Tato funkce vyžaduje přihlášeného autora !!!
Žbluňk

Žbluňk

Žbluňk

To jednou vodní žínka potkala vodníka, co měl neskutečně krásnej rybí vocas, připnutej špendlíkem na kabátku.

Ligotal se v ranním sluníčku jak šperk od Deers brož (a to je vždy originál) plnej vábivejch odlesků rybích šupinek.

 

Když ho tam viděla tak vosamělýho stát, řekla si: „Ten chlap potřebuje zastání.“

A hned se k němu přichomýtla.

Jen tak, jakože nic.

Když byla blíž, všimla si, že je celej zanedbanej, nevydrbanej a vůbec ta omšelost z něho táhla, jak tři dny vyhozená rybí hlava na mělčině.

 

Ucpala si nozdry a říká si v sobě.

To dám do cajku, jen pomalu holka pomalu na něj, ten viděl hřeben naposled o pololetních prémiích

a ty jsme už celých deset let nebrali, pro úbytek vody v povodí.

 

Smýkla ze sebe svý sáčko a hned. „Mladej pane, ten váš už není v módě „a na to vodníci děsně slyšejí.

Zaostřil přes svý skoro nový potapěčský brejle a když uviděl ten nádherně tvarovanej hrudní košíček co se zaleskl na pláži, hned pod její pohozenu hlavou, pookřál a sáčko s vděkem přijal.Neotáleje s výměnou svršku.

Slečno máte krásně hydrodynamickej a luxusně vybronzírovanej vocásek.

Bodeť by ne, když jsem na něm makala přes rok, jak zhrzená sekretářka na svým šéfovi. Pomyslela si, ale nedala nic znát, jako že jí to ani zase tak moc nezajímá.

Jen se lehce přišoupla o placák blíž.

Vodník byl z toho celej rozloženej, asi jako paddleboard, když ho chtějí převážet na jinej rybník a začal rozčílením házet žabky o hladinu. Ty s výrazným ťukáním na čelo vykulovaly oči víc, než jindy a mizely z jeho dosahu.  

Zato ona nebyla, už žádná žába a k jeho dosahu se pomalu přibližovala.

Když viděla, že se mu začali samým rozechvěním roztahovat plovací blány na nohou, byla si jistá úspěchem své záchranné mise.

Připíchla mu svý jedno voko zelený a druhý do všelijaka k hlavě a rozvoněla se puškvorcově.

To už byla na milýho vodníka silně koncentrovaná kapalina.

 Věděl, že v něm vše proudí jak při tahu lososů a jestli hned neudělá rozhodný gesto, skončí namotanej jako olůvko na rybářským prutu.

Zčervenal jako rak, co ho právě vytáhli z hrnce a nasucho propolknul.

„Slečno nikam mi nechoďte, tedy blábolím neplavte, prosím, hned se k vám vrátím, jen si tam dólu“…

„Pro něco“

… žbluňk…

Autor Malá mořská víla, 12.01.2018
Přečteno 1481x
Tipy 16
Poslední tipující: zelená víla, bogen, jondys, Fany, enigman, Frr, Amonasr, Jort, Květka Š.
ikonkaKomentáře (11)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

pro odvahu :-)))

11.02.2018 20:37:09 | zelená víla

jsi tak chytrá...bingo :)

14.02.2018 11:06:03 | Malá mořská víla

:-( fakt marně přemejšlím, pro co von si to vlastně šel . . . :-))! ST

13.01.2018 05:13:06 | Fany

Já taky drahóšku ;)

13.01.2018 19:36:31 | Malá mořská víla

:-)

16.01.2018 07:27:03 | Fany

asi pro hřeben že...

13.01.2018 03:06:34 | enigman

Já nevím enigmane...nechávám čtenáři i vodníku svobodu :)

13.01.2018 19:36:00 | Malá mořská víla

tedy vílunko, to je procítěný příbězík..nemůžu si však já primitiv pomoci, ale živě Tě vidím v hebké kóži této vodní žínky...promiň..:-D :-) ST*

12.01.2018 19:32:07 | Frr

Vo to by nebylo Jiří, pohádky mohou být různě prastaré, ale že jsem tě nerozesmála :( ