O šílenství a stalkingu

O šílenství a stalkingu

Anotace: Možná to berte trochu s nadhledem...jsem zastalkovaná. :D

Každý jednotlivec miluje svým způsobem, to je jasné. Někdo je vyšších citů schopen a nejen to, je jimi naplněn až po okraj a dokáže je rozdávat, jiný zase schopen není a nebo jsou jeho city vlahé jako letní noc. Ale co když milujete šíleně?

O mně je známo, že si vybírám velmi zvláštní typy mužů, v překladu že můj přirozený výběr je špatný a selekce partnerů silně závadová. Ale když se zamyslím, není to tím, že jaká šla, takového našla? Mé city k těmto lidem totiž nezačínají normálně...neexistují žádné motýlky v břiše, neexistují růžové brýle ani pocit euforie z čisté zamilovanosti, kdy chcete dotyčného držet za ruku a líbat – to se mi stalo všehovšudy naposledy v pubertě, kdy jsem nepotkala nikoho dostatečně zajímavého (čti šíleného a problémového), abych propadla svému reálnému prožívání lásky – stalkingu a posedlosti, která začíná totální fascinací objektem touhy.

Ano, představte si to...vidíte muže, kterého označíte za dostatečně atraktivního alias magora, takže ve vás vzbudí nejprve pocit zájmu...jenže ten přeroste. Přeroste do takových rozměrů, že dotyčnému máte chuť psát několikrát denně, dokud s vámi nezačne uspokojivě komunikovat, zjišťujete informace, které kde zveřejnil a i nezveřejnil, zajímá vás každý jeho nádech, každá myšlenka, každé slovo, a když s vaší obětí mluví někdo jiný, propadáte se do spárů chorobné žárlivosti. Ta se projevuje tak, že byste nejraději přijeli za dotyčným domů, vytáhli pětačtyřicítku a odtáhli si ho pod pohrůžkou smrti k sobě do sklepa. Znáte ty šílené fanoušky, kteří jdou a zastřelí přímo na pódiu svého oblíbence? Tak něco takového.
Přemýšlíte, jestli byste se neměli přetvařovat a skrývat svůj fanatismus, jenže ono to často moc nejde. Slídíte, stalkujete, pronásledujete...vy prostě MUSÍTE všechno vědět. Jednoho krásného dne se může stát, že své oběti budete stát pod barákem a čekat, jestli nááhodou nepůjde domů nebo z domu, jen proto, abyste si mohli udělat zářez, že jste ho zase viděli a že se nacházíte 30km od svého bydliště na místě, kam nikdy nechodíte...no a co? Na nenápadnost se nehraje.

Jste prostě posedlí, silná emoce vás spaluje zevnitř jako pekelný oheň, který vás ale něco uvnitř nutí přiživovat, a své oběti dáváte najevo svůj neskonalý obdiv, který se poměrně liší od běžných komplimentů. Je totiž chorobný. Ne, není to láska jako taková, je to posedlost, chcete mít danou osobu jen pro sebe, nesnášíte, když se s ní baví někdo jiný. Šílíte, když slyšíte jeho jméno, jeho hlas, vidíte jeho fotky...ne láskou, ale touhou ho kuchnout někde na záchodcích v baru, kam ho pozvete na drink a do něj vhodíte Rohypnol. Protože pak už se s ním nikdo nikdy bavit NEBUDE.

Tohle jsou myšlenky šíleného stalkera, ale v realitě se budete krotit, a necháte objektu svého zájmu volnost. Protože ve mně nějaká láska ještě je, je ve mně i nějaký soucit. Nechci nikomu ublížit, i když mé pocity jsou chorobné a nenormální. Po čase ale odezní...většinou po letech zoufalého prožívání a zjišťování informací – jedině tak cítíte nějaký pocit štěstí a klidu. Ale je to jako droga.

V životě jsem podobné pocity cítila asi jen ke čtyřem lidem, k jednomu stále cítím. Pán Bůh s ním...
Autor Isabella Monvoisin, 07.02.2020
Přečteno 252x
Tipy 4
Poslední tipující: vlnka, Iva Husárková, Krahujec, Miron25
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Na první dojem vidí svět
nitro lidí zanedbá.

07.03.2020 19:17:48 | Ing. Václav Kovalčík chce zlepšit svět.

To chce se dát do klidu.Domnívám se ,že to pramení z tvé minulosti a současné práce s klientama.Je fakt,že jsi velmi otevřená a přirozená.Pokud nalezneš vyváženost, je to v poho,ale ...to musíš vědět a naleznout cestu sama, nebo Tvoji přátelé Tě třeba na otevřený pokec pozvou do hospy.

08.02.2020 00:18:19 | Krahujec

Se schizofreniky to nemá nic společného. Měla jsem to už dávno před tím. Je to mé nastavení.

08.02.2020 02:58:07 | Isabella Monvoisin

© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter