Dopis psaný posedlostí

Dopis psaný posedlostí

Anotace: Tak jsem se nechala inspirovat a sepsala umělecký dopis, kde jsem si pohrála s češtinou a rozvášněnými city. :D Chtěl by někdo dopsat takovýto dopis psaný rukou?

Krutý bratře,
ach, Ty výzvo mého srdce, má životní prohro a palčivá bolesti mé duše, zkoušíš mě snad, co ještě vydržím? Příliš se Tě chci dotknout, příliš Tě chci obejmout a dát Ti kus ze svého štěstí nad poznáním, že mi život dovolil Tě shlédnout a uzřít Tvé hluboké nitro. Ale Ty mi nedovolíš jediný pohled do Tvých očí, mučíš mě tak nelidsky, jak jen člověk dokáže! Cožpak mám upsat duši samotnému ďáblu, abych dostala to jediné, po čem skutečně toužím; Tvou blízkost?
Řekni mi, nejdražší mučiteli mých citů, co mám udělat? Spálím hvězdy, aby nezůstali svědci mého hoře, sežehnu měsíc, který na Tě se dívá, když spíš...proč on může být svědkem Tvých slz a Tvého úsměvu a já nemohu?!
Jak hořký je život bez těch, které tak vroucně milujeme, jak trpké je počítat kapky deště v podzimním větru, když v každé z nich vidím snítku naděje, která by snad mohla jednou přijít, přitom mi kdos našeptává, že není možné v to doufat ani v nejslabší Tvé chvíli! Krutý, krutý pane, radši mi probodni srdce ostrou dýkou, než mě takto trápit...

Každé slovo, které věnuješ jiné ženě, obzvláště JÍ, té ohyzdné hampejzné děvce, v mém nitru zažehne pekelné plameny a rozbouří moře mé vášně...jak jen můžeš být tak bezcitný! Cožpak nevidíš mé útrapy nad Tvou milostí, nevidíš mou lásku a zájem?! Mám snad zbořit Boží domy a navždy znesvětit vše, co je lidem svaté, abych dokázala, že jsem věrná jen jedinému...lásce k Tobě?
Nutíš mě si zoufat, působíš mi děsivá muka, ve strachu, že Tě nikdy nespatřím a v hrůze, že snad se na mě hněváš, když působím neurvale...

Ach lásko, klíči k mé něze, pohlazení mého hněvu, Ty chladný králi mého zrádného srdce...ano, mé srdce mě zradilo, já nechtěla již milovat, ale cožpak to jde, když jsi nablízku TY? Ty, pokušitel! Ty, bezděčný svůdce...ano, ďábel nikdy nebyl takového půvabu jako zrovna nyní! Jak jen můžeš mě takhle týrat! Raději zavrhni mě jako nicotný prach, nezasloužím si za svou troufalost nic víc, než zavržení! Jak jen mohu Ti psát něco takového, když vím, že nemám nejmenší naději doufat ve Tvou lásku...ani v sebemenší náznak skutečné přízně.

Prosím, bratře můj v lidství, omluv mě, omluv mou prostopášnost, ale ďábel je mi svědkem, že je to všechno tak skutečné...

S láskou v srdci

Tvá milující
Autor Isabella Monvoisin, 16.10.2020
Přečteno 104x
Tipy 7
Poslední tipující: Eru Alonnar, jitoush, Frr, Titanie
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

....úplně vidím a slyším,jak to někdo deklamuje na divadelních prknech...
......jak je toho plný celý divadelní sál.......Ji.

17.10.2020 17:06:19 | jitoush

:) To zní docela hezky. :)

18.10.2020 02:10:55 | Isabella Monvoisin

© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter