Jak šel Lesan a Drak hledat Choroše

Jak šel Lesan a Drak hledat Choroše

Anotace: Včelí vyprávění

            Bylo, nebylo, spíš tedy nebylo na pasece v lese Lesního království co dělat. Zrovna v tom království, za sedmero bublajícími potůčky v hustých temných lesích a pěti prašnými formanskými cestami, kde se Lesan III. houpal v houpací posteli na lesní pasece, co sloužila i jako zahrada. Velice se podivoval, že minulý rok měly jabloně málo jablíček, třešně málo třešniček a hrušky málo švestiček.

??? Co říkáte děti? Že hrušně neplodí švestičky? No však vás také zkouším, zda opravdu posloucháte. Tak tedy opravuji, i hrušně dávaly málo hruštiček.

            Přemýšlel čím to asi je a díval se do nebíčka, kde bzučela letadla. V tom ho napadlo, že už dlouho neslyšel žádný bzukot včel ani čmeláčků na zahradě. Tím to asi je, pomyslel si. Nezbylo mu nic jiného, než aby vydal královský nařizovací dekret o nápravě. Sám sobě nařídil vyrobit včelí úly a přivézt z cizí země včeličky do Lesního království, aby opylovaly jabloně, třešně a vůbec všechno, po potřebuje provést opylení, za účelem pozdějšího trhání, koštování a skladování plodů.

            Jednoho, už letního májového dne, chtěl děda Lesan III. prohlédnout včely v nových úlech, co stály na podstavcích mezi duby a buky v lese nad zahradou. Každá včelí rodina má totiž svůj úl, protože jedno včelstvo má jen jednu královnu. Každá královna chce mít vlastní domeček, prostě je to jako u lidí. Včelí úl může být ze dřeva , poskládaný po částech jako pokojíčky nad sebou, protože v úlu je hodně včeliček. Ve spodní části se tvoří plodiště, kde se rodí nové včely. V horní části mají včely spižírnu, kam si nosí zásoby na zimu a vůbec na období, kdy není možný letový provoz. Ani letadla nemohou létat za každého počasí. Do spižírny, které se odborně říká medník, nosí včely pyl z květin a vrství jej do buňky z vosku na plástech. Včely doslova pyl do každé buňky udupají a pak zavíčkují voskem. Úplně stejně jako konzervu v továrně. Pyl je totiž velice důležitá výživná potrava. Jmenuje se  bílkovina a nesmí se ve vlhkosti zkazit. Mimo pylu včely nosí z květů sladinu, které se také říká nektar, kterou také ukládají ale do jiných do buněk plástů. Nad buňkou mávají křidélky a po odpaření vody nektar zahustí na med a nakonec také zavíčkují.

            Myslíte si, že by mohly včelky v těch domečcích zabloudit, nebo se dokonce promíchat?  Ne, ne, včelky jsou pořádné a hned by byly upozorněny dole u vchodu do úlu, kterému se říká česno, že jdou nesprávným směrem. A navíc každý úl má jinou značku a jiné barevné znamení a to včelkám také napomáhá v orientaci.

            Každý včelař se o včely stará, nosí jim vodu, vyměňuje rámečky, brání úl před napadením třeba medvědem, nebo i před myší návštěvou. Do úlu, kde je pořád teplo, se snaží v zimě dostat při mrazu i malí ptáčci, nebo dokonce i větší datlové a strakapoudi. A to je úkol včelaře, aby zajistil včelkám klid, sekal před česny vysokou trávu, odklízel spadlé větve. Za to si pak bere na konci léta z úlu trochu medu, který nahradí krmením cukrovou vodou, aby úbytek medu vyrovnal. Děda Lesan se chtěl podíval do úlů, aby zjistil, zda včelky řádně pracují, nosí nektar a pyl, nejsou náhodou nemocné. Také zda bude moci část medu odebrat pro babičku a vůbec pro svoji rodinu. Jenže otevřít úl není jen tak, včelky jej brání. Proto každý včelař musí mít odolný oděv a na hlavě kuklu se sítí s malými očky, kudy včelka neproleze. Mohl by mít oděv včelaře i hnědou barvu? Ano? Tak to se moc pletete, to opravdu není možné, to by byla chyba. Moc špatně by to dopadlo! Kůži s hnědými chlupy má kdo? Ví to někdo? Mohla by to mohla být i kamerunská ovečka, ale ta med nejí! Hnědé chlupy má totiž především medvěd. A pro medvěda je největší pochoutkou právě med. Umí báječně vyšplhat do stromů, kde jsou hnízda divokých včel, dovede jim rozbít jejich příbytek a dovede jim i ty plásty s medem sníst. Sice dostane do čumáku i pár žihadel, ale každý medvěd to rád za tu pochoutku riskuje. A tak včelky, jakmile vidí hnědou barvu, hlásí napadení a letí medvěda vyprovodit dál od svého úlu.

