PSANEC PAUL „KOLT“ SUTTER alias DENY FLEET - Salem

PSANEC PAUL „KOLT“ SUTTER alias DENY FLEET - Salem

Kapitola 3



Cesta do Olney.


Zeptali jsme se šesti řidičů, ale jen dva z nich jeli na východ, do Olney. Ochoten nás vzít byl však jen jeden. Jmenoval se George Pawder. Mohlo, mu být tak kolem padesátky. Seznámili jsme se. Jeho modrý Peterbilt model 379T měl prostornou kabinu. Posadili jsme se dozadu. Řidič tohoto trucku, ale chtěl, abych si sedl na místo spolujezdce.

„Už dlouho jsem s nikým nejel,“ pronesl George a nastartoval motor.
„Sakra! To je zvuk!“ vyhrkl jsem.
„Už jste s něčím takovým jezdil, že jo? Poznám to.“
„Jezdil jsem se spoustou vozidel, naposledy to byl airtruck…“
„…do prdele! To jsem chtěl vždycky zkusit!“
„Není v tom velký rozdíl, až na ten zvuk,“ pousmál jsem se.
„Jo, jasně, jen to trochu lítá, že jo?!“ zachechtal se a zařadil rychlost.

Peterbilt vyjel z parkoviště a zamířil na hlavní silnici. Komínem vylétl tmavý oblak kouře a tahač s návěsem se zařadil mezi ostatní vozidla mířící na Olney.

„Odkud cestujete?“ spustil George.
„Z daleka, příteli,“ odvětil jsem.

Samayo mlčel. Opřel se o polstrovanou stěnu vozu a zavřel oči.

„Jak se řídí airtruck, Deny?“
„Vzhledem k tomu, že jsem kdysi vlastnil vznášedlo, neměl jsem s jeho řízením problém.“
„Můj synovec má vznášedlo, ale tady kolem řeky ho má snad jen Rony Davasco, co já vím.“
„Jak dlouho s tím jezdíte?“
„Skoro dvacet let.“
„To je dost.“
„Ale baví mě to.“
„A jak jsem koukal na parkoviště, práce stále je?!“
„Pro Lawrence Town jezdí jen pět tahačů, ostatní, co jsi tam viděl, ty tam jenom přespali a pokračují dál do Effinghamu, nebo na jih do Evansville.

Pokynul jsem hlavou a pohlédl ven. Ubíhající krajina mi svou scenérií připomněla Arizonu. Kolem vody byla tráva zelená, ale jak jsme se vzdalovali od Lawrence Townu, čím dál tím víc bylo okolí pusté. Vyschlá koryta, mrtvé stromy. Občas jsme míjeli nějaký ten starý vrak, kterému někdo před roky říkal vůz.

„Jestli nespěcháte, mohu vás vzít do Greendale,“ řekl s úsměvem na tváři.
„Řekl jste, že jedete do Olney.“
„Ano, to je pravda. Vyložím náklad a budu pokračovat dál do Greendale. Ptal jste se, jestli jedu do dalšího města.“
„Ovšem,“ přikývl jsem. „Rozhodně bychom toho využili.“
„Okej, není problém.“

Vážně milý chlapík tenhle George, pomyslel jsem si.


* * *

O půl hodiny později jsme potkali bílý Kenworth. Byl to tahač, jehož řidič nás odmítl. Nezazlíval jsem mu to. Ne každý by vzal dva pocestné, kteří vypadají jako by vypadli, z hodně starého western filmu.

„A sakra!“ pronesl George. „Tommyho Kenworth vypověděl službu.
„Podle kouře bych řekl, že je to motor.“
„Zřejmě ano.“
„Chcete zastavit? Vypadáte, že byste mu chtěl pomoci.“
„Zastavil bych, ale Tommy je pěknej parchant. Kdyby to byl někdo jiný, zastavil bych,“ odvětil.
„Chápu, nejste kámoši.“
„Jednou jsem zůstal stát v Bloomingtonu. Projel kolem mě a zlomyslně zatroubil.“
„Nezastavil?“
„Ne.“
„Je to parchant!“ procedil jsem mezi zuby.

Bílý Kenworth zůstal stát kilometr před Olney. Pokud řidič závadu neopraví sám, bude muset vyrazit do města. Daleko to není.

Aspoň se Tommy projde, pomyslel si George.


* * *

Modrý Peterbilt zajel přímo na místo určení, CERRY ROLL. Byla to fabrika. Neptal jsem se, co starý George veze, ani co bude nakládat. Kdyby chtěl, řekne mi to sám. Nebylo to však pro mě důležité.

„Hned za rohem je bar, zatím byste mohli počkat tam,“ řekl a ukázal na levou stranu.
„Oukej!“ sykl jsem a strčil do Samaya.

Otevřel oči a tvářil se jako by chtěl někomu rozbít hubu.

„Už jsme tam?“ vyhrkl.
„Vstávej!“ pobídl jsem ho a vystoupil.

Počkal jsem na něho venku. Pak jsem ukázal na bar, o kterém George mluvil. A tam jsme vyrazili.

„Až naloží novej náklad, vyrazíme do Greendale?“ zeptal se.
„Poslouchal jsi nás?“
„Něco málo jsem zaslechl.“
„Poptáme se v tom baru, jak se žije v Olney, pak uvidíme. Třeba zůstaneme.“

Samayo kývl a už se neptal.

* * *

Bar u Železné ruky.


Podíval jsem se na ceduli, která visela nad vchodem do baru, a pousmál se. Indián si toho samozřejmě všiml.

„Asi vím, co je vtipné,“ dodal.

Muž, který neuměl zacházet s emocemi a neuměl ani vtipkovat, natož vtip pochopit, se zamyslel.

„Jen by mě zajímalo, jaký byl důvod, aby tomuto místu dali tento název,“ poznamenal jsem a sáhl na dveře.

Dveře měly kliku, dalo se tedy předpokládat, že se otevírají manuálně, ale nebylo tomu tak. Otevřely se automaticky.

Uh!

„Zvláštní,“ šeptl jsem a vstoupil dovnitř.

Indián to neřešil a rovnou si to namířil k baru. Jaké bylo překvapení, když se objevil barman, který měl obě ruce mechanické. Teď jsme oba věděli, proč se to jmenuje bar u Železné ruky. Barman byl člověk, ale trochu upravený. Dalo se překládat, že si se Samayem budou rozumět.

„Indiány neobsluhujeme!“ vyhrkl, sotva Samayo dosedl k baru.
„Děláš si srandu?“ podivil se tomu.
„Myslím, to úplně vážně!“

Samayo se mu podíval do obličeje a poté na jeho mechanické ruce.

„Co je?!“ ohradil se barman.
„Máme něco společného…“
„…my dva nemáme nic společného!“ přerušil ho a ukázal rukou ke dveřím.
„Platí to i pro mě?“ zeptal jsem se a přisedl k baru.
„Ne. Samozřejmě, že ne. Co si dáte?“
„Pivo.“
„Dobře,“ kývl a odešel.

Po chvilce přinesl sklenici piva a postavil ji přede mě.

„Děkuji,“ pousmál jsem se a posunul sklenici k Samayovi.

Ten se jí chopil a napil se.

„A teď prosím ještě jedno,“ požádal jsem barmana o další pivo.
„Řekl jsem, že neobsluhu…“
„…ano, já vím,“ přerušil jsem ho. „Obsloužil jste mě. Je v tom nějaký problém?“
„Obelhal jste mě!“
„To je úhel pohledu!“
„Asi jste tady nový, že?!“ ohradil se chlap sedící u stolu.
„Přišli jsme se jen napít,“ ukázal jsem na sklenici piva, kterou Samayo už skoro celou vypil.
„Tak si dejte pivo a vypadněte!“
„Takhle se chováte ke všem hostům?“
„Jen k takovým chytrákům jako jsi ty!“
„Dostanu to pivo?“ pronesl jsem směrem k barmanovi.

Barman se zaksichtil, ale pivo přinesl.

„Vážně si necháme tohle líbit?“ zeptal se Samayo.
„Dáme si pivo, a když do čtvrt hodiny nepřijde George, počkáme venku.“
„Hm.“
„Vím, že bys mu chtěl dát do huby, ale nemusíme rozpoutat na každém místě rvačku.“
„Vážně?!“ zazubil se a zvedl se ze židle.

V tu chvíli jsem věděl, že to bude mela.


* * *

Samayo vykročil směrem k chlapovi, který nás vyhazoval. Ten byl zabraný do rozhovoru s dalšími a nevšímal si ho.

„Co máš proti indiánům?!“ vyhrkl Samayo, když se zastavil u stolu se třemi muži.

Chlap se otočil.

„Tohle je naše město!“
„Vážně?“ Samayo sykl a rozhodně se nenechal odbýt.
„Nemáš tu co dělat! Takový jako si ty tu nechceme!“ chlápek odsekl a ukázal k východu. „A zmiz nebo tě…“

Už to nedořekl.

Bum!

„Dost!“ vykřikl Samayo a praštil do stolu, který se pod tlakem jeho silné ruky rozlomil vejpůl.

Sledoval jsem, co se bude dít dál. Samayo stál a chlap proti němu si pohrával s prsty. Sevřenou pěstí se ho pak pokusil ohrozit.

Uh!

Promáchl a Samayo ho chytl za ruku. Zatáhl a poslal muže k zemi. Jeho kumpáni mu hned vyrazili na pomoc. Jakmile se zvedli, silné indiánské paže je poslali okamžitě k zemi.

Bum! Bum!

Svalili se vedle rozbitého stolu.

„Ještě někdo!“ vykřikl Samayo.

Evidentně byl při chuti.

„Možná bychom měli jít,“ pronesl jsem a chtěl popojít, ale zastavila mě síla, která mě držela za rameno.
„Buď v klidu, kovboji!“ ohradil se hlas za mnou.

Barman, prolétlo mi hlavou.

„Měl bys mě pustit, barmane!“
„A co uděláš?“ odsekl a myslel si, že jeho mechanické ruce budou výhodou.

Samozřejmě, že do jisté míry jsou výhodou, ale každá výhoda by mohla být i slabinou.

„Slyšel jsi mě?!“
„Jistě a co?!“ odsekl a jeho ruka stále byla na stejném místě.

Mezitím se do Samaya pustili další dva chlapi, kteří chtěli zachránit reputaci zdejších štamgastů. Indián však neměl sebemenší problém ani s nimi.

Džuch!

Jakmile na zem dopadla dvě těla, barman vydechl. Pustil mé rameno a ustoupil od stolu.

„Běžte!“ ukázal rukou k východu.
„Barman, který dělá mezi lidmi rozdíly, aniž by je poznal, je velmi špatný barman!“ pronesl jsem a otočil se čelem k němu.
„Co ty o tom můžeš vědět!“ namířil na mě ukazováček.

Byl to reflex. Levačkou jsem mu chytl ruku a nožem, který jsem vytáhl druhou rukou ve stejný okamžik, jsem zastavil další jeho pohyb. Ocelová čepel projela skrz mechanismus jeho ruky a zarazila se o dřevěný pult.

„Co to děláš?“ vyhrkl.

„Snažím se ti ukázat, že otevřená mechanická ruka není vždy výhodou,“ odvětil jsem a levačkou praštil do nože, který projel do dřeva.

Eh!

„Mám ještě druhou ruku!“ ohradil se Barman a chytl rukověť nože.
„Já vím!“ poznamenal jsem a udeřil ho sevřenou pěstí do tváře.

Jeho tělo se složilo za barový pult, ale nedopadlo na zem, protože můj nůž držel jeho ruku zachycenou v dřevěném pultu.

„Dobrou!“ pronesl jsem a vytáhl nůž.

Džuch!

Ruka zmizela a tělo se svalilo na zem.

„Teď odcházíme,“ zvolal Samayo a vyrazil k východu, kde se objevil George Pawder, náš řidič.
„Co se tady stalo?“ zeptal se, když uviděl, jak se nějací chlapi válejí po zemi.
„Nemají rádi indiány,“ odvětil Samayo a prošel kolem něho ven.
„Tak padáme, než se objeví další,“ poznamenal George.

Opustil jsem zdejší bar jako poslední. Modrý Peterbilt už byl nastartovaný, když jsem dorazil.

Jen doufám, že v Greendale budou vstřícnější, pomyslel jsem si.
Autor Danny Jé, 17.01.2021
Přečteno 37x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter