Ticho a křik zapalte mou upřímnost nebo nechte žít

Tam kde je tma
samota a jen bolest
kde tančí vločky
v zimě je jedna holka co stárne s větrem letí
často nemá sílu žít ale radost za ty co s ní chtějí být
nejvděčnesi na světě za mír klid a dobrodružství
a planoucí oči
za zornice rozšířené city
za upřímné právé a s Tvými pocity co nepoužijí proti Tobě a mám tendenci zachránit svět.

Spravedlnost prokletím jest tak jako přímost a rovný hry...Nechápu faleš....Jsem sama víc než boje za lásku to ne jsem nerozhodná a zavyslák na těch co miluji a odpouštím ráda když už nečeká mě zrada, i tak odpustím....

A zla se bojím nejvíc na světě jako samoty a nepořádek v bytě a vlídné náručí a přátelství za hrob a přímý jak studna a proměnlivý vítr co se nechá na čas ukotvit jsem břit sama sobě a ublížím sobě víc než Tobě to sem celá já a samota mě zabíjí a tak tu sedím smutná

Bojím se že mě lidi rádi nemají a já sem střelená a zoufale propadám se ke dnu když nálada není

Jsem samota a utrpení
jsem tak nešťastná když sem sama ikdyz je plno že není k hnutí v zatáčkách života

Váhavá jak nejni normální, tak radši za mě rozhodni ale nech mě žít

Přecitlivělá jsem až umírám a miluju Tě víc než sebe miluju nejvíc že si a Tebe než mi kudlu bodneš neb sem naivní strašně moc a pak se už bojím srdce dát milionkrát zničeno jest bylo,

Dobrosrdečná a sebedestruktivní a pomůžu Ti kdykoli budeš chtít do poslední kapky tedy pokud si mě úplně nezabil.