Růžová zahrada

Život je procházka růžovou zahradou.
Zahradou s trny.
A hady pod kořeny.

Ať našlapuješ sebelíp.
Ač tančíš v mezerách bolestí.
I když oči zavíráš, a hady přehlížíš.
Přiblíží se.
Zasyčí.
Kolem duše se ti obtočí.

Můžeš zahradou kráčet sebelíp.
O trny se poraníš, do kořenů zamotáš.
Do duše vpíšeš jemné linky.
Jako zdánlivě půvabné kvítky konvalinky.
I když jsou to linky bolestivé.
Z každé linky vyjde vše živé.
Linka je zkušenost, posilnění.
Bez kterého duše plná není.

V té zahradě najdeš i slunce.
Barvy, zvuky ptáků a vůni kvítí.
Na které tvá duše svítí.
A i když jsi zamotán pod kořeny.
I když to bolí, pálí a svědí.
I když tvé rány krvácí.
Slunce se k tvé duši vždy znovu obrací.