Anotace: věnováno
Mluvím k Tobě
ano k Tobě a dívám se nahoru
sedl sis na kolotoč svých potrhlých snů
připnul křídla holoubka a uletěl
a stejně
Tvůj knír zakousnutý v nebi
už zase kokrhá
do mých rán (já ho slyším)
Vůbec jsem nebrečela, za co mě máš...
Tak dobře, trošku...
vím že mě vidíš
usvědčila Tě piha
chybíš
pihovatej holoubek-je krásnej jak šťavnatej létající melounek..ST* :-D*
27.11.2016 15:38:16 | Frr
...tuhle báseň mám moc ráda...
Děkuji. :)
27.11.2016 16:25:49 | Philogyny1
...lekl jsem se, že by to mohl být Stalin...
26.11.2016 09:00:23 | Jort
No jo, není knír jako knír a Stalin nenapsal Pihu na nose, ten psal jiné dějiny... :)
Děkuji.
26.11.2016 10:05:21 | Philogyny1
když mi odcházel táta, bylo to zlý a zvláštní, čekal na to, až se rozloučím... tehdy jsem poté seděla na jednom schodišti v jedné budově a pustila skleněnou lahev dolů a sledovala jsem jak se tříštila... slzy mi už netekly, už nebyly, jen jsem pozorovala to sklo, co se tříštilo o ty schody...
pak jsem narazila na anděly, na knihy o nich, o zkušenosti s tím, že něco mezi něčím je a je možnost to vnímat...
vnímám...
myslím, že duše jsou tu
já prostě tátu cítím
nikdy už mě neobejme, ale...
26.11.2016 01:13:42 | zelená víla
Píšu, protože mám podobný pocit jako Ty. Já se probudila v noci, byl den před Štědrým dnem. Najednou jsem vstala z postele a udělalo se mi strašně špatně, byla to snad setina vteřiny, nikdy na ten pocit nezapomenu, nejde popsat a hlavou mi prošlo táta. Chtěla jsem se sebrat a jít domů, bylo to hrozné a pak mi ten druhý hlas řekl, co když to není pravda a ty budeš bušit na okno a on bude žít, co jim pak řekneš. Ale v hloubi duše jsem věděla, lehla jsem si na krajíček postele a čekala, až zavolá máma...
Děkuji za Tvou vzpomínku, já od té doby hodně přemýšlím o přenosu energie, nedávno se mi to samé přihodilo s mou kamarádkou, ale ten moment, kdy mi bylo tak zle, už chyběl...
26.11.2016 10:00:53 | Philogyny1
Přemýšlel jsem co k tomu napsat. A nejlepší bude když prostě budu držet zobák. Moc hezká báseň.
25.11.2016 12:14:42 | kosák
i tak jsem ráda, že Tě vidím...
26.11.2016 09:50:45 | Philogyny1
němí svědci...světci...úsměv.z.
25.11.2016 11:58:32 | zdenka
Děkuji, zdenko. :)
26.11.2016 09:50:04 | Philogyny1
Dokážeš to vygradovat a ten poslední řádek se zabodnul jako nůž... :-))
25.11.2016 08:12:05 | Iva Husárková
...napsal...
přesto se snadněji umírá tělu
jehož se dotýkaly stovky žen
než duši
plné ještě nenapsaných básní...
25.11.2016 11:49:31 | Philogyny1
Phil, ale já věřím, že duše neumírá... :-)
25.11.2016 13:05:11 | Iva Husárková
A já chci věřit... :)
Zatím je jediná jistota knížka u postele...
25.11.2016 20:24:58 | Philogyny1
Jestli se smím připojit, tak já jen chci říct, že si myslím, že duše je život, který je v člověku ale to, co bude žít, je lidský duch, ne duše. Lidský duch je nesmrtelný :-)
Duše je dech života... Takže když člověk odejjde z tohoto světa, nebude dech (duše), nýbrž lidský duch.
25.11.2016 14:09:00 | Tvořilka Lenka
zajímavý náhled na věc, je to něco, nad čím často přemýšlím...
Děkuji.
25.11.2016 20:31:12 | Philogyny1