Strach

Strach

Anotace: Krátké zamyšlení, proč nemít strach.

Život je nesmírné, okouzlující dobrodružství, které není ani v nejmenším svém aspektu pouhá náhoda. Vše spolu v tenkém předivu náklonosti a pochopení souvisí a tvoří jediný živý organismus ve fungujícím, dynamickém prostředí. V něm jsme jako buňky jediného úžasného stvoření, které nazýváme bůh.
 
Jsme k bohu a k sobě vzájemně poutáni nitrem, kde také dlí to, čím doopravdy jsme. Nejsme fyzickým tělem. Jsme motorem, které toto tělo pohání. Fyzické tělo a vše, co je vně, je jen součástí scény, skrze kterou se učíme žít, růst, chápat a probouzet se. Touto scénou je život v tomto světě, kde máme vše jen půjčené. Smrt není konec - je branou ze scény zpět domů tam, odkud jsme na tuto scénu přišli při narození.
 
Není tedy nutný vůbec žádný strach. Strach je rakovinou onoho jediného živého organismu - rakovinou boha. Bůh nás nestvořil proto, abychom se báli. Proto každý, kdo nás chce manipulovat strachem, je lhář a podvodník, sledující pouze své cíle a zájmy. Strach má pouze varovat, nikoli ovládat. Abychom rozlišili, co je varování a co ovládání, byl nám dán rozum - schopnost logicky hodnotit situaci. Jako buňky bychom měli dát druhým buňkám signál, pokud se blíží něco, před čím je nutno varovat. Strach, který ovládá, brání současnému použití rozumu.
 
Píšu to, protože se tento svět dobral k okamžiku, kdy má být dílo boha zničeno strachem. Uvědomění, že tento svět je pouhá scéna, nikoli ten pravý život, by mohlo způsobit, že se lidé probudí k pravdě a ti, pro které tu sloužíme, přijdou o otroky.
Nadešla chvíle velké zkoušky, zda jsme vnitřně probuzeni a schopni vzít své životy do vlastních rukou namísto, abychom je dávali do rukou těm, kteří nám slibují, co nechtějí dodržet.
 
Prosím, zahoďte strach a přestaňte věřit, že zajímáte ty, kteří vám vládnou. Jste svobodní, jen to nevíte. A mocní vám to nikdy neřeknou. Neměli by pak komu vládnout.
Autor Antonín Herdopad, 03.12.2021
Přečteno 113x
Tipy 3
Poslední tipující: Jarunka, mkinka
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Krásnou a k zamyšlení úvahu jsi napsal Antoníne.
Strach je to,co může způsobit v Životě nás lidí veliké změny a tak, jak to potřebují ti....však víš.
Ale nejsem si jistá,zda je dobře,používat na prvním místě rozum.Určitě-ne být hloupý,ale myslím si, že důležitější je vnímat srdcem.A naslouchat tomu, co nám říká naše Nitro.Vše je uvnitř nás a někdy by nás rozum mohl dovést do prekérní situace.Naše tělo je jen schrána,kde sídlí naše Duše.Ale i o to tělo se musíme starat tak,aby se Duše cítila spokojená.Prostě mít úctu k oběma.

29.12.2021 22:49:20 | Jarunka

Ahoj a děkuji za komentář! Popravdě, není to vyčtené, i když mne inspirovala spousta různých myšlenek cizích autorů... cítím to tak uvnitř, bez jediné pochyby. Smrt je jen konec scény tady na Zemi, kdy odevzdáme půjčené tělo. Dobral jsem se k tomu tak, že jsem musel zcela změnit svůj přístup k životu, abych ho dokázal zvládnout. Změnilo se současně i moje vnímání života. Vše, co mne předtím inspirovalo se slilo v jeden jasný obraz. Lze to i logicky odůvodnit - svobodu, více životů, atd. Vše je naprosto dokonale uzpůsobeno tomu, abychom vše pochopili, jen se nesmíme bát jít proti obecnému názoru. Jsme jako lidstvo lapeni v myšlenkové pasti a hledáme zoufale nějaký smysl své existence v požitcích, penězích, atd., ale přitom máme veškeré bohatství i vysněný ráj a odpovědi na všechny otázky uvnitř. A ten domov je tam. Lidé odjakživa po čemsi touží, umělci o tom vytváří úžasná díla - je to místo, které hledáme, místo kam patříme. Klidně se ptej na cokoli.

04.12.2021 10:28:40 | Antonín Herdopad

Ahoj a děkuji za vyčerpávající odpověď. Moc mě těší, že píšeš ze sebe. Já popravdě nevím, co je to smrt. Snažím se to odvodit z běžného života, třeba kam zmizím když usnu? Je to v tu chvíli smrt nebo absence mého vědomí? Když zemřu, dojde k absenci mého vědomí a rozplynu se nebo mé vědomí člověka bude žít dál nebo budu vším?

Snažím se jít cestou sebe samé, to znamená co nevím to nepřejímat. Karma je a nebo není? Jsem vším, na co se zaměřím?

Došla jsem k tomu obdobně, dostala jsem se do situace, kdy přišla nutnost změny pohledu nebo jak to nazvat.

S tím, že máme vše uvnitř, s tesou souhlasím, ale zatím si nejsem jistá.

04.12.2021 10:46:59 | paradoxy

Velmi zajímavě jsi napsal, ale má otázka zní, jak jsi se k této úvaze dobral? Kam domů je smrt? Jak víš, že tu jsme, abychom se učili? Není to ode mě popichování, jen mi jde o to, jestli to je z tvého nitra a zkušenosti nebo vyčtené.

04.12.2021 09:10:00 | paradoxy

© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí