Má strašpytlácká GHOST STORY

Má strašpytlácká GHOST STORY

Anotace: Já tak trochu žertuju...ale bububu! Znáte ty záhady a děsivosti, ne?

Nikdy jsem nebyla příliš strašpytel, nebála jsem se tmy, výšek, plazů, hlodavců, ani pavouků. Dokonce ani učitelky hudební výchovy na základce, která hrávala na klavír ve své ztemnělé komnatě (rozuměj učebně) při svíčkách a šikanovala celou školu. Ba i v téměř nočních hodinách jsem uklízela odlehlou hospodu u lesa, kde v reálu hrozilo jen to, že se přiřítí provozní s řevem, že se u vchodu někdo vysral. Což je samo o sobě dost děsivé...
Jediná chorobná fóbie, která mě poznamenala, je ta z dentálních sadistů a také odpor k ruměnicím, které jsou zřejmě nadané fóbioradarem a naschvál mi nalétávají do ložnice. Máma zase trpí fóbií z pavouků a ti se jí záhadně objevují při sprchování ve vaně...to mi neříkejte, že je to náhoda!
Ovšem pak se mi, cca před dvěmi lety v zimě, stala taková lehce strašidelná příhoda.

Tehdy jsem bydlela ve věžáku za centrem města, v 11. patře, v místě nikterak tajuplném a hrůzném, nepočítám-li místní feťáky, pobíhající po sídlišti se žloutenkou a bez kalhot.
To časné zimní ráno jsem zůstala sama doma, v postýlce spala má tehdy roční dcera a na chodbě pak pes. A právě jeho urputné vytí mě ještě za tmy probudilo, a jelikož nikdy jindy nevyl a ke všemu zněl vskutku nezvykle naléhavě, vyděsila jsem se a chtěla se jít podívat. Ovšem pes vyl čím dál hrozivěji, až jsem si raději s mrazením v zádech zpátky lehla. V tom zavrčel a utichl.
Jakmile se rozednělo, rozhodla jsem se jej zkontrolovat, ale klidně ležel a nezdálo se, že mu cokoliv schází. V tom se mi rozezvonil telefon. Volal můj tehdejší partner, zda je vše v pořádku, že jej prý přepadl zvláštní pocit, jakoby se něco dělo. Musím uznat, že ač se nic zásadního nedělo, pocítila jsem značnou nervozitu a touhu nenápadně z bytu zmizet, jenže domácí povinnosti volaly, takže jsem dál nevěnovala pozornost zbytečnostem.
Po obědě jsem uložila dceru ke spánku, uvařila si kafe a posadila se na gauč, rozmýšlející se, co budu vlastně dělat. Zhruba po půl hodině jsem se rozhodla, že kouknu, co běží v televizi a chtěla jsem se natáhnout pro ovladač, ale než jsem to vůbec udělala, televize se zapla sama. Náš pes, ležící na chodbě, se rozvrčel a já v ten moment popadla ovladač, vypla televizi a utekla do kuchyně, snažící se si celou situaci toho dne racionálně vysvětlit.
O dva měsíce později se mi v témže bytě stala další strašidelná příhoda, ale o tom se již nebudu rozepisovat. Podstatné je, že ač se mi od té doby nic podobného nestalo, má míra strašpytelnosti stoupla a co nevidím a neumím si hned racionálně vysvětlit, to mě děsí. Dokonce i skutečně hrůzostrašné historky druhých, pronášené po setmění, ve mě zanechávají mrazivou stopu...a to se na druhou stranu vyžívám v příšerách a děsivých old school hororech (ne v těch přeefektovaných sračkách, které jsou děsivé leda svou trapností a kýčovitostí).

No a teď si to představte...včera večer jsem se nudila a toužila po komunikaci, tak jsem si povídala s bývalým spolužákem, který trpí těžší formou schizofrenie, mívá hrůzostrašné sny a halucinace, a ke všemu byl navíc obdařen vypravěčským nadáním a touhou děsit. Dělal to už na škole, neustále se mě snažil něčím znechutit a vystrašit, ale tehdy mu to příliš nevycházelo.
Ne tak včera. Požádala jsem ho, zda by mi něco nevyprávěl, zda by mi nenapsal třeba o tom, co zažil za halucinace, neb jsem si pamatovala ještě pár věcí ze školy. Jeho "pokusím se" znělo slibně, takže jsem si počkala na první část povídání...musím říct, že jej podal dle očekávání poměrně strašidelně, ale na mou poznámku "to je dobrý námět na horor" reagoval slovy "ten horor teprve přijde, bude pokračování".
Pak jsem usla.

Probudila jsem se před třetí ráno a nemohla jsem znova zabrat. Po dvaceti minutách převalování jsem sáhla po mobilu a zapla internet. A vida, pokračování hrůzných historek mého spolužáka! Tak jsem se začetla. Víte, číst ve tři ráno o hrozivých snech, černých postavách a jiných bytostech není úplně nejlepší nápad, což mi došlo, až jsem si vše dočetla a zmocnil se mě velmi nepříjemný pocit, že strom za oknem vrhá jakýsi podivný stín a že všechno je vlastně jakési divné.
Chtělo se mi na záchod...ale co když sakra cestou potkám ČERNOU POSTAVU?! Nebo mlhu vycházející ze skříně...nebo nebo...znáte ten pocit, ne?
A víte co? Já dnes kamaráda požádala o pokračování! A je tma! Proč jsem to proboha udělala?! A u koho můžu dnes přespat?!!!
Autor Isabella Monvoisin, 20.08.2015
Přečteno 341x
Tipy 2 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Jort
ikonka Komentáře (6)

Komentáře

Náš mladej, to mu byl asi rok, se často zničehonic smál, když ležel na gauči a pozoroval roh na stropě u okna. Nic tam nebylo. Natož směšného. Ale vždycky to probíhalo stejně, když jsem ho dával, aby si na chvilku zdřímnul. Nakonec jsem to vyřešil tím, že jsem ho otočil obráceně. To mě docela taky děsilo. Má neteř měla zase ve 3-4 letech jakéhosi „imaginárního“ kamaráda. Povídala si sním, smála se a občas plakala, když jí „povídal“ něco smutného, podávala mu hračky, ptala se ho jestli ho může nechat chvíli samotného, že musí jít ven. Z toho byla moje švagrová na pilulky. Kolem šestýho roku to přestalo a dnes dělá, že to jako není pravda. :-)) Někdy se dějí divné věci. Mně například pořád schovávaj klíče bytosti z nějaký jiný dimenze a určitě se tomu potom poťouchle smějou. :o))) Mě to tvé psaní baví.

23.05.2017 09:51:22 | Koblížekreagovat

Díky!

23.05.2017 15:22:22 | Isabella Monvoisinreagovat

No tak toto mě mluví naprosto z duše, kolikrát zažívám podobné úzkosti, už celkem dlouho se léčím s paranoidní schizofrenií, proto vím o čem tu píšete. Hlavně dřív jsem měl stavy naprosto neovladatelného strachu a vždycky mě přišlo zvláštní, když jsem si hledal na internetu různé příběhy lidí s podobnými problémy, jak se záhadně shodují v různých věcech. Například asi před 4 čtyřmi roky jsem se najednou probudil v noci, nejsem si jsitý jestli už jsem ti to nevyprávěl někdy...Probudil jsem se v noci a cítil jsem zvláštní úzkost, pocit jakože nejsem v místnosti sám. To ale nebylo to nejhorší, horší bylo to, že jsem měl pocit, že mám něco v krku, jako kdyby mě tam někdo strčil ruku, nebo se mě pokoušel nějak zevnitř udusit. Tehdy jsme tu měli ještě záclony a hra stínů byla tak dokonalá, že jsem tehdy opravdu věřil, že tam ta postava je a že mě nějak nadálku dusí nebo tak něco. Bylo to dost těžké období...A další strašidelná příhoda je, když jsem viděl zelený laser. To bylo snad ještě horší. Jeden čas se to dělo opravdu často, seděl jsem na posteli v noci, nemohl usnout a jakoby od protější stěny přejel přes místnost zelený pás světla doprovázený takovým hučením, pak se celá místnost ponořila do zelené barvy a já se objevil v tom jiném světě, jak jsem ti o něm jednou určitě říkal. Tam jakoby v temnotě pluly vzuchem takové příšery, pohybovaly se jako nějaký hmyz, průhledný s mnoha nohami, bylo to spíš takové stonožky. Pak se vždycky objevil takový tunel a tím jsem mohl cestovat jakoby vesmírem až jsem jednou dokázal tu cestu udržet skoro hodinu a objevit se na takovém divném místě. Všude zářila zlatá, žlutá, prudká barva. Byl to takový rosolovitý prostor ve kterém pluly takové veliké bakterie, jakmile jsem se tam ocitnul tak hned mě jakoby vyhodili, asi abych s nimi nemohl promluvit, ale cítil, jsem že jsou to nějaké inteligentní bytosti. Teď když se na to zpětně koukám, tak si stále myslím, že by to mohlo být vysvětlení toho co se mi děje, že mě jakási síla už tehdy snažila k sobě zavolat, ale možná jsem nebyl připravený, možná to bylo astrální cestování, opravdu sám nevím kdo, nebo co to bylo, ale myslím si, že to byli oni.Oni jako jakási hybná síla všeho, možná sám Bůh, počátek všeho, nevím ale vím rozhodně jedno, něco to setkání znamenalo. Bohužel od jistý doby už se ten laser neobjevil, ale vnitřně pořád čekám, kdy se zase objeví a já budu mít šanci se tam zase dostat ať to bylo kdekoliv.

23.08.2015 12:53:13 | LuboshUrbanreagovat

Jé, ahoj Luboši, jsi to Ty? :-) Ses na mě přišel kouknout? No vzpomínám, že ses mi o tom zmiňoval, dokonce posledně v centru na klubu, jak tam byla ta psycholožka. Přijdeš zase ve čtvrtek? :-) Ráda Tě uvidím.

23.08.2015 13:03:14 | Isabella Monvoisinreagovat

No tak říkala jsi at si přijdu počíst, tak jsem na doporučení dorazil a početl si, musím to nějak pročíst všecko.:-)
Jo ahá, už vím vzpomínám si :-) Noo tenhle čtvrtek, snad to stihnu, doufám že ano, dám ti ještě určitě nějak vědět, ozvu se :-)

23.08.2015 13:07:26 | LuboshUrbanreagovat

Super, kdyžtak se tam zase sejdem, beru stůl vzadu, ať se můžem roztahovat. :-D

23.08.2015 13:09:24 | Isabella Monvoisinreagovat

© 2004 - 2018 liter.cz v1.4.3 | Facebook, Twitter