Rychlé cokoliv

Krevním řečištěm doputoval k hlavě,
ten zbloudilý gen, co nestojí za řeč.
Všude musí být a do všeho kafrá,
je jak svítiplyn, otravný až hanba.
Nutí mě s ním žít, spíš on žije se mnou,
nejde odbavit, můj malý pán temnot.

R: Hlavně, ať je to rychle,
a ať to nebolí,
Hlavně, ať je to rychle,
zaplatím cokoliv.

Jak se zbavit mám mé vlastní součásti,
snad, že se prodám někam na součástky.
Či mu doručím kulku do té hlavy,
to ho naučí, a to mě ho zbaví.
Druhou stranou ven, na kulce přilepen,
vylítne a mně bude fajn na světě.

R: Hlavně, ať je to rychle…

Navíc vyvětrám si tak svoji hlavu,
půjdu kam chci sám, a ne do ústavu.
Život plyne dál, z hlavy trčí zátky,
starosti čert vzal, už nevlezou zpátky.

R: Hlavně, ať je to rychle…

Zatím potají jeho dvojče plave,
směrem do hlavy, mně z toho snad hrábne!
Asi má to být tak a nikdy jinak:
nejsme úplní bez genových výbav.