Sobota...

Obvykle vstávám pozdě a ještě si s Koulí poležíme.
Není kam spěchat, vlastně se nikam nehoníme.
Uklizeno i navařeno bylo, pradlo vyprané. Kuchyň uklizena a po pátku, většina barev, vytřené.
Sice byl šok se v Doupěti vzbudit den po takové akci. Všechny ty barvy a otisky… No dalo to práci.
Ale bylo to tady mnohem útulnější, dvě nové tváře se na mě z chodby usmívali.
Démon a Pyjér, to byla dvojka, k tomu ještě Koule… Smějící se trojka.
Zvládnout si srovnat po pátku myšlenky, to nebyl pro mě problém převelký. Jen v hlavě jsem měl pár bílých míst… Ale co už, s Koulí ven a je čas jíst!
A tak si užívám snídaní, a plánuji kam bude směřovat naše putování.
Jen pole? To mi přijde jako žert. Vezmeme to za něj, lesem Řáholcem.
U seriálu chvilku posedět a s Koulí si hrát, k tomu kafe a cigáro… Člověku se chce hned usmívat. 

Uplynulo odpoledne, vlastně uteklo jak voda. Sbalili jsme s Kouli batoh, bylo třeba začít ve světě existovat.
Přijela jsi busem, málem jsme přišli později. Kouli totiž zajímalo, co za pachy se v bahně ukrývají.
Ještě tě radostně nevítá, ale to přijde. Čím častěji ho budeš vídat, tam šťastnější, jeho vítání bude.
Ulicemi předměstí, kolem rybníku. Všude hromada bahna, logicky jsme šli po chodníku.
Měli jsme to v plánu, až dokud jsme na pole spolu nedošli. Nejdříve vyčesat Koulí pak vymyslet cestu nejrozumnější.
Bohužel nás Koule vedla, tak do lesa jsme se dostali. Říkal jsem si Tenhle lán země, zdá se mi poněkud nestály.

A však vyrazili jsme na cestu, mezi stromy vedou naše kroky. Po lesní cestě bez lidí, kde svět je stále divoký. Ačkoliv jsme si povídali, pro mě nebylo třeba slov. Dokonalé jsem si odpočinul, mohla za to tvá i Koule přítomnost.
Navíc za to mohlo posvátné ticho, které kolem bylo. Koule běhal na volno, moc se mu to líbilo.
Mezi stromy jsem spatřil káně. Velký lesní dravec. Doufal jsem, že po Kouli nepůjde. To by byl pak tanec.
Dlouho jsme šli lesem, a pak cesta z něj vycházela. Nechtělo se nám jít bahnem, zkratka kolem pole dobře zněla.
Jaký však byl náš šok, když pohřbili mokřady, málem, naše těla.
Na vysokých podpatcích se špatně chodí, to už jsi zjistila. Stejně byla zábava, jak si občas mou pomoc potřebovala.
Bylo příjemné, na takové cestě, mít někoho odolného po boku. Miluji tyhle neprostupne stezky, bez lidí a známek pokroku.
Koule běhal jako splašený, klacky nám nohy podrážel. Běhal volně mezi stromy, skotačil a radostně na nás dorážel.
Občas jsem se zamyslel, kdy povolí tvoje mez a řekneš, jak blbá je to cesta. Ty jsi to však vydržela, i když jsme se konečně vymotali z mokřad.
Jaké však bylo překvapení, hrůzná trasa nekončila. S mou pomocí jsi elegentaně, malou říčku přeskočila. Pak bylo ještě pár překážek, jako například stromy a keře. Koule nás však vedl vpřed, doufal jsem, že packy si o kameny nepořeže.
A pak jsme stáli před polem. Kousek od místa, kudy jsme přišli. Koule do bahna vletěl a my po poli vyšli.
Po očku jsem tě sledoval, kdy povolí ti nervy. Můj respekt však k tobě stoupl, že nevlepila jsi mi.
Nohy se do bahna bořili a strašlivě to klouzalo. Kolem nás pár rostlin zelených, jinak to moc za výhled nestálo.
Když došli jsme konečně na cestu, boty jsme začali čistit. Chvilku se nám zvláštně chodilo, stabilita země naši chůzi hatilo.
Před přicházející nocí jsme do doupěte dorazili, schovali jsme Kouli do doupěte a na lov vyrazili.
Hruška měla otevřeno, trochu sýra, popcornu a mléka. Na očich jsem ti viděl, že tebe nejvíce láká teplá deka.
Konečně jsme na chvilku zastavili, spolu si konečně odpočali. Káva čaj a medovina… Po té cestě jsem byl jak v ráji.
Seriál a posezení, moc se ti mluvit nechtělo. Bylo mi jasné, že jsi unavená, v polštářích jsi spokojeně zmizela.
Koule chrápal střídavě s námi i v předsíni. Občas nás přišel zkontrolovat, jinak zbíral po dlouhém dni síly. 
Váleli jsme se hodiny ve Spalovně, problémy jsme hodili za hlavu. Čas utíkal tak nějak chaoticky, ani rychle a ani pomalu.
Všechno však jednou skončí, desátá hodina nakonec odbyla. Bylo třeba vyrazit na cestu, aby jsi brzy domů dorazila.

Na zastávce jsme se rozloučili, do tramvaje jsi naskočila. Další společný den na téhle zemi, jen škoda že ta epizoda skončila…
Tyhle dny mi pomáhají, nevnímat monstrum v sobě a černotu vně. Jsi důležitá kamarádka pro mě….