            Proto včelař nosí bílou bundu se žlutými kapsami a má kožené dlouhé bílé rukavice s látkovými návleky na ruce. A protože včelky mají rády žlutou a také modrou barvu květů, tak na takový oblek útočí méně, protože si pamatují, že medvěd je hnědý. On sice je také bílý medvěd, ale ten je „lední“ a žije vysoko na severu v polárních krajích, kde je ukrutná zima. A v ukrutné zimě včelky létat nemohou ale lední medvědi mohou lovit tuleně, narvaly a vůbec i velké ryby.

            V bílém obleku nosí včelař  k úlům i kuřák, protože když se jím lehce zakouří do úlu, je to pro včely signál, že v lese hoří. Neútočí a naopak pudem sebezáchovy jdou do plástů načerpat svůj med z plástů. A tím mají šanci, že před požárem lesa odletí rychleji z ohroženého úlu dříve, než přiletí opravdové plameny. A ten med si berou proto, aby přežily do doby, než si udělají nebo najdou v lese jiné hnízdo, kterému se správně říká úl..

            Do včelařského kuřáku se dává troud, to je takové zvětralé dřevo z  pařezů poražených stromů. Troud jen doutná a dýmý bez plamenů. A protože děda Lesan je chytrý ví, že je možné použít místo vzácného troudu i houbu, zvanou troudnatec. Někdy se jí říká trochu nesprávně i choroš. Tahle houba roste na odumřelých padlých kmenech stromů a vypadá jak přilepený talíř dnem vzdůru, něco jako stříška. Když je houba vysušená, je stejně dobrá do včelařského kuřáku jako troud. Naopak troudnatec se vůbec nedá jíst a tak maminka nemůže udělat třeba dobrou houbovou omáčku, nebo smaženici na večeři. Ani nápad udělat si z ní houbové řízky k obědu by nebyl dobrý. Prostě choroš troudnatec není chutná houba.

            Jenže co se nestalo? Děda chtěl jít prohlédnout svoje úly včeliček a zjistil, že má včelařský kuřák prázdný! A tak mu nezbylo, než se vypravit do lesa najít nějaké houby choroše. A protože děda bydlí v kraji hlubokých a rozlehlých lesů, tak raději chodí se svým psem Drakem. Každý pes je chytrý a umí se vrátit na místo, ze kterého vyběhl nebo na místo, kde ztratil páníčka. Co kdyby se děda Lesan ztratil, že jo? Do by byla škoda, protože pak by slepičky neměly nasypané zrní a rozmazlený tlustý kocour by byl také hlady. Víte děti, že kocouři moc myši neloví? Protože my lidé jim dáváme dobré granule. Proto jsou kocouři hrozně rozmazlení a leniví. Ne aby vám to něco připomínalo…

            A tak děda Lesan byl rád, že se v lese určitě neztratí a kdyby ano, tak jej pes Drak z lesa vyvede. Když si děda vzal na záda kletr a do něj papírový sáček, šli spolu po cestě stále hlouběji do lesa, až konečně našel tu houbu choroše na padlém stromu. Ulomil několik hlav choroše a dal je do papírového pytlíku. Protože té houby bylo docela dost. Tak velké kapsy děda na kalhotách neměl, to dá rozum. A kletr na zádech chtěl naplnit na zpáteční cestě šiškami do kamen. Do lesa se za starých časů vždycky chodilo s nůší, košíkem, nebo s batohem, protože zdravý les dává spousty dobrot a užitečných věcí.

            Kletr je takový moderní batoh na záda. Kdyby houby bylo více, určitě by jej dal do toho kletru. Jó, vy nevíte co je kletr? To přeci ví každý horolezec a horolezčata. To je takový speciální vak, stejně široký jako záda horolezce, aby s ním při výpravě bylo možno projít po cestě i úzkými skalními prostupy a štěrbinami. Chvíli spolu oba, děda i pes seděli na mýtině, protože byli unavení a sluníčko pěkně hřálo, dokonce tak, že i pálilo. A tak Lesan na té mýtině usnul i s kletrem na zádech a pes Drak toho využil a šel na stopu. Prostě každý pes je lovec a nejlepší pesani jsou speciálně cvičení psi lovečtí. Drak sice není lovecký pes, protože je německý ovčák ale i tak rád stopuje. Drak byl za chvíli pryč a když se děda probudil divil se, že má sice ten kletr, ale nemá psa. Rozhlížel se a Drak nikde. Chvíli hvízdal na speciální píšťalku, co vydává vysoké tóny. Tak vysoké, že je slyší v dálce jenom pes a nikoli člověk. Děda popošel o kus dál a chtěl se vrátit alespoň na hlavní cestu. Ale uvědomil si včas, že nejlepší, jak se neztratit při nějaké výpravě je počkat na místě, kde došlo ke ztrátě orientace, nebo rozdělení výpravy. Vrátil se tedy na mýtinu a čekal, občas i zahvízdal. Víte děti, proč se pes neztratí? Protože když se opravdu ztratí a neví kde je, začne běhat ve velikém kruhu dokola. Když nenarazí na svůj pach a původní stopu po které přiběhl, dělá další menší kruh. A tak postupně svoji původní stopu nalezne a potom se přímo vrátí, odkud odběhl. Že vy už máte mapu v mobilu, nebo dokonce „dží-pí-esku“ a že se neztratíte?“ Ale já jsem přeci říkal, že u dědy Lesana jsou lesy tmavé a hluboké, tuze veliké. Daleko větší, než vydrží vaše baterie v navigac a vi mobilu. 

            Až pak, po dlouhé době se vrátil i Drak. Byl hrozně unaven, protože bylo veliké horko. A pejskové musí hodně pít, protože se mohou přehřát při dlouhém běhu. Pejskové se totiž nepotí, pouze se ochlazují jen rychlým dýcháním s otevřenou tlamou s vyplazeným jazykem. Proto musí často zastavit a odpočívat, aby se zchladily. A tak děda Lesan a pes Drak se navracely domů pomalu. Ne že by děda nemohl. On totiž nemohl Drak a měl tak horkem vyplazený jazyk, že jej vláčel po travnaté lesní cestě. Ještě že děda věděl, kde je nebližší studánka s chladivou vodou. Když se dost napili, Drak skočil do rozevřeného kletru a zaštěkal:

„Už nemůže, prosil bych donést domů.“

            Koukala mu ven z kletru jen hlava, jazyk měl až na spodním zipu a těžce vzdychal.

Když se vrátili oba domů, děda u studny načerpal znovu chladnou vodu a dal Drakovi ještě napít. Protože když je pejsek moc rozpálený, stejně jako člověk, nemůže skočit přímo do vody aby se ochladil, třeba do rybníka. To by se mohl utopit z přehřátí, srdíčko z toho šoku se může náhle i zastavit. Když si oba, děda i drak odpočinuli, Drak povídá: „Příště půjdeme na choroše do lesa s vozíkem. Já si vezmu postoj polárních psů co zbylo po minulém psím kamarádovi a bude to! A zpátky tě dědo domů dovezu, aby to bylo na oplátku!“

            Protože už slunce došlo až na západ a stmívalo se, děda usoudil, že půjde zkontrolovat včeličky až ráno a pořádně si připraví pomůcky a nářadí a hlavně dá toho nového choroše do včelařského kuřáku. Už také proto, že ráno je člověk čiperný a na práci je lépe vidět. Někdy dokonce při přemýšlení v posteli, jako děda Lebeda z jiné pohádky, vymyslí daleko lepší pracovní postup a tím si může ušetřit spoustu námahy. Proto se tak často říká známé heslo:

“Ráno moudřejší večera!“

Budete si to poučení pamatovat?

         A to je konec, protože už bliká červené světýlko – vybitá baterie !!! - na  té černé krabici, co se jí říká kompjůtr. Tak dobrou noc!

Autor Lesan, 12.02.2019
Přečteno 80x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (4)

Komentáře

Jistě, s tím naprosto souhlasím, není až tak důležitá náplň společně stráveného času, jako to, aby toho společně stráveného času bylo dost (není ovšem myšleno společné sezení před televizí či nakupování v OC). Zde jsem zaznamenala názorovou shodu s autorem:-)

12.02.2019 16:21:52 | SlunecniceJreagovat

Jistě, s tím naprosto souhlasím, není až tak důležitá náplň společně stráveného času, jako to, aby toho společně stráveného času bylo dost (není ovšem myšleno společné sezení před televizí či nakupování v OC). Zde jsem zaznamenala názorovou shodu s autorem:-)

12.02.2019 16:21:42 | SlunecniceJreagovat

Pro děti poučné vyprávění (poučila jsem se teda i já), jen nevím, zda by tak dlouho dokázaly v klidu poslouchat. Myslím, že dnešní děti potřebují mít vše "akční". Možná by děda mohl po cestě házet třeba šišky po veverkách, kdyby jich trefil pět, tak by postoupil do druhé úrovně, pak by cestou k úlu sbíral houby (ale ne prašivky), pokud by se ale spletl a sebral prašivku nebo netrefil dost veverek, hodilo by ho to znovu na začátek. Takže druhý den ráno by to zkusil znovu, protože ráno je přece moudřejší večera:-).

12.02.2019 14:59:43 | SlunecniceJreagovat

Nemohl jsem si ověřit výrok klasika, že nejvěrnější manželka je vysloužilá kurtizána. Ovšem bezpečně vím, že ve škole je nejrespektovanější učitelka vysloužilá házenkářka. Nejdříve jsme si ukazovali medajle, pak něco jiného a dnes docuchané klouby.
Při hrách po lesích jsme se vždycky umístili na posledních místech. Děti ovšem museli za vítězství přetrpět veleseriál pohádek "O mašince lízince", "O koníčku hnědáčkovi". Občas k tomu příjde i řeč.
Nová pacholátka již sportují, čímž jsem potěšen, že nebudou mít čas na neplechu. Opravuji na bejkárny.
P.S. Pohádky jde zkrátit, taková je doba. Hlavní je mít na pacholátka dost času.

12.02.2019 16:12:33 | Lesanreagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.4 | Facebook, Twitter