nebezpečné stopování

nebezpečné stopování

,,Slečno! Halo! Slyšíte mě? Jste v pořádku?!“
Policajt mi svítí baterkou do tváře a prohlíží si mě. Sedím na zemi opřená o strom a neustále se třepu. Od této chvíle mi přijde, že všechno se děje velmi rychle. Převoz do nemocnice, následný převoz na stanici. Ted tu sedím v malé vyslýchací místnosti a čekám na detektiva. Ten policajt co mě sem dovedl mi řekl že se mě musí zeptat na všechno, co se stalo.

Když došel detektiv, podal mi café a představil se mi jako detektiv Boen. Posadil se a zeptal se mě, jestli můžeme začít. Jak asi můžeme začít si jen tak povídat o tom co se mi stalo? Pomyslela jsem si, ale přikývla jsem na souhlas.
Detektiv Boen si vytáhl tužku a sešit. Podíval se na mě a řekl:,, Začnete pěkně od začátku, řekněte mi všechno.“

,,Jela jsem na koncert String, a jelikož jsem studentka, moc peněz jsem neměla. Jela jsem autobusem do Layle a tam šla na benzinku, kde jsem si chtěla koupit něco k pití. Měla jsem asi tak hodinu než mi jel další autobus přímo do Chicaga. Když jsem stála v řadě k pokladně stál prohlížela jsem si mapu Chicaga, ještě nikdy jsem tam nebyla a bála jsem se, že tam zabloudím. Někdo mě oslovil, podívala jsem se za sebe a viděla jsem muže v kšiltovce, jak se na mě usmívá a ptá se mě:,, Jedete do Chicaga?“

,,Ano. Jedu tam na koncert.“
,,Jak tam jedete?“
,,Autobusem.“
,,Nechcete vzít? Jedu taky do Chicaga tak jestli chcete, hodím Vás tam.“
Jelikož mě rodiče už od malička učili, že nemám sedat do auta s cizími lidmi, odmítla jsem, ale ten muž se nedal odbýt a venku před benzinkou mě dohonil se slovy:,, Slečno, já chápu, že se asi bojíte, já jsem otec a upřímně kdyby měla být moje dcera v cizím autě asi bych zešílel, jenže já jsem dobrý člověk, stopaře beru pravidelně a nikdy žádný problém nebyl. Mimo jiné jmenuji se Derek Swift.“
,,Já jsem Hanah.“
,,Těší mě.“

Derek mě ještě chvíli přemlouval ať s ním jedu, povídal mi o svojí rodině a práci. Po pár větách jsem souhlasila, že s ním do Chicaga pojedu.
Nasedli jsme do auta a jeli jsme. Řidičák jsem neměla a zdejší cesty jsem neznala a tak mi nezbývalo nic jiného než mu věřit. Derek se mi zdál jako dobrý člověk. Povídali jsme si o všem, kde bydlíme, co rádi děláme, jaké jídlo nám chutná. Myslela jsem si že jelikož je otec a manžel, bude fajn. Po chvíli se mě zeptal, jestli mám nějakou brigádu, řekla jsem mu, že si v létě přivydělávám jako barmanka v jednom našem místním klubu. Derek se na mě podíval a zeptal se mě jestli bych si chtěla přivydělat padesát dolarů. Zeptala jsem se ho jak. Upřímně peníze jsem potřebovala. Řekl mi, že tady kousek je lesní cesta, kde by mohl zaparkovat a já bych mu udělala orální sex.

Zarazila jsem se a okamžitě odmítla. Derek se mě s údivem zeptal, proč si s ním nechci užít. Řekla jsem mu, že nejsem prostitutka a požádala ho, aby změnil téma rozhovoru. V tu chvíli jako kdyby se v něm jeho duše vyměnila za druhou. Z milého a obětavého Dereka se stal naštvaný Derek. Začal na mě křičet, že všechny ženský jsou stejné a že jsem stejná prostitutka jako všechny ostatní. Byla jsem v šoku a začala se bát. Požádala jsem ho, aby mi zastavil, že vystoupím.

Derek se zasmál a řekl, že mě nikam nepustí a že jestli chci vyskočit z auta tak se mám připravit že to bude v této rychlosti dost bolet. Nechápala jsem co se děje. Mlčela jsem a dívala se před sebe. Nechtěla jsem ho ještě víc naštvat.
Po chvíli se mě zeptal, jestli jsem ještě panna a případně kolik kluků jsem už měla. Mlčela jsem. Na toto jsem skutečně odpovídat nechtěla. Místo mojí odpovědi mi začal vyprávět o sobě. Říkal že už měl stovky žen a že každá vždy byla spokojená. Bylo mi to nechutné. Vůbec mě nezajímalo kolik žen v posteli měl ani, jestli byli nebo nebyly spokojené.

Jeli jsme dál ale jinou cestou. Předtím jsme jeli po betonové silnici, ale Derek zahnul na lesní cestu. Začala jsem mít strach a zeptala se ho, kam jede, ale on mi neodpověděl. Chtěla jsem vyskočit z auta, i když jsem věděla, že bych se asi zranila. Zkusila jsem otevřít dveře, ale byli zamlklé. Derek si všiml, že se pokouším otevřít dveře a z kapsy si vytáhl nůž. Přilepila jsem se ke dveřím a zeptala se ho, co chce s tím nožem dělat. Řekl mi, že když budu dělat vše, co po mě chce, nic se mi nestane.

Po poslední zatáčce zastavil auto a podíval se na mě. Přiložil mi nůž ke krku a já propadla v pláč. Začala jsme ho prosit, aby mě pustil, že o tom nikomu nikdy neřeknu, ale on se mi začal smát se slovy: ,,Neboj se. Ty to určitě nikomu neřekneš.“

Řekl mi, ať se svlíknu a lehnu si na zadní sedadlo. Třepala jsem se a udělala vše, co po mě chtěl. Když si na mě lehl, všimla jsem si, že nůž si odložil na sedadlo řidiče.

Derek si začal rozepínat kalhoty, ale bojoval s páskem. Já se natáhla pro nůž, a když jsem ho držela v rukou, bodla jsem Dereka do stehna. Začal křičet a nadávat. Já se zvedla, vzala svoje oblečení, odemkla dveře a vyběhla do lesa. Běžela jsem bosa a polonahá ale bylo mi to jedno utíkala jsem tak rychle, že když jsem se ohlídla Derekovo auto jsem už neviděla.

Schovala jsem se za jeden strom a oblékla se. Podívala se, jestli mě nesleduje. Když jsem ho nikde neviděla, sedla jsem si a vydýchala jsem se.
Najednou jsem uslyšela, jak praská větev. Strnula jsem a pomalu se podívala, co to přesně bylo. Uviděla jsem Dereka, jak mě hledá s nožem v ruce a s ovázaným stehnem. Začal křičet moje jméno, ale já mu neodpověděla, věděla jsem, že kdybych teď udělala nějaký zvuk, zabije mě.

Pomalu jsem se začala pohybovat směrem k dalšímu stromu, když mě někdo chytil za krk, povalil mě na zem obličejem k zemi a já věděla, že to je Derek. Ucítila jsem řezavou bolest na zádech, začala jsem křičet a pištět ta bolest byla nesnesitelná, ten šmejd mě řezal na zádech.

Začala jsem dělat ze jsem bolesti omdlela a ležela bezvládně na zemi a jak se říká dělala mrtvého brouka. Derek si do mě kopl a otočil mě čelem k němu. Klekl si vedle mě a začal mě znovu svlékat. Myslím si že věděl ze jsem spíše jen omdlela, protože měl nůž pořád v rukou ale polevil na pozornosti.

V jednu chvíli mi chtěl přetáhnout triko přes hlavu a to musel odložit nůž, v tu chvíli jsem nůž vzala a zabodla mu ho do krku. Začal chraptět a válet se na zemi, za pár sekund, zemřel. Nůž jsem držela, dál, bála jsem se že to taky jen hraje a pořád se na něj dívala, jestli se nevzbudí a nezabije mě.“

Skončila jsem. Detektiv dopsal poslední vetu a chvíli nic
, jen se díval do sešitu a listoval v něm. Zeptala jsem se ho jestli je to všechno ale on vůbec nereagoval. Začala jsem byt nervózni a když jsem se ho zeptala, co po mě ještě chce, předběhl mě a řekl mi něco, z čeho mě zamrazilo.
,,Nejste jeho první oběť. Kdyby vás zabil, byla byste oběť číslo šest. Chlap jeho popisu byl vždy poslední, s kým viděli různé stopařky. Slečno, měla jste štěstí.“
Autor Sopheriel, 22.06.2016
Přečteno 453x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter