Já to zvládnu 28

Já to zvládnu 28

27
Vazbu jsem si prodloužil marným odvoláním a po pěti měsících jsem na necelý rok poznal další tábor a k tomu i zajímavou práci...
Že byl nějaký Nosek ministrem vnitra jsem s četby věděl, ale že se po něm jmenuje i šachta, jsem netušil.
Když jsem poprvé sfáral, jsem pořádně vykulený, ale za pár dnů si zvykám.
Jsme stovky metrů pod zemí, dolů s námi pádí klec a pak ještě frčíme vláčkem na místo.
Jsem fedrák, pomocník na předku a děláme pod městem o kterém dělnický prezident psal, že tam je nějaká rudá záře.
Oblečení máme stejné jako horníci, zdravíme se Zdař Bůh, bachaři s námi nejsou.
Štajgr i chlapi jsou ok, to že jsem mukl tam nebylo moc znát- asi jsme měli nějaké označení, ale to nepamatuji.
Někdy makám o sto šest, jindy dost lehárna a mám čas se toulat a pozorovat.
Když si na šachtu vzpomenu, nemyslím ani tak na samotnou práci.
Nejdříve se mi vybaví sebevražda mladého kluka, který skočil pod přijíždějící vláček.
Nebyl z naší party a neznal jsem ho, ale ten jeho výkřik a šrumec kolem toho jen tak z hlavy nešel vygumovat!
Dál se se mi vybaví matně osvětlené chodby a slyším zvuk luten, kterými proudí vzduch, vidím běžící pás s narubaným uhlím a skutečně jsem si říkal, že to je trochu i má práce.
Téměř jsem tam přišel i k úrazu, když se z vyrabované chodby snažím odtáhnou pořádně těžkou švarcku a málem mě to zasypalo.
Pak jsem si ještě pustil na nohu hlavu hajcmana, která je také těžká, ale to jsem jen pár dnů kulhal a několik dnů jsem nefáral.
Cesta na šachtu trvá půl hodiny, z autobusu pozoruji život venku a zase závidím.
Závidím i cestou na tábor, kde se namátkově podrobujeme důkladným a nepříjemným osobním prohlídkám.
Práce na šachtě měla oproti jiným trochu výhod.
Stravenku máme tu nejlepší, také nejvyšší kapesné a pořadových cvičení není tolik.
Jinak buzerace stejná a své číslo i zelenou pásku také mám.
Žádný případný nápadník se neobjevil, ale zato jsem držel kolchoz, což znamená, že s někým dáváte dohromady kapesné a společně hospodaříte.
Můj kolchozník měl přezdívku Kasa a na baráku měl patřičný respekt.
Bylo mu čtyřicet, sedí po druhé, teď dostal pět let a tři má již za sebou.
Jmenoval se Rosťa a seděl za šmelinu a podvody.
Zajímavý chlap, na kterého nejde jen tak zapomenout.
Nejvíce si z jeho triků pamatuji, že sliboval, jak zařídí přijetí na vysokou školu a vždy inkasoval dopředu nějaké peníze, aby mohl podplatit ty pravé lidi.
Samozřejmě nikoho nepodplácel a ani se nesnažil.
Bylo to jednoduché. Když dotyčného adepta přijali, peníze byly Rosti, pokud nepřijali, peníze vrátil.
Rosťa byl fakt persona, nejmenovaný šéf baráku, který měl i svůj malý krám a koupit se dali i jiné věci.
Kolchoz mi nabídl sám. Než jsem přijal, tak jsem dopředu avizoval, ať nečeká, že budou nějaké techtle mechtle. Jen se chechtal a říkal, že se má moc rád a umí si pomáhat sám.
Jinak jsem překvapený nebyl. Na předku byli pomocníci vždy dva a potřeboval někoho kdo bude umět mlčet.
Docela jsem mu věřil, že si mě u štajgra i sám vyžádal, byli jsme na stejné cimře a tipl si, že donášet nebudu.
Se štajgrem i ostatními si tykal a normálně makal i na předku, což vězni nesměli.
Když jsme po odstřelu čekali až se vše vyvětrá a seděli jsme všichni společně, občas jsem slyšel i věci, které by se bezpečákům hodili.
Bezpečáci po něm šli. Už jednou ho ze šachty odvolali, ale tlak šachty musel být silný, že ho za pár dnů opět zařadili.
Na jeho krámek jsem kolchoz neměl, měl tam různé sladkosti, konzervy, tabák i cigarety.
Ale jeho hlavní a tajný artikl byl Yastyl, který stál venku osm korun a na táboře se bedna prodávala za čtyřicet.
Jet v jeho kšeftech jsem odmítl s odvoláním, že si budu dávat žádost o půlku a také se bojím.
Žádost jsem si dal, ale zbytečně.
To už mi předpověděl i bezpečák, kde jsem byl na tajném pohovoru. Zprvu byl velká slibotechna a zvědavě se vyptával co všechno vím, ale zklamal jsem ho.
Díky Rosťovi jsem přečetl i pár zajímavých knih. Znal každého důležitého a zařídil mi, že když jsem šel do knihovny, nemusel jsem stát u okénka, ale mohl i dovnitř a knihovník mi ukázal i pár krabic, kde byly knihy zakázaných autorů...
Na mé dvaadvacáté narozeniny mi Rosťa mimo velké čokolády, dal i dvě bedny Yastylu a jeden fermetrazin..
Yastyl jsem prodal a fermetrazin si dal na Štědrý den.
Nespal jsem a celou noc jsme s Rosťou prokecali.
Také mi navrhoval, že venku se můžeme dát do kupy, má spoustu plánů a neproděláme.
Kecali jsme oba dva. Dost mi důvěřoval, ale kdo mu na tábor pašuje kontraband neprozradil.
Uměl i pořádně makat, měl strojní průmyslovku, ale někdy to na šachtě vypadalo, že šéfem na předku je on.
Nelíbilo se mi tam, ale faktem je, že kriminál mi Rosťa ulehčil a při odjezdu jsem se vlastně loučil jenom s ním.
Bylo to krutě dlouhé, když mě před skončením trestu vezli na vazbu odkud se pojede na léčbu, řekl jsem si, už nikdy!
Autor Pech, 25.01.2023
Přečteno 21x
Tipy 5
Poslední tipující: paradoxy, stormeater, mkinka
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2023 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí