Kočička Mína a koťátko Míca

Kočička Mína žila spolu se svou paničkou ve velikánském městě. A ke štěstí jí nechybělo vůbec nic. Panička na ni byla moc hodná, dávala ji tu nejjemnější šunčičku a nejsladší mlíčko. Dokonce mohla spát i ve stejné postýlce jako ona. A tak celé dny jen papala, hrála si s klubíčkem, dřímala ve svém pelíšku a spokojeně předla. V noci zase jen tak seděla u okna a dívala se na zlaté hvězdy a špičaté věže a poslouchala bimbání starých zvonů. Až jednou ji z odpoledního spánku vytrhly podivné zvuky. Bylo to kočičí mňoukání. Mína si nejdříve myslela, že je to jen sen. Ale nebyl! Panička přinesla domů maličké mourovaté koťátko, kterému říkala Míca. Koťátko od teď papalo spolu s Mínou její šunčičku a pilo její mlíčko a spalo v její postýlce. Kočka Mína byla nejdříve rozzlobená, pak uražená a koťátka Míci si vůbec nevšímala. Jak ale běžel čas, na společnost koťátka si zvykla a nakonec byla moc ráda, že má kočičí kamarádku na hraní i odpočinek. A když panička zrovna nebyla doma, Mína už nemusela sama smutně sedět u okna. Spolu s Mícou se dívaly, jak padá barevné listí a bylo jim tuze veselo.