Anotace: pak už jen tma, no
Nutíš mě pít pít pít z pítek ptáků dlaněmi
ty tmo všelijaká němá
po břicho plná můr
umrlců
ty jedna tmo
je v tobě chladno vítr fouká oknům na obličej neprůsvitný mráz
na dno se usídlil křižák samotář
omotává podsvětím křídla much tanečnic
trpká tmo co v tobě nahá nalévám z konvice červené šípky
pak tě na chvilku uvidím: máš žaket a tváříš se provinile
pojď si sednout nastavím ti sokolnickou rukavici abys tak nebolela zatnutými pařáty
čepičkou z mědi a cínu předpovíš budoucnost
pak mi budeš onikat
sráz za láskou spouštíš na podlahu bosýma nohama jako štvanou zvěř
každý rok za dnem měníš tváře
někde tam přepsalas můj obličej
moje tmo to tys byla sen i kat
Obtáhl jsem si verše v mlze tuší. A teď se na ně dívám s posedu. Několik písmen do travy mě spadlo. Se na to příště vy....
Ale já jen tak z rozmaru. Však se mi líbíš*
31.10.2022 00:58:41 | šerý
Už jsem ji rožnula... :) Jsem ráda, že tě zase jednou vidím, bylo mi smutno...
02.11.2022 06:52:01 | Philogyny
...a já že jsem komediant? :-)))
23.10.2022 17:39:13 | piťura
No? Taky se tu směju.
24.10.2022 20:10:05 | Philogyny
nějak se k ní nmusím vracet... tak si ji ukládám*
20.10.2022 19:36:42 | Sonador
Já taky. Mám ji ráda.
24.10.2022 20:09:24 | Philogyny
...pěkně zatemnělá poezie...;-)holt je o tmě.
20.10.2022 16:46:25 | Marten
i tma je život
24.10.2022 20:08:44 | Philogyny
si to hrozně zjednodušuješ :)
20.10.2022 12:06:12 | lawenderr