Koník Hopík

Jednoho slunečného dne se v obrovském hřebčíně narodilo malé hříbátko. Jeho srst měla hnědozlatou barvu, jakoby se na ní neustále odrážely paprsky sluníčka. Hříva i ocásek byly krémově bílé jako smetana a tmavé oči svítily živostí. A hříbátko se také brzy začalo projevovat jako velice čilé a pohyblivé. Nejradši ze všeho běhalo a skákalo přes nejrůznější překážky. Co šlo přeskočit, to hříbě přeskočilo. Proto mu všichni brzy začali říkat Hopík. Čas běžel stejně rychle jako Hopík a z Hopíka tak rychle vyrostl mladý, silný a zdravý koník. A jelikož byl svým nadšením pro skákání pověstný široko daleko, jeho majitel ho ve skákání začal cvičit. Trénink to byl náročný a přísný, ale koník měl energie na rozdávání a moc ho to bavilo. Až jednou nadešel jeho velký den – Hopík se měl zúčastnit své první soutěže ve skákání přes překážky. Ale byl to rozený závodník. Neměl strach, ani trému a běžel a skákal tak, jako by to bylo u nich doma v hřebčíně. A Hopík opravdu vyhrál! Poté následovala jedna soutěž za druhou a koník se vždy umisťoval na prvních příčkách. Jenže tím, jak pořád vyhrával, se stal povýšeným a mezi ostatními chodil, jakoby mu patřil celý svět. Všichni okolo byli nešťastní, co se to z jejich hodného kamaráda stalo. Ale nešlo s tím nic udělat. Hopík si prostě připadal výjimečný a chtěl jen vyhrávat a vyhrávat. Až jednou, když se konala další soutěž, stalo se něco, na co koník nebyl zvyklý. Při závodě měl samou namyšleností nos tak nahoře, až se zapomněl dívat dolů pod nohy a zakopl a spadl! Nikomu se naštěstí nic nestalo, ale náš koník skončil poprvé v životě jako úplně poslední. Nejdříve byl rozzlobený, pak smutný, ale nakonec si uvědomil, že si za to může pouze on sám. Prohrál jenom kvůli vlastní namyšlenosti a kvůli ní taky postupně přišel o všechny své kamarády. Hopíkovi to začalo být líto, všem se omluvil a začal se zase chovat jako dřív. Na závody jezdil stále, a i když pořád často vyhrával, nešlo mu už jen o výhru. A když vyhrál někdo jiný než on, tak měl z toho Hopík upřímnou radost jako z výhry vlastní. A kamarádi se kolem něj zase točili jako dřív…