Fragmenty

Fragmenty

Stojí tam na pavlači, stále stejný výraz

a v jejích černých očích, jako v tůni

se odráží hvězdy, měsíc, čas

i prostor ...

 

Pozoruje mě, jak vytřeštěně zírám do zrcadla

a ona sama, je přitom téměř bez pohybu.

Jen občas, tak podivně nakloní hlavu

snad pro pohled z jiné perspektivy…

 

Poznání nepoznaného bolí.

Fragmenty myšlenek 

párující se v protipólech vědomí

ve věčné snaze splynout v jednotu

a zůstat při tom vědomy si sama sebe

se přitahují i odpuzují zároveň…

 

V tomto poklidném chaosu

kdy pozorovatel určuje viděné

je vana konečně plná horké vody.

Zrcadlo orosené, zívne.

Obraz divokých očí zmizí…

 

Nořím, své chladem třesoucí se tělo

do horké vody a ta na pavlači

se dívá a čeká…

 

Naše oči se potkají

fragmenty myšlenek se spojí

v dočasnou jednotu bytí

a jako už tolikrát v minulosti

i v tento moment

se děj zastaví a čeká…

 

Dnes však, poprvé

a zcela zřejmě i naposledy

tichem zazní její hlas:

 

„Smím se připojit?“¨

 

A aniž by počkala, co na to já

vstoupí do mého života

a noří se pod hladinu.

 

 

Všichni neustále čekáme

až v zrcadle života

spatříme

svůj vytoužený protipól.

Autor čenda pekař, 23.01.2023
Přečteno 37x
Tipy 8
Poslední tipující: Marten, Sonador, Fialový metal, šerý, paradoxy
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

To téma se mi hodně líbí. Spárovat v sobě fragmenty myšlenek často bývá hodně složitou záležitostí a mnohdy, přímo rébusem. Jak jsi tu věc uchopil je pozoru hodným.*

23.01.2023 12:25:48 | šerý

Ahoj Šerý,
nějak jsem to vydoloval z hlubin duše
děkuju za přízeň
měj se báječně

23.01.2023 17:06:05 | čenda pekař

© 2004 - 2023 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí