U sklenky vína, kdy on sám polykal doušky piva.
Pokoušel se ji ukecat.
„Bydlím nedaleko.“
„A máte sbírku motýlů?“
„I kdeže. Deštníky. Krásné deštníky. Třeba by se vám nějaký zalíbil.“
Potil se do klobouku.
Ona se zlehka dotýkala posazení sklenky.
Běžný scénář, co se odehrává den co den.
Jako zrození a smrt.
Po dobu eskorty se chovejte slušně!
Zazněl hlas z hůry.
Přeskočte slečno tu kaluž!
Drží ji za ruku, jak u božích muk.
Upřené oči na hladinu kaluže.
Je jako zrcátko na botě pubertálních chlapců, kteří si chtějí prohlédnout kalhotky paní učitelky.
Vše pro krádež sedmimílových bot.
Dovádění v uzavřeném prostoru.
Kolik toho můžeme skutečně vědět o tom, co se děje v mysli člověka, jehož milujeme?
„Stvoříme ten zázrak tady?“ řekla a kopla do proleželého gauče z něhož se vzneslo mračno prachu.
Kdybych byl Hemingwaye, tak bych udělal něco chlapáckého.
Tak už to ve vesmíru chodí, že se nestane nic bez publika.
K čemu by to bylo, kdyby se nikdo nekoukal?
Podíval jsem se pravdě do očí.
Ona šilhala.
Byla nádherná.
PS.
Diví se mládí proč ti staří píšou básně.
Diví se staří.
Je v tom spousta divení.

02.08.2026 21:26:40 LidiyaRomanenko
Nádherně napsané. Jemná ironie, poezie i hluboké zamyšlení nad láskou, lidskou touhou a tajemstvím duše. Některé příběhy nevyprávějí jen slova, ale především ticho mezi nimi.
02.08.2026 04:48:53 LV
Nechat si projít hlavou plavou,
kam všechni slušné holky plavou
pak nabít a skončit s tváří popolavou
máj vej, jako Hemingvej ...
/ na gauči je každý gaučo, s kravou i bez kravaty, chtíče balit do vaty/
01.08.2026 12:26:45 tichakoutem
obcas si schovavam ticho do kapes. staci jedno obycejny slovo a zacne mi v nich sumet.
31.07.2026 10:59:38 šuměnka
šilhala pravda --nebo ona --nebo obě?? vestoje či vleže?
jo Hemingwaye --ten o životě něco trochu málo věděl ;))