Výtah

​Malá místnost, která tiše jezdí nahoru a dolů. Každý touží stoupat vzhůru, protože čím výš se dostaneš, tím jasnější je světlo a tím krásnější je výhled. Ale celý dům je prázdný. Dveře jsou zavřené, okna zaprášená.
Výtah stojí v nejnižším patře, tam dole, kde je podzemí. Tma, ticho a prázdnota. Čeká.

Nikdo ho však nezavolá nahoru. Kdo by se obtěžoval v domě, který už dávno ztratil svůj smysl? Slíbené hlasy utichly a ti, kteří kdysi přísahali, že přijdou, zmizeli.

Mechanismy reziví, lana povolují. Výtah zapomíná, jak vypadá nejvyšší patro, zapomíná, jak cítit lehkost stoupání. Jeho světla pohasínají. A nakonec, v tichu opuštěného domu, přestane úplně existovat.
Ztracený, zapomenutý, nehybný.