Totálně nudná rétorika

Chybí mi staré filmové plakáty.
Stáli jsme v chodbě kina a nepřestávali na ně čučet dokud nás uvaděčka nepustila sednout si dovnitř.
Strašně tam blblo ústřední topení.
Za to tam byla bezvadná opona, která se s vrzáním rozevřela, když se začalo v biografu šeřit.
A bylo to bezvadné i bez popcornu.
Za tři koruny.
Dnešek potřebuje drahé věci, aby nebyly dostupné pro všechny.
Jak jinak by si jich lidé mohli užít?

Do kalhot mě vlétly dvě včely, aby si vskrytu popovídaly.
O vzpouře proti královně.
Kdybych, tak věděl z kterého jsou úlu.
Práskl bych je?
Svoboda umírá na úbytě jen pro to, že se ji člověk snaží osvobodit.

U dveří mě zazvonily dvě pěkné policistky a ptaly se po osobě, co jsem neznal.
Nastavil jsem jim paže jestli mi dají želízka a připoutají mě k radiátoru.
Měl jsem smůlu.
Ony chtěly jinou osobu.
Vždy je to někdo jinej.
Všiml jsi si, jak se muži tváří jako idioti, když jim žena naznačí přízeň.

PS.
První přijímání.
Každý si pod ním představuje něco jiného.