Ryba

Ryba

Vlítnul jsem před devátou večer, cestou zpět ze Šumavy, ještě do NákupníZemě. Možná to i vypadalo, že jsem coby osvalený stařík jen rychlejc dotlačil tělo ke sklěněným pultům, tam vzadu. Co mají rybičky, naštosovaný ve skleněných vaničkách.

No když to píše kdekterá doktorka, navíc mikrobioložka, že rybičky podporují zdravotní stav, věřím tomu. Ostatně byl jsem jediný, komu v Mateřské školce chutnal rybí tuk na lžíci, kterou olizovala i má pětiletá láska Věruška. Věruška v té době ještě neměla prsa, proto bych byl rád, oceníte-li čtenář již tehdejší moji předadolescenční dušičku. Dušička se v pozdějším stádiu stabilizovala při pádlování po mělkých mořích, na háčku v deblkajaku, s šestnáctiletou Maruškou. Snad proto, že již byla jednoznačně identifikovatelnou ženou. Zepředu. Zezadu též.

Přitiskl jsem tělo, již mírně zdevastovaného bývalého sportovce, k vitríně s pochoutkami.

A...

A zjevila se ona, ze zšeřelého kouta! Nenápadná dívčina milého obličeje, v ponuré uniformě, s řeznickým rondon zapínáním pod krkem. S placatkou na hlavě, patrně ještě pocházející z pruské armády. Snad šedo-zelené barvy, orosili se mi tou krejčovskou hanebností oči. Ona za to nemohla. Víte, řeknu vám, zabít toho pachatele střihu by bylo málo. Za dehonestaci ženství bych jej poslal na dvacet let k šípku! Trhat rudé plody a prodírat se keři, do roztrhání těla.

„Prosil bych tuto bílou rybu“, decentně jsem naznačil úmysl podložit cibulkou řezanou na kolečka vybraného mořského tvora a dotvořit v páře chutnou večeři. Pochopte, měl jsem ještě orosené oči a brýle v tlumoku na zádech.

Manipulovala s plastovou krabičkou, menší, než by ryba potřebovala.

„Nebojte se, můžete jí ohnout osásek“, nechtěl jí chuděru vyděsit slovem „ocas“.

Pečlivě ji zvážila a obklíčila krabičku mikrotenem.

„Ještě něco?“

„Tak patnáct tuňákové pomazánky. A řekněte šéfovi, že ten, kdo vás tady nacpal do pracovních uniforem, je dizajnový neumětel, hanobitel a ničitel ženské krásy. Kdo ví, jestli ta ryba nebude také nadávat.

Já bych vás, jako bývalý dámský krejčí a modista, rád viděl v bílo-zlaté parádě, možná ve stylu Elvise.

„Elvise?“, rozsvítili se jí oči.

„Co vyhrál závod jachtařů na olympiádě?“

„JO, zrovna toho!“ Popadl jsem dvě krabičky a zmobilizoval síly u pokladny, kde jsem čekal odmrštění. S tím, abych neotravoval a namarkoval si dvě položky v samoobslužném prostoru.

Ta dobrá vyzrálá ženská duše u kasy, středního věku (vědecky popsaná kategorie lidí do šedesáti osmi let- jsem také ještě v limitu) měla slitování. Dokonce se usmála a popřála hezký večer.

Ta by určitě Elvise doopravdy znala.

Možná jsem měl koupit ryby dvě a pozvat ji na pozdní večeři. Brambůrky a dušená mrkvička by pro ní zajisté byla hračka.

Autor Lesan-2, 23.08.2021
Přečteno 58x
Tipy 8
Poslední tipující: Iva Husárková, šerý, Amonasr, Marten, mkinka, Pittoresque
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

:-) A nepolepší se a nepolepší:-)

23.08.2021 15:25:56 | Pittoresque

S tím už se nedá hnout.

25.08.2021 08:54:01 | Lesan-2

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter