Knihy mého dětství

Knihy mého dětství

Někdy ve čtvrté třídě napadlo paní učitelku vyzkoušet nás ze čtenářských deníků. Vyděsilo mě to, protože jsem ze čtyřech knih dle vlastního výběru četla dvě. O zbytku jsem věděla jen to, co psali na zadní straně. Doteď si pamatuju, že se zeptala na knihu Toxin. - Slečna snědla něco zvláštního v restauraci, ale co bylo dál, o tom jsem neměla ani páru. - Řekla jsem jí tehdy, že pak celou dobu jen leží na nemocničním lůžku, umírá a přitom povídá příběhy. Dodnes nevím, o čem Toxin opravdu vypráví, a tak je tomu i s další masou uměleckých děl - já prostě nečtu ráda, oblíbila jsem si jen psaní.

Prázdniny potom jsem si vzala z knihovny svazků plné tašky. To když kamarád přišel s tím, že jsou tam zadarmo. Ale neotevřela jsem ani jeden z nich, všechny jsme je hodili na kupu a zapálili. Teda až na šílenou bichli o kočkách, kterou si zachránil můj mladší brácha. To bylo poprvý a naposled, kdy jsem díky těmto dílům zažívala radost. Miluju oheň.

A kdo ví, třeba se jednou někdo bude ohřívat i u mých sbírek. Nevadilo by mi to - a možná bych přišla i na pomoc. Vždyť si tvořím hlavně pro sebe, a pokud moje psaní vykouzlí úsměv na tváři ještě někomu dalšímu - a to jakkoli - pak plní svůj účel.
Autor Neegoista88, 06.08.2019
Přečteno 34x
Tipy 3 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Jort, Iva Husárková, Blázen
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter