(14)

 

 

sedim naproti nemu 

poskladana do komety,

ktera prej neposloucha.

 

jenze jeho hlas mi zatim v zaludku sklada sirky do kruhu

a kazda ceka,

az se skrtne.

 

predlokti ma polozeny klidne,

dva tezky kusy tichyho masa,

a pri kazdym nepatrnym pohybu

se mu pod povrchem sveze sval,

pomalu,

jako cerna kapka po skle,

kterou bych chtela zastavit prstem.

 

podiva se na me.

 

necte me,

spis me destiluje,

kapku po kapce,

jako by ze mne chtel dostat

tu nejtissi latku,

co se z tela staci jenom potme

a soukrome.

 

nic nerekne.

 

necha ve mne obihat

svuj tmavej extrakt,

 

pomalu,

jedovate,

srazlive nezne.

 

usmeje se.

 

ten usmev nejde ke mne hned,

obejde me zezadu,

nasype se mi do zatylku

jako prasek z cernych perel

a zacne tam menit teplotu.

 

vsechna okna v mistnosti se otoci zady

a zacnou si septat do zavesu.

 

pritahne si me bliz.

 

vzdalenost mezi nama si vyvrkne kotnik.

 

chci ho

tak,

ze mi v puse praska granatovej cukr

a kazda jeho ruka ma najednou vic prstu.

 

prirazi me k sobe,

jako by me nechtel obejmout,

ale slozit znovu

podle tajnyho navodu.

 

chci ho bliz,

do mista,

kde se nam jmena rozmazou o kuzi,

tam uz nebude jasny,

kdo z nas dejcha

a kdo se tim druhym dusi.

 

diva se na me.

 

tak tesne,

ze se mi rasy zacnou trit

o jeho dejchani.

 

tak zblizka,

ze se mi v brise rozbehne

cervenej krejci,

 

a bere mi miru

na vsech mistech,

kde sem mu jeste nerekla

smis.

 

jeho pohled mi nesaha na oblicej,

on mi pod jazykem rozbije

malinovej kamen ze skla.

 

a ja najednou chutnam po necem,

co se nema rikat ve stoje.

 

nakloni se ke mne.

 

jeho kuze dejcha blizko,

ma v sobe teplo zavreny

v cerny muslicce

a ja cejtim,

jak se mi ve spodnim podnebi otevira hlad,

co nechce mluvit,

jenom se prisat.

 

jeho vlasy mi spadnou k tvari.

 

z pramenu mu tece neviditelna pryskyrice,

teplokrevna,

a lepi se mi na moji malou pulzografii.

 

chci mu do tech vlasu sahnout,

aby mi mezi prsty zustal

celej jeho dosah,

tichej naraz,

to nepatrny chveni,

ktery nejde videt,

ale umi me rozdelat.

 

a pak me polibi.

 

liba me tak,

ze mi rozum pada do horkyho vapna.

 

jeho dlan mi sjede po kridlech pasu

a latka mezi nama zacne lhat.

 

zustanu.

 

a ve me se zatim

otevre maly mineralni pocasi,

 

sedne si dozadu,

pekne rovne,

 

a dela,

ze neni u toho,

kdyz samo podlehne.