Krásná kočička

V jedné vesnici byla chaloupka, kde se narodila malá hnědá kočička a její dva bráškové. Když jednoho dne otevřela svá krásná zelená očka, bylo rozhodnuto. Majitelé se ji rozhodli darovat své vnučce, která si ji okamžitě zamilovala.

Tato kočička byla opravdu krásná a její srst měla tu nejlepší péči, proto byla na první pohled tak krásná, hebká a jemná. Všichni lidé a jiné kočky obdivovali její krásu, ale jí na tom nezáleželo. Její oči nikdy nebyly povrchní, i když byla vyrůstaná v tom, že nic krásnějšího nikdy nebylo. Ona to o sobě nikdy netvrdila.

Uplynulo pár týdnů a kočička byla už dost velká na to, aby začala chodit do školy pro kočičky a kocourky. Všichni se scházeli ve staré stodole, kde je učila velká kočka, která byla ze všech nejstarší a nejmoudřejší. Moc se tam těšila na nové kamarády a že se tam něco nového naučí.

Tam však poprvé tvrdě narazila. Ostatní kočičky a kocourkové se k ní chovali špatně. Protože byla plachá a k tomu krásná, mysleli si, že je namyšlená. Nakonec se rozhodli z ni udělat ošklivou. Všimli si, že nenosila drahé mašle a nebyla načichlá drahými parfémy. Jejich mašle byly tak krásné a velkolepé, že by kočičku mohli snadno zastínit. Ale, když nějaká jiná kočka se pozastavila nad její kvalitní srstí, jiné kočičky opět zezelenaly závistí.

Možná to bylo tím, že si kočička na svojí srst nedávala žádné parfémy, které ničily její srst. Ostatní toho litovali. Rozhodli se, že pozornost zavedou jinam. Na její chudé a obnošené mašle.

Kočička si na to zvykla, protože ji nikdy nezajímaly mašle. Tentokrát na ni začaly být zlé i velké kočky, které ji kritizovaly za mašle a za každý nedokonalý chlup a malý flek na její srsti. Proto musela být stále dokonalá a hlídala se. Kdyby nebyla, ostatní by si z ni dělali legraci, že už zas tak hezká není.

Její holčička se rozhodla darovat krásnou a drahou mašli a kočička skákala radostí. I když říkala, že ji mašle nikdy nezajímaly, už si představovala, jak ve stodole ji všichni budou chválit. Nikdo si ani nevšiml. Uplynul měsíc a její krásná mašle se trochu začala párat. Až teprve teď začali o její mašli mluvit, ale ne hezky, jak si vysnila.

,,Někdo by ti to měl opravit. Takhle nemůžeš chodit," ozval se jedovatý hlas jiné kočičky a všichni nad tím kroutili hlavy. Kočičce bylo z toho trochu smutno. Doma jí nikdo nechtěl pomoci ji opravit a novou také nikdo nekoupil. Takže se s tím smířila.

Jednoho krásného dne velká kočka všechny kočičky a kocourky vzala na výlet do vedlejší vesnice.

Ta vesnice byla úplně, ale úplně jiná. Všichni byli moc hodní a přátelští. Kočička byla trochu na pozoru. Už dlouho nebyla zvyklá na milá slova a zpočátku jim moc nevěřila.

,,Ty máš tak krásnou srst," usmála se jiná holčička, která si kočičku hned začala hladit.

Nejdříve se bála, aby nezačala kritizovat její mašli. Sice měla jinou, ale ta měla malou nitku. Ostatní by si toho všimli, ale holčička kupodivu ne. Její zvědavé a zářící oči obdivovaly pouze její srst.

Kočička se ohlédla a spatřila závistivé oči jiných kočiček. Jejich oči byly plné nenávisti a pohrdání. Některé vypadaly i smutně a sklopily uši. Pochopila, že nikdy nebyl problém na její straně. Závist byla sice špatná, ale tak přirozená. Koneckonců, i ona záviděla ty krásné mašle, i když si to nerada přiznává.

Kočička byla však ze všech nejsilnější. Nikdy nedovolila závisti, kterou měla sama někdy uvnitř, aby vyšla na povrch a ubližovala ostatním.

Od té doby zkusila jiný přístup. Nepřestala je ignorovat, ale zkusila jiné kočičky a kocourky sama chválit a povzbuzovat. Aby jim tak zlepšila den. Sama nechtěla, aby na ni byli hodní na oplátku, ale když to někdo myslel upřímně, také jí to zlepšilo den.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec.