Mršiny hyen

Mršiny hyen

Anotace: Tak, a přísahám, že dám zase sedm let pokoj. K tomu mi dopomáhej On.

 

 

Mamka

Minulá noc pro ni nebyla nijak extrémně namáhavá, nicméně moc toho nenaspala. Nejdříve ve svém luxusním separé obhospodařila barona Špekínyho, a pak ještě k ránu chtěl poradit se svou nenadálou erekcí kardinál Pupkíny. Když konečně ulehla, sama a ke spánku, začal zběsile bušit na dveře její rozkošné mansardy papežský legát.


Taťka

Když se Svatý Otec ráno probudil, věnoval vroucí modlitbu Jupiterovi, a taky Belialovi. Potom si hned nechal zavolat svou nejmilejší milostnici, se kterou po dvou hodinách bezuzdného řádění zasedl k opulentní snídani.

„Dnes je váš velký den, můj milý,“ zašvitořila děvka, tváříc se pokud možno růžově a předstírajíc tak, že minulou noc prospala jako nějaká jeptiška.

„A kterýpak den není mým velkým dnem?“ snažil se o duchaplnost zhýralý papež.

„Máte pravdu, ale dnes je výročí vašeho zvolení.“

Svatý Otec začal jako zběsilý tahat za šňůru zvonku.

„Už vytáhli tu mršinu?“ vyštěkl, když vstoupil sluha.

„Zajisté, Svatosti. Vše je připraveno.“


Extaťka

Hlava mu upadla třikrát, o chatrných končetinách ani nemluvě.

„Tak, a je to!“ ulevil si papežův komorník, když konečně poskládal ostatky bývalého papeže a pevně je přikurtoval k trůnu. „Vypadáte báječně, excelence!“ řekl komorník zvyklý lichotit a zakryl si nos navoněným kapesníkem. „Těch devět měsíců v zemi vám jenom prospělo,“ znělo tlumeně zpod roušky.


Přícmrdek

„Co jsi tak skleslý, Pjétro?“ ptala se babička a udělala chlapci křížek na čelo. „Jak by si toho jiní považovali ministrovat samotnému papeži, a ty se tváříš jak kakabus! No tak už uháněj, ať nepřijdeš pozdě.“


Čézare

Papežův rozmazlený syn šel posnídat, poobědvat a povečeřet ke svému svatému otci. Na liduprázdném náměstí potkal kardinála Pupkínyho.

„Co tak čumíš, ty prase, víš, koho máš před svým nechutným pupkem?!“ ulevil si Čézare.

„No dovolte, siňóre! Jistěže vím, že jste papežův syn, ale já jsem jeho kardinál. Na to prosím nezapomínejte!“

Čézare tasil kord a chladnokrevně ťal po kardinálově hrdle. „Jó, budu si to pamatovat,“ sdělil pak na zemi se zmítajícímu a chroptícímu muži. Potom dostal jeden ze svých hysterických záchvatů a rozsekal kardinálovu mrtvolu na nudličky. „Uklidí někdo ty vepřové kostky?“ položil, již na odchodu, probouzejícímu se Římu řečnickou otázku.


Taťkové

Na trůnu poslušně seděla přikurtovaná hnijící mrtvola papežova předchůdce a trpělivě čekala na věci příští.

„Řekni, bestie, jsi zpropadený neznaboh a hovado?“ křičel na bývalého papeže jeho následovník.

„Ano, ano,“ ozýval se tenký hlásek ministranta Pjétra, ukrytého za trůnem.

„Souhlasíš tedy, že patříš do pekla mezi všecky ostatní zatracené zatracence?“

„Ano, ano...“

Takto a podobně pokračoval „proces“ ještě asi hodinu. Poté vynesl Svatý Otec rozsudek. Useknout dva zlořádné prsty, kterými ten ďábel žehnal. Komorník mu však diskrétním šeptem sdělil, že exhumace probíhá letos již posedmé a že prst nemá mrtvola už ani jeden.

„Dobrá, dobrá,“ vřískl netrpělivě papež, a po chvilce horečného uvažování rozhodl:

„Tak mu tedy setněte hlavu!“

Nastalo hrobové ticho. Jako by už toho bylo přespříliš.

„Tak co je!“ zakvičel Svatý Otec nepříčetně.

Komorník s ministrantem tedy přinesli do sálu špalek (ven se papež již řadu let neodvažoval, neboť lůza by ho ukamenovala a rozsápala) a vykonali nekompromisní a bezprecedentní ortel.


Krmení

U oběda se papež cpal jak najatý, když tu se najednou zarazil.

„Čézare, jakže se jmenuje ten tvůj nový jed, který tak promptně aplikuješ při eliminaci svých nepřátel? Katarína?“

„Cantarella, drahý otče.“

„Mám ještě jeden dotaz,“ rozhlédl se papež kolem sebe, „kde jsou ochutnávači?!“


Nanebevzetí

Strašlivé bolesti trvaly asi šest hodin. Pak Papá konečně zesnul. Už však hodinu předtím začlo služebnictvo bez jakýchkoli skrupulí rabovat. A když už byly skříně prázdné, na stěnách ani jediný obraz, všimli si posledního koberce, na kterém ležel papež.

„Co s ním?“ zeptal se kterýsi pragmatik. A tu si teprve všimli, že se papežovo tělo působením jedu nafouklo do třikrát většího objemu, než jakým se pyšnilo zaživa – a že to nebyl žádný houžvička.

„Panebože!“ postihla kohosi zcela spontánní zbožnost.

Kdoví, jak dlouho by nad mrtvolou bezradně meditovali, kdyby tato najednou nepraskla.

„Kriste Ježíši!“ vykřikl zas některý zbožný zloděj. „To je ale smrad!“

A tu šlo všechno ráz na ráz. Mrtvý papež byl v okamžení zarolován do koberce a dvěma nejvěrnějšími odnesen a vhozen do škarpy.


Lakrimóza

Papežovu milostnici postihl záchvat srdceryvného kvílení, který měl však akorát ten efekt, že poněkud rozladil oslavující lůzu a milá ví-aj-pí šlapka skončila v temném žaláři, což bylo daleko horší, než kdyby byla na místě ubita. V krajně nepohodlném středověkém vězení navíc vydržela pětapadesát let, až do svých osmdesáti. Pak si na ni vzpomněl jeden z nástupců jejího někdejšího milce a v zápalu křesťanského soucitu ji dal konečně stít.


Gloria in excelsis Deo

Nad Svatopeterským chrámem zapadalo slunce a houfy dojatých poutníků děkovaly Bohu, že jim dopřál toto nepředstavitelné štěstí, spatřit na vlastní nehodné a hříšné oči působiště všech Svatých Otců. Amen.

 

 

Autor jarynn, 17.01.2020
Přečteno 159x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

To jsem zvědavý jestli to vydržíš.

17.01.2020 18:18:14 | Básník Karel

© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter