Já to zvládnu 23

Já to zvládnu 23

22

O kriminále se mi ani nechce moc psát, ne že bych tam zažil něco děsného, ale dost šedivo a hlavně jedno velké naštvání!
První čas se dost mučím a stále obírám tím, za co mě zavřeli.
Kolem dokola si přehrávám tvrzení těch dvou hajzlíků, kteří si navzájem u soudu potvrzovali, že jsem každého nejméně jednou praštil...
Nakonec jsem se celkem oklepal, nic jiného také nezbývalo.
Vazba...
Je to pár měsíců co jsem z věznice odešel a zažívám dost zvláštní pocit, když mě k výslechu vodí chodbami, kde to docela důvěrně znám a i výtahem jsem tam jezdil sám.
Strejda nedal ani mrknutím okem znát, že se známe, Jirku pustili na půlku domů, jak mi sděloval rychle knihovník, kterého pustili za další měsíc.
Já vypadl za čtyři měsíce, ale na tábor o kterém zkušenější spoluvězni vyprávěli děsivé příběhy, jsem se moc netěšil.
Všemu jsem pochopitelně nevěřil, tam se lže a vymýšlí o sto šest, ale ve vazbě jsem si již zvykl.
Kriminál...
Svědkem nějakého vyloženého násilí jsem nebyl a na mě si také nikdo nedovolil, to ovšem neznamená, že se to nedělo.
Někdy stačilo i špatné hodnocení třeba úklidu a následoval zákaz nějakého pořadu v televizi pro celou cimru a někdy i barák.
To byl průšvih. Televize byla velké plus, pouštět se směla jen na zprávy a dál jen na povolení vychovatele.
V takovém případě to mohlo být s hříšníkem v noci na umyvárně všelijaké.
Lehké to určitě neměli ani ti, co měli něco s dětmi. Dostávali ty nejhorší rajóny, ale asi i nakládačku, ale to jsem neviděl.
Násilí tam bezesporu bylo, ale vše v naprosté tajnosti.
Nad řečmi o strachu sehnout se ve sprchách, se většinou usmívám, asi za to mohou ty Hollywoodské filmy...
Režim v socialistickém lágru byl založen na špiclech, jistých prebendách pro různé brigadýry, pohovorech s bezpečáky, hodiny a hodiny strávených při pochodových cvičeních a přednáškách.
Mám v sobě večerní nástupy a počítání, cítím pach naftalínu a drobně prší, ale nevadí, z táborového rozhlasu musíme vyslechnout celé rozhlasové zprávy.
Dostal jsem svoje číslo, které vždy musím připojit ke svému jménu.
Také mám uniformu a bagančata, na rameni zelenou pásku, která značkuje vězně, kteří by se mohli snažit o útěk.
Jinak se nám říkalo kopečkáři. Já to nikomu nevyvracel, na dotaz za co sedím, vždy ukážu na levé rameno a to stačilo.
Ubytovaný jsem v nízkém baráku, na cimře nás je dvacet, ale více než na osazenstvo si pamatuji výhled z okna.
To byl pohled, který jsem do té doby znal jen z filmů.
Něco přes sto metrů od nás jsou ostnaté dráty, po levé straně strážní věž, v noci pouštějí psy a budí mě jejich štěkot.
Kus za dráty venku je zvýšený násep a koleje po kterých občas profrčel vlak.
Když za tmy pozoruji ta osvětlená a rychle ubíhající okna uhánějícího rychlíku, je mi dost smutno…
Jinak makám v automobilce na pásu, cosi kleštičkami připevňuji v kufru auta.
Dost honička, hlavně prvních čtrnáct dnů, než se mi podařilo vyměnit bagančata za menší. Do té doby jsem si tam musel dávat dvoje onuce, ale odřeninám jsem se neubránil.
Na táboře snad jen dvě zkušenosti, které stojí za zaznamenání.
Asi po týdnu mě zve na čaj šéf baráku, silná a placená funkce, má velké pravomoci.
Čtyřicetiletý chlápek, není hloupý a docela sympatický, dokonce nemá žádné tetování.
Dost se mi svěřuje a jasně mě balí, byť o tom nepadlo ani slůvko.
Mezi řečí mu taktně sděluji, že na to má rychle zapomenout, což pochopil a nemstil se, spíše naopak.
Rozděloval i úklid a noční služby, to znamenalo, že po dvou hodinách se lidé střídali a dbali o noční klid.
Nikdy jsem nedostal obávaný úklid hajzlíků a pokud jsem byl napsaný na noční službu, vždy jsem ji měl od desíti do půlnoci, to se potom dalo ještě spát.
Už jsme spolu nikdy pořádně nemluvili, ale když se potkali, minul mě vždy s docela rozpačitým úsměvem.
Druhá zkušenost zajímavá.
Po příjezdu z práce se pochodovalo na jídelnu, ale s jídlem a ešusem se odchází na barák již samostatně.
Když jste venku potkali bachaře, musela se sundat čapka a dát vlevo či vpravo hleď.
Já to neudělal. Nebyl to úmysl, ale toho mladého kluka jsem ani neregistroval.
Zařval a když jsem se mu zahlásil, asi do mě chtěl strčit pendrekem, ale mám dobré reflexi, odrazil jsem to a pendrek šel na zem.
Ještě odpoledne jsem na hlavní budově.
Je tam vychovatel a nějaký major, který mi sděluje, že vzhledem k tomu, že mám rok za útok na veřejného činitele, dlouho zvažovali, jestli mám jít opět před prokurátora, ale dají mi šanci.
Dostal jsem pět dnů samotky...
Cela je úplně holá, v koutě dřevěná palanda a večer se smí vyndat slabá matrace s malým podhlavníkem a dekou.
Jedna stolička a dřevěná malá deska, která se na jídlo dá ze zdi sklopit, v koutě díra v podlaze s funkcí latríny.
Budíček v šest ráno a večerka v deset, celou noc se svítí.
Z jídelníčku si pamatuji jen každodenní černou kávu se suchým chlebem, to mám rád.
Co podávali k obědu a večeři nepamatuji, ale sním všechno, nepředali se a je docela hlad.
Nejhorší je, že jsem neměl co kouřit.
Dvacáté narozeniny jsem strávil také tam, pití mi ani trochu nechybělo, ale ten nikotin pořádně.
Svůj čas tam prožívám stále stejně.
Cvičím, zpívám a nachodím kilometry.
Myslím i na Klárku, občas mluvím sám se sebou a dokonce také přemýšlím trochu o sobě, ale jen trochu, dost to bolí...
Když mě pustili zpátky na cimru,byl jsem rád, ale zajímavá zkušenost to byla.
Na cimře i mezi ostatními jsem takový neutrál.
Za celou dobu jen jedna rvačka která skončila spíše nerozhodně.
Místní drsňáci mi dají pokoj a dokonce i trochu respektují.
Jsem tam druhý nejmladší, ten první je strašně ukecaný.
Já mluvím málo, hodně čtu, občas někdo chce pokecat, jsem považovaný za tajnůstkáře a kliďase, incident s pendrekem asi vzbudil i jistý obdiv.
Ale ani ten respekt a obdiv mě neuchránil od toho, abych po příchodu nezjistil, že zámek u stolku je vypáčený a tabák s papírky zmizel, ale knížky zůstaly.
Byl jsem tam osm měsíců.
Už po příchodu chlapi říkali, že to mám za pár, ale bylo to děsně dlouhé!
Poslední Štědrý den jsem strávil ve vazbě, tenhle už bude doma, tak rychle za babičkou.
Autor Pech, 20.01.2023
Přečteno 19x
Tipy 4
Poslední tipující: mkinka, stormeater
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2023 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí