Achilles a želva

Anotace: Následující básnička je inspirovaná starořeckým paradoxem, v kterém tehdy nejrychlejší běžec Achilles nikdy nedoběhne želvu o kus před ním.

Marně jako Achilles ženu želvu svou,
běžím za ní celý den, lesem, pustinou,
až na večer se obzor krví zaleje,
z dějin se mi vysměje Zenon z Eleje.

Nač si lámat hlavu řeckým paradoxem,
nechám planých úvah, začnu třeba s boxem.
Rána pěstí bez řečí, jen to platí dnes,
želvu přece dohnal už Aristoteles.