Telátko Čumáček

V malé vesničce mezi velkými lukami žilo spolu s ostatními strakaté telátko. Zatím se ale jen rozkoukávalo po světě, protože se narodilo teprve nedávno. Až jednou nadešel den, kdy šlo spolu s dalšími telátky a kravičkami poprvé na pastvu. Louka byla tak obrovská, že telátko nemohlo dohlédnout jejího konce. Všude kolem bylo plno zelené, šťavnaté trávy, nad hlavou modré nebe a zlaté sluníčko zářilo jako oči telátka. Tolik krásných věcí! Z trsů trávy vystrkovaly své barevné hlavičky nejrůznější květiny, včelky okolo pilně pracovaly a vůně jehličí se nesla z blízkého lesa, který obklopoval celou pastvinu. Ozývalo se z něj veselé štěbetání ptáčků a křišťálový potok zpíval, jak nejlépe to dovedl. Ostatní telátka a kravičky se spokojeně pásly, nebo odpočívaly ve stínu, ale naše telátko samou radostí nevědělo, kam dřív skočit. Vyhazovalo do vzduchu tu přední nožky, tu zadní nožky, švihalo ocáskem a střihalo ušima, až se mu z toho všeho zatočila hlava. A v ten moment mu přímo na čumáčku přistálo něco úplně nejkrásnějšího. Byl to motýl s křídly barevnými jako duha. Pak se ale zase hned vznesl, chvíli poletoval kolem hlavičky našeho telátka a znovu se mu krátce usadil na čumáčku, jakoby ho chtěl pozdravit. Od té doby začali telátku všichni říkat Čumáček. Motýl se pak rozletěl do modré dálky a Čumáček se za ním díval svýma velkýma zářícíma očima a těšil se, až ho zítra zase uvidí.