Anotace: Napsal jsem to před chvilkou, protože mí přátelé ztrácí odvahu tváří v tvář výhledu na další léta, jsou v depresi, a to tedy nechci..je to šmrnclé politikou, ale není to o ní. Platí to obecně.
Ono je potřeba překročit svůj stín, abysme zjistili, že žádný stín není:)
05.12.2021 14:02:51 | paradoxy
Jaruško, mám velikou radost, pokud ti má slova jakkoli dodávají sílu. Od toho se je snažím psát. Odvahu máme všichni v sobě, jen potřebujeme znát důvod, proč ji použít. Vím, že jí máš hodně. Je jí třeba proto, abys dokázala jít proti proudu. Je jí třeba také k tomu, abys měla sílu bojovat za správnou věc, i když ti budou docházet síly a naděje. Je to jen životní zkouška, kterou nemůžeš prohrát, pokud ji nevzdáš. Jako onen mnich.
04.12.2021 00:12:43 | Antonín Herdopad
Tondo, to jsou ta slova,která dodávají sílu.Děkuji.
05.12.2021 19:17:45 | Jarunka
S Tvým příběhem souzním.Je napsaný velmi pěkně a ten závěr by si myslím měl oslovit každého z nás.Jen já bych si to prohodila .-) RODINA-PŘÁTELE-ODVAHA-SVOBODA.A té odvahy pořádný ranec viď?!!!
02.11.2021 21:39:36 | Jaruška
Budeš se divit, ale po mně vůbec nikdo nejde, teda krom berňáku, komárů a nymfomanek. ;-)
12.10.2021 10:29:29 | Luky-33
:-D ... no tak to je super (y)
12.10.2021 21:56:00 | Antonín Herdopad
Líbí se mi Tvé podobenství/obraz putujícího mnicha v temné chodbě.
Představ si, že jiný mnich jde jinou chodbou, ve které však žádný plamen nevzplane. Mnich jde pořád dál a dál, až je naprostá tma, tma tak veliká, že nevidí ani na vlastní ruce před očima. Po dlouhé době mnich putující v temnotě do něčeho narazí, je to zřejmě zeď. Pomyslí si, že došel na konec cesty. Omyl. Je tam vedlejší cesta, tak se na ni vydá... jde pomalu... a pak po krátké chvíli zjistí, že tuto chodbu nikdo nevytvořil, že je v jeskyni... mnich pokračuje dál... i teď.
12.10.2021 01:31:24 | Achilleus Naso
Tak to je prostej občan :-D
12.10.2021 21:57:41 | Antonín Herdopad