské poloviny.
Nepíšu to proto, že bych chtěl Tvůj problém vyřešit. Spíše mě zaujaly tvůrčí možnosti kompozice, kterou jsi nadhodila.
Upřímě si myslím, že je nemožné poctivě napsat mužskou a ženskou část dohromady, tak jak jim probíhají v hlavách při společném průchodu městem se všemi věcmi, které si přejí, aby se ten druhý nedozvěděl, za které se stydí.
Mám zážitek se svojí ženou. Procházeli jsme městem, o kterém jsem věděl, že je krásné a dlouho už jsem v něm nebyl. Přesto, že jsem měl se ženou dost naléhavých problémů k řešení, rozhodl jsem se je neotevírat, protože jsem věděl, že budu vtažen do bouřlivé diskuse, která způsobí, že se mi zatemní před očima do té míry, že město neuvidím. Choval jsem se proto příjemně a přátelsky, moji ženu to přeladilo a mnoho problémů se rozplynulo, takže jsem vlastně vykročili po téměř neznámé cestě, protože jinak zejména já stále něco zuřivě řeším. Nová cesta neřešením se před námi vinula městem.
V Tvém textu je zajímavé, že spolu postavy vůbec nekomunikují. Každá je ve městě sama a k setkání a ke komunikaci dojde až za dveřmi, kam se oba těší, kde je to lepší než ve městě.
Je jasné, že kdyby kominukovali, překročilo by to rámec básně a stalo by se to alespoň povídkou.
I tak mě připadá spojení části města s nějakou postavou zajímavá: Viz Máchova Praha nebo Máchovy Litoměřice. I kdyby se Mácha nahradil Tvým partnerem, i tak by to byla zase úplně jiná báseň.
Při čtení se vkrádá myšlenka, že za dveřmi je to sice lepší, ale zase podobnější než venku, kam člověk potřebuje vykročit pro všechny tvary věžiček, dezertů, vůně atd.
Královna palačinek Publikoval(a): NigarKalfa | Básně » Láska
Pěkné.
Krákání vran Publikoval(a): NigarKalfa | Básně » Smutné
Nékdy,jo...
Držíme se za ruce Publikoval(a): NigarKalfa | Básně » Láska
Doporučuju!
:))
Pa :)*
Krákání vran Publikoval(a): NigarKalfa | Básně » Smutné
To máš recht. Je těžké napsat milostnou báseň, aby nebyla kýčovitá a aby to nebylo klišé. Ja sama s tím mám problém.
Ovšem znám i tady na Literu člověka, který to s přehledem umí. Můj NEJ
Držíme se za ruce Publikoval(a): NigarKalfa | Básně » Láska
Budiž ti útěchou, že nejsi jediná, na kom jsem si dneska pochutnala.
Už je mi fajn:))
Ať se ti daří.