Jak si děda hezky neumyl vlasy!

Jak si děda hezky neumyl vlasy!

Anotace: (Podivuhodná pedagogická pohádka plná poučných příběhů)

            Bylo nebylo. Za sedmero vyschlými potůčky v hustých temných lesích a pěti prašnými formanskými cestami se rozprostíralo království "Zlomené Miloušovi pracky". Hned vedle však žili v sousedním Lesním království v domečku na lesní samotě Lesan a Lesanka. Měli černého psa Draka, černé slepičky, okolo kroužili černí havrani a děda měl někdy i černé myšlenky. Všechno usychalo, v tom létě bylo málo vody. Chřadly jahůdky, kedlubny, brambůrky i slunečnice na políčku. Děda chodil smutně ke studni, kde bylo čím dál méně vody. Jednou hlásil královský pastejř, s kumulovanou funkcí hydrologa, místním bleskogramem, že se možná blíží i bouřka. Jen neví z jakého směru. Děda Lesan měl velkou radost, ale dědův meteorologický pes Drak byl nesvůj, bouřek se bál. Že nevíte jak vypadá meteorologický pes? Milé děti, německý ovčák  Drak byl cvičený a půl dne předem vždy poznal pokles teploty, příchod bouře a blesků a kdy také přijde hůlava. Copak, že nevíte co je hůlava? No tedy, to musím vysvětlit! To je náhlá vichřice před bouřkou, kterou způsobuje velký rozdíl teplot horkého letního dne a mraků vysoko na nebi, kde jsou třeba schované ledové kroupy.

            Děda Lesan posmutněl, podle družice byla na obrazovce noťasu informace, že bouřka jde mimo Lesní království a asi v lese u dědy nezaprší. Večer si tedy šel bezstarostně lehnout. Vzal si nové pyžamo, které mu přichystala babička Lesanka, než odjela na dalekou cestu do sousedního království, do Prahy. To je milé děti ta velká vesnice u řeky, daleko na sever, kde mají také Hrad "Zlomené pracky".

            Děda Lesan ale nepřichystal před spaním čerpadlo do kašny pod střechou u svého královského domečku, aby zachytil případný déšť. Usínal a meteorologický černý pes Drak byl neklidný a občas ňafal. Také občas vyběhl po schodech a tahal za roh peřiny dědy, aby jej vzbudil. Jenže děda spal tvrdě jako polínko dřeva, z toho přemýšlení o podivném počasí. Jen malí ptáčci, žabičky, srnky, havrani a královské meteorologické ropuchy Bětule a Blanče věděly své. Večer před setměním bylo úplné ticho v celém lese. Kdyby děda upustil na zem hřebík, určitě by to byla rána. Děda totiž neměl doma žádné špendlíky.

"Mohlo mne to trknout", pronesl děda Lesan v posteli, když se konečně probudil! To ticho něco znamená, určitě bouři! Mohl jsem to čerpadlo udělat už odpoledne, abych byl v klidu".

            Znovu usínal, jen v dáli slabě před půlnocí udeřily další blesky. Ale daleko, moc daleko. Neznamenaly déšť a tak spal dál. Jenže ouha, milé děti. Veškeré předpovědi počasí se spletly!

             Až pozdě k ránu, asi v půl čtvrté kdy se už rozednívalo, najednou rána a velký hluk! Děda totiž nechal otevřené v přízemí velké okno. Z nebe se řinuly provazce vody, jako kdyby bylo Lesní království pod vodopádem! Umíte si to vůbec představit? Drak vyskočil tím dolním oknem ven na zahradu a začal moc naříkat. Dědu napadlo, že skákat z okna z podkroví je blbost, že je to pro něj moc vysoko. Vzpomněl si kde jsou dveře a sjel po zábradlí schodiště do přízemí, pak vyběhl v pyžamu před dům. Skočil do vysokých gumovek, které ovšem byly vyrobené z nylonu. Ostatně i to dědovo pyžamo nebylo vyrobeno z bavlny, ale z rákosí, tedy vlastně z bambusu. Že Vás milé děti pletu? No on ten SVĚT je taky trochu popletený. Děda tedy otevřel dveře kůlny, chytil čerpadlo i hadice a utíkal ke kašně. Na nebi lítaly blesky jak při ohňostroji, světlo jako v poledne. Děda v tom pyžamu a gumovkách zapojil čerpadlo do kašny, našrouboval hadice, kabel elektriky a čerpadlo spustil. Hned přetáhl hadice k prvnímu prázdnému sudu na vodu, co stál na královské zeleninové zahrádce babičky Lesanky. Děda byl okamžitě v dešti mokrý jako pes Drak, jenže ten se uměl oklepat. To Drak dělal nejraději těsně vedle dědy, myslel si, že děda si zaslouží trochu pozornosti. Ale dědovi už to bylo jedno, víc mokrý už být nemohl. Oklepat se z mokra, jako to uměl Drak, se děda ještě nenaučil i když už bylv penzi. Postupně v lijáku děda naplnil tři prázdné sudy, také velikou dřevěnou káď na koupání a hadici pak položil do brázdy k brambůrkám a ke slunečnicím. Když blesky ukončily svou hitparádu, byl děda rád, že má nachytanou vodu. Dokonce moc vody. Víte děti kolik je dva tisíce a k tomu třikrát tři sta? To je docela dost litrů vody, v tom se dá už i koupat. Nebo ještě lépe se s tou vodou dá zalévat celá zahrádka. Drak běhal neustále s dědou, dělal jako že se nebojí. Byl celý mokrý a nešťastný. Děda byl v tom promáčeném pyžamu také úplně mokrý, ale šťastný. Jenže si pak vzpomněl, že kdyby si dal před deštěm na hlavu i šampón a trochu vlasy promíchal, mohl si mohl hezky umýt i hlavu. Protože měkká dešťová voda je na mytí hlavy nejlepší. A tak děda hned přichystal ke vchodu domečku lahvičku šamponu z břízy, na příští déšť s poučením:

Příště před deštěm našamponovat a promasírovat kebuli, aby to pak pěkně pěnilo !

             Za týden se vrátila domů z té daleké cesty i babička Lesanka. Večer děda vyprávěl, jak si hezky neumyl vlasy a babička se tomu moc smála. Pak zase vyprávěla ona: „Představ si, mají tam na nábřeží u řeky velký dům s docela bílou stěnou! Á, povídá dědeček, asi zase nějaká počmáraná! To ano, odvětila babička. Na stěně je nakreslen dlouhý žebřík, na kterém stojí pan písmomalíř. Zrovna dokončuje nápis: „Plánuj dopředu“. Jenže si to blbě rozměřil a na poslední písmenko „u“ zbylo málo místa. Tak jej napsal nakřivo, a navíc i dost malé, natěsnal ho u rohu stěny. A jak se natahoval, zvrhnul kyblíček s barvou a ta se rozcákla kousek níž pod nápisem.

          Oba se pak docela zasmáli tomu obrázku a dědeček přiznal, že s tou jeho          přípravou na déšť to bylo dost podobné.

          My dospělí tomu říkáme logistika. Dávno před logistikou naši staříci a stařenky říkávali:

“ Musíš mít fištróna“

          Že nevíte děti, co je fištrón? Vydržte, teď to přijde. 

Milé děti, když si večer včas uklidíte ten váš bordýlek za celý den ve vašem zataraseném pokojíčku a připravíte si učebnice, propisku a pastelky do školní tašky na zítřejší vyučování, můžete se jít ještě i podívat, kde máte botičky. Pokud je hned nenajdete, určitě se botičky stydí! Jsou špinavé a tak se schovávají. Tak alou, koukejte je vyčistit a srovnat hezky pravou s levou. Může se stát, že vás v té Praze bude učit i nějaká paní učitelka, co je vlastně královnou. Ta vás naučí i to jak být „logistici“, neboli mít i fištróna“. K tomu vůbec nepotřebujete ani noutbůůk, aj-prd a dokonce ani tááblet. A zazvonil digitální zvonec a je mazec. Opravuji ! Je konec! dobrou noc-c-c!

Autor Lesan, 10.02.2019
Přečteno 112x
Tipy 2 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: breberkar, Lighter
ikonka Komentáře (2)

Komentáře

Milá pohádečka :)

13.02.2019 15:08:04 | breberkarreagovat

Dostal jsem sprďunk, že jsou mé pohádky moc dlouhé. To je ale chyba. Přeci účelem pohádky je, aby jako první usnul vypraveč! Když ho soucitně dítě vzbudí s přáním pokračovat, může začít i znovu od začátku a daleko lépe.
Pokud ovšem vypravěč dokončí pohádku prakticky v kóma, jiným "kusem", je to neklamné znamení vyhoření. Pak je nutno uvažovat o odsunu do lázní, nebo dokonce vypravěče zcela vyměnit.

13.02.2019 19:26:46 | Lesanreagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.4 | Facebook, Twitter