Tajná zahrada

Tajná zahrada

Anotace: Improvizační, nahrávku pošlu mailem, kdo by měl zájem.Ozvěte se na vzkazníku.

Tajemná zahrada
Improvizačně upravili
Já, Lenka, brzy Čajková
a Petr Čajka

Hlavní role:
Já, Marry Lenoxová, Petr Čajka-zahradník.
Dále hrají:
Červenka- já Lenka, Marryn strýc Gabriel a otec Dykenův-Petr Čajka, Dykn-já, Lenka, červenka také já

Improvizováno na motivy slavné knihy s názvem Tajemná zahrada.
Jmenuji se Marry Lenoxová. Je mi deset let.Již od sedmi žiji bez rodičů.
Jsem tady.Dnes si má pro mne přijet teta... Jakási paní, kterou neznám. Ale vím, že je to má teta...

Prý budu bydlet v jednom starobylém domě, který má spoustu, spoustu místností.
Má tam asi... Tisíc pokojů!

Bude to nějaký obrovský dům, který vlastní jeden z mých strýců. Toho taky neznám...
Uvidím, jaké to tam bude...

"Vítej, děvče! Jsem tvá teta.Bylo mi přikázáno, abych se tě ujala. He!"
"A...Kdo jste? Kam mne to dnes vedete?"
"Vedu tě dnes do starobylého domu.
Ale žádný pokoje tam otvírat nemůžeš!
Jenom ten jediný, ktekrý ti ukážu!"
"...Dobře."

"Jak ti říkají?"
"Jsem Marry Lenoxová."
"Dobře, vítej, Marry!
Ano! Slyšela jsem o tobě mnoho. Tak tedy: Pojď se mnou!"

"A kupuje se u vás zmrzlina?"
"Hmm: Děvče... Tam to možné není! Budeš se řídit podle mých striktních zásad!"
"Dobře tedy...
Ach... Ten vlak... Tolik lidí je tam... To snad ani není možné!
Kam všichni jedou?"

"Jedou do toho starobylého domu, děvenko!"

"To je.. Jednosměrný vlak?"

"Ano! Jednosměrný! A už se tolik nevyptávej!"

"Hmm.Proč bych se nevyptávala? ...Tolik věcí mne zajímá! Pohle´dte, ty květy venku!"
"Ale žádné květy! Mě nezajímají, má drahá!Ujala jsem se tě, a tudíž mne poslouchej!"

ss

"Hildegardo! Velmi jsem tě žádal, aby jsi se postarala o zdejší mou neteř,... Je to má jediná neteř... Střež ji, jako oko v hlavě!"

"Ano, jistě, já vím... Vím, že se mám o ní postarat, vše je mi naprosto známo! Vždyť už nyní veduji, do onoho starobylého domu, do něhož jíti jsi mi přikázal!Nuž tedy, musím jít!
Sbohem."
"Sbohem... A dobré pořízení!"
"Ano! O to se bát nemusíš."
"...Už vidím ten starobylý dům! Je krásný! Tolik místností ... Chtěla bych vidět víc! Chtěla bych je vidět všechny!"

"MOc toho neuvidíš, holka!
Děvče! Tady je tvůj pokoj! A ani z něho nevycházej, rozuměla jsi?
"...Proč nemohu vyjít z tohoto pokoje?"
"...Ha, protože jsem ti to přikázala! A příkaz je příkaz!"
"Dobře, dobře... Nebudu vycházet.""
...Ale po chodbě e procházet můžeš, abys sis neřekla,že jsem tak zlá.
A nezapomeň! Mám tě v dohledu!"
"Já vím. Vím, vím."


"Uhuhuhů! Héééé!"
"Kdo to tam pláče? To není možné... Jdu se tam podívat"
"Pomozte mi! Všechno je nanic... Jsem tady tak sám! Brzy umřu!"
"Kdo tam je?"
Kdo tam je! To není možné. Kdo tam může být?

Otevřu dveře...A podívám se.

...Takové těžké dveře...
...Kdo tam je??"
"Kdo jsi? Ty jsi duch?"
"Ne, já se jmenuji... Jmenuji se Marry Lenoxov. A ty?"
"Já jsem Dykn. Nemůžu chodit.
A vůbec! Nestůj u těch dveří! Pojď dál!"
"Ale já mám zákaz. Já nemohu."
"Nařizuji ti, aby jsi šla dál!"
"Dobře tedy. Tak já půjdu."
"Posaď stady u mne na postel. A vyprávěj mi, o sobě! Chci slyšet všechno!
Maminka už tu není a můj tatínek říká,že brzy umřu,protože nemohu chodit.""
"Ó... To máž dost těžké. Já... Já mám taky strýce... jmenuje se.. Jmenuje seGabriel.Svěřil mne do péče jedné tety..
Má teta se jmenuje Hyldegarda. Slyšíš ji? U jde!"

"Nechoď, nechoď! Přikazuji ti! Nechoď!Marry! Marry! Nechoď!"
"Já musím!"
"Nechoď!"
"Vrátím se."
"Kdepak jsi byla, Marry?"
"Zaslechla jsem páč! Slyšela jsem..Pláč...Myslela jsem si,že tam někdo je... Byl tam Dykn!"
"Nemohu chodit!"
"Dykn?! Jak jsi se o něm dozvěděla?!"
"Plakal tak hlasitě..."
"Nenechávej mne!"
"Nemohla jsem tam nejít! Slyšela jsem ho..."
"Nesmíš mě opustit.."
"Odpusťte mi."
"Odpouštím ti ale příště tam nechoď!
A nebo: Seznáit se můžete."
"Nemohu ho tam nechat samotného."
"Ale to je asi tak všechno."
"Slyšíš ten déšť, jak padá?"
"Ano, slyším ten déšť.Slyším ho...

Jéééééé... Co tam je?
Půjdu se tam podívat.
Tady je nějaká brána...
A tady je zahradník....

To je úžasný!
Podívám se."

"Vítej, děvčátko. Kdopak jsi?"
"Jmenuji se Marry Lenoxová!Žiji tady. Ujala se mne teta Hyldegarda."
"To je milé, to jemilé...
Tolik se podobáš na svou matku.
Znal jsem ji velice důvěrně."
"Ach, to je milé... Vy jste ji znal? Jaká bylA?"
"Měla srdce na rozdávání.Její krása.... "Nelze vypovědět!
"Škoda, že jsem ji nepoznala."

"My, listy stromů, o kráse té, tu zpěvně vyprávíme."

"V těchto končinách událo se veliké tajemství..."
"I tohle místo je tajné?"
"Ano, velmi tajné."
"Vyprávějte, vyprávějte... Co je za tou branou? Chtěla bych to vědět!"
"Je tam jedna zahrada, do které dlouho nikdo nevkročil."
"Jak dlouho."
""Již deset let."
"Ach, to je zvláštní. Pustíte mne tam?"
P...Pustím.Následuj tuto červenku. Ona tě tam zavede..."
"Červenko, červenko!Ty jsi krásná, zavedeš mne tam?

Ach, ta zahrada je krásná..
Je tady krásná houpačka... A ty stromy...!! Tohle musí Dykn vidět.
...Půjdu mu o tom říct.. Bude to naše velké tajemství!"
"Píp, píp, bude to vaše tajemství, bude to velké tajemství,píp,píp."

"Vítej, Dykne.
Musím ti něco říct."
"Konečně jsi dorazila! KOnečně! Čekal jsem tě tu!
Myslel jsem, že už se nevrátíš!
Je to nespravedlivé! Jsi sobec!"
"Ne, nejsem...Chtěla bych ti ukázat... Jedno veliké tajemství.
Připravila jsem si ho pro tebe!"
"Píp,píp! Připravila si ho."
"Nechceš jít se mnou?"
"Já nemohu chodit.Podívej se na mě"
"Ale...Vždyť máš obě nohy...Kdo ti řekl, ženemůžeš chodit?"
"Strýc mi říká, že nemohu chodit."
"Ale proč? Vždyť...Vždyť jsi zdravý."
"Moje maminka ... Spadla z houpačky pod stromem a ... Zlomila si nohu! A umřela...A můj tatínek měl hrb a nemůže...Nemůže chodit...Řekl mi,že já budu mít stejný hrb, a že jednou umřu."
"ach, ne..Ale vždyť, ale vždyť ty jsi naprosto vpořádku.
Pojď se mnou. Ukážu ti tajemství!"
"Tak mě zvedni."
"Ano, dobře tedy, tak pojď:
Postav se na ty nohy!"
"Nemohu!"
"...A...Víš co?
Dám ti tedy kolečkové křeslo! Tak pojď."
"Kam mě to vedeš? Marry."
"Zavři oči...A až tiřeknu,tak je otevřeš..."

"píp,, píp: Ukáže ti tajemství.Ukáže ti tajemství."

"Ták.Už můžeš..."
"Kde to jsem?Tady jsem nikdy nebyl."
"Tady bude naše tajemná zahdara. POdívej, vidíš tu červenku?To ona nás tu přivedla."
"Ano, vidím."
"A tady je zahradník...
...Zahradníku...Vítám vás..."

"Vítejte,moji drazí... Očekával jsem vás.
Vstupte do mé tajemné zahrady.
Nebojte se, nikomu o tom neprozradím"
"To je dobře, hihiiiiiii,hiiiiii,hihiiiiii!"
"To je úžasný!! Podívej se, já už můžu chodit!"
"To je skvělé Dykne, ukážeme to tvému tatínkovi, který přijde z té daleké země, ve které teď je. UKážeme všem, že můžeš chodit!"
"Ano, ukážeme, ukážeme, že nejsem člověk, který by měl umřít, ale mám celý život před sebou.
Nevím, proč mi to tak nalhali, že umřu...
Jenom proto, že má maminka spadla z houpačky, pod stromem... Pod tou obrovskou břízou.Myslel jsem že umžu, myslel jsem, že nemohu poznat svět ale tahle Tajemná zahrada, dodala kouzlo mému žití!"

"Dykne!Marry! Co...Kde jste? Jakto že tu nejste?Musím ... Musím zavolat...Strýci vašemu.. Gabrielovi:
Vítej, drahý Gabrieli!
Volám ti právě z tohoto fónu."
"Vítej, Hildegardo. Co si žádáš?"
"Zmizely mi ty dvě děti.. Dykn a Marry. Oni se poznali."
"A proč jim v tom bráníš, drahá Hyldegardo? A kde jsou?"
"Objevili tu zahradu, kterou nikdo nemůže objevit. Neměl ji objevit.A... Snad by ji ani neobjevil, kdyby ji neobjevili oni!"
"Jsem rád, že právě oni ji objevili"
"ˇA! To je neslýchané!"
"Kde jsou?"
"Jsou v té zahradě. Zavedl je tam zahradník.
Hele: Už jde Marry za mnou:"
"Draha teto,drahá teto. MOhl by nám zahradník půjčit své nářadí?"
"Hmmm, cože? Neslýchané! Právě hovořím s drahým Gabrielem!"
"Slyším Marry..Ano, nechť nářadí své jim půjčí, toť můj příkaz"
"Jéééé! Dykne! Dykne, my můžeme mít své... Zahradnické nářadí! Budeme ... Se starat o tuto krásnou zahraduuuuuuu."
"Ale Dykne! Vždyť ty nemůžeš chodit!"
"Ale podívej se, už mohu.. Marry mě uzdravila!"
"Hmm, dnes příjde tvůj otec.Ten ti teda dá."
"Ale né, on bude jistě rád, že Dykn může chodit..."
Atak se Marry, Dykn i teta Hyldegarda a později přišlý iMaryn strýc Gabriel. zároveň otec Dikenův, ocitli v krásné tajemné zahradě a vše bylo krásnější, než jak bylo dřív.
Tajemná zahrada rozkvetla do všech světových stran.Všechno se zdálo nesmírně milé, avšak nejen zdálo ale vše bylo ..Nesmírně milé.."A já, zahradník, vyprávím tento příběh, až dodnes."
Přečteno 305x
Tipy 3 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Janey Trafy, Iva Husárková
ikonka Komentáře (4)
ikonka Komentujících (2)

Komentáře

Nemáš zač, opravdu se mi to moc líbilo. :-*

13.03.2019 20:19:11 | Janey Trafyreagovat

To hťeje :-ä Hťejilko hihi :ä

13.03.2019 20:28:22 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENAreagovat

Pane jo, tak toto je úžasné :-* :O

13.03.2019 20:17:17 | Janey Trafyreagovat

Jeeeeee, dekujuuuuuuuuuuu,hiiiii ... Ani to nemam rozpracovany a nekdo to tak vrelounce oceni,ach dekuji draha J :*

13.03.2019 20:18:06 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENAreagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter