zombie pravidla, aneb kafeholikům zdar!

zombie pravidla, aneb kafeholikům zdar!

Ve svém okolí stopro znáte někoho, na koho se moc nevyplatí mluvit po ránu. To chce mít snad většina z nás svůj klid, aby se rozkoukal. Jinak to je hned po ránu na ránu!

Ne všichni to však dokážou pochopit.  Někteří aktivisti hned po ránu začnou žvatlat, co vše bude daný den v plánu, co se bude vařit k obědu a to nejsou pomalu ani minutu vzhůru. Jste normální?!

Abyste věděli, jsou ranní ptáčata a ti, co sice vstanou, ale dřív, než vykonají různé potřeby, musí dát kávovar do provozu, nebo minimálně zapnout varnou konvici. Někteří to berou jako ranní rituál. Jiní, jako nutnost pro přežití. Jestliže spadáte do druhé skupiny, vítejte. Založíme si anonymní klub. 

Kávu tak, prosím, považujte za všelék, který z časných hodin nazvaných “To je zas den!” udělá jako lusknutím prstu:”Dobré ráno, světe!”. Teda aspoň při troše štěstí. 

Někteří k tomuto rituálu potřebují svůj čas, který věnují sami sobě. Aktivisté si v rámci všeobecného klidu strčí sluchátka do uší a vyběhnou po kávě do ulic načerpat čestvý smog do plic, jiní posnídají, přečtou si u toho noviny. Ti, co už jsou z rána natolik v háji, jsou schopní si z peřiny postavit stan, schovat se a s šálkem kávy blbě čumět půl hodiny do bílé zdi, asi jako já. Pokud by někoho napadlo v tuhle svatou chvíli na mě mluvit, neuspějete. Dál budu zírat do bílé zdi, ukusovat celozrnný chleba s cottagem, šunkou a zeleninou a pravidelně zapíjet kávou. Až po čase se možná dočkáte odpovědi, ale s největší pravděpodobností se vůbec nebude týkat prupovídky, kterou jste předtím v monologu vedli. Sorry.

Tahle rána jsou prostě vyčerpávající. Připravujete se do práce, školy, nebo prostě něco vyřizovat. Při pomyšlení, že budete muset zase x hodin koukat do počítače, poslouchat profesory, jak lamentují, že takový materiál, jako mají právě před sebou ještě nikdy nezažili, nebo si prostě jen “užijete” naše převelice milé paní úřednice, to prostě po ránu jinak nejde, než se řádně posílit.

Víkendy občas bývají jiné. Nicméně pro spoustu dospělých to znamená dohnat resty z celého týdne. Pro rodiny, nebo ty, co nesnáší nakupování a lidi kolem sebe, je vše obvykle ve stylu honem nakoupit, vyhnout se co nejvíce lidem v nákupáku s nabídkama na supr  parfémy a extra výhodné nabídky na přípravky pro umytí sklíček od brýlí, jet za rodinou na už 3x přeložený oběd. Pro studenty víkendy znamenají buď dvoudenní flám, kdy se z postele nedostanou dřív, než na oběd, případně jasný povel k tomu, že je potřeba se zavřít do své izolované místnosti a rychle šprtat, chystat projekty a stejně si od všedního života moc neodpočinou.
Nadále však platí, že bez kávy, nejlíp přímo do žíly, by to nešlo. Nákupy by se jinak staly bojem o přežití při přetahování vozíků ostatních, kteří je zaparkujou, jak jinak, než do poloviny uličky a poté se diví, proč jim nákup postrkáváte 2 cenťáky bokem. Proč asi?!
Další spoluobčané potřebují načerpat sílu po probdělé a divoké noci. Jiní zase aspoň drobnou, rádoby psychickou, podporu při posouvání svých znalostí vpřed.

Ať je to tak či onak, tak ostatní, nekafomilce žádám, aby nám tuhle naši neřest tolerovali. Jedná se o prevenci zachování lidstva jako takového, zároveň v rámci možností příjemných upozornění, že ten vozík “lehce” zavází a dalších lépe zvládnutých společenských nesrovnalostí, které by jinak mohly nastat. 

Takže, jdem na kafe?

Autor Carpenthy, 16.10.2020
Přečteno 18x
Tipy 1
Poslední tipující: mkinka
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter