...když osudu neřekneš ne, řekne ho někdo jiný...

...když osudu neřekneš ne, řekne ho někdo jiný...

Anotace: .... po dvou letech uvěření, nekoná se...nic.

Seděl na posteli. Na chlupatých nohou trčely roury jeho bavlněných trenek. Jednobarevné na gumu. Nevěřila, že přesně takové bude opravdu nosit.



Sundal si brýle. Mnul si kořen nosu. A měl ten výraz. Bolest v jeho očích. Jak jsem se dostal, až sem. Věřil jsem ti.


"Co se děje?" řekla.



Bylo jí to líto. Ale ta tvrdost, odsouzení a pohrdáni, co z něj začlo vyzařovat, když mu došlo, že tohle není jeho chyba..Žasla s jakou rychlostí dokáže střídat emoce vůči ní. Chtěla ho praštit.



"Řekla jsem ti, že jsem had. Věděl jsi, co se může stát." Ležela na posteli.




Zakroutil hlavou. "Tohle není možný... " Vstal a přecházel po pokoji.




"Ale já ti řekla, co jsem prožila. Co jsem provedla. Proč sem taková, jaká jsem. Chtěla jsem to napravit, s tebou.. "




Zastavil se. Jakoby si něco uvědomil. Viditelně se uklidnil. "Na tohle nemám, nezlob se. Upřímně, někoho jsem teď poznal, držel jsem to, protože jsem nám chtěl dát šanci. Věřím, že s ní mi to vyjde..že s ní to bude...." nedořekl.



"Že s ní to bude v pohodě?" vstala. Ranil ji. Začala se oblékat. Nechtěla to dát najevo. Brekot se nekoná.. Namisto toho se rozhodla pro vztek.. však on je to jenom namyšlenej idiot. Jak tady stojí. S rukama v bok. Trošku při těle. Příšerný vlasy...všechno kvůli němu. Co si to jen myslela.



"Na všechno jsem tě připravila. Věděl si do čeho jdeš. Nic sem ti neprovedla."




"Ano, to jsem věděl. Ne, nemůžeš. Nicméně tohle je na mě moc. Nezlob se. Odcházím. "




"Od začátku to bylo buď já nebo ty. Tak tedy nakonec já. "




Nechtěla mu ublížit. Snažila se. Kde touha není, ni smrt nebere. Nelze ji vyvolat uměle.




"Vybral sis jednodušší cestu. Mě si snadno pozbyl.Tím si pro mě ztratil hodnotu."




Posbírala svoje oblečení. Polonahá otevřela dveře jeho bytu. Ohlédla se. On tam stal. Jen v trenýrkách. Vypadal jako idiot.




Venku na ulici měla vizi. Jeho a té jeho nové přítelkyně. Naprosto normální. Jednoduché. Oba dva spokojení. V tom v čem jsou.



A ona sama.



A pak.



Samotnou jí to překvapilo, začala brečet.
Autor Loveless, 24.06.2020
Přečteno 82x
Tipy 5
Poslední tipující: Iva Husárková, jenommarie, kudlankaW
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Někdy je přežívání mezi dvěma jsko nějaké záhadné východisko z úniku samoty, přesto, že si spolu už vlastně ani nemají co mnoho říct. Naučit se jít a vidět i jiný směr...to musí dozrát uvnitř. Pokud někde člověk není šťastný..tak. Jenže třeba jen zapomněla, že ho má vlastně ještě ráda. ;-) *ST

24.06.2020 22:43:29 | jenommarie

Barvitě se vžívám do rolí íčka a té ženy. Postavou jsem spíše tím lehce oplácaným íčkem, s bříškem. Chlápkem na pohled jest bez špetky fantazie i erotické přitažlivosti. Obrýlený týpek, co vykonal cosi, zač se tak trochu stydí. Vzdychá, pozdě honit bycha, v obavách z názoru lidí. Přeji dobrý podvečer, milá Mi....e

24.06.2020 20:12:39 | kudlankaW

© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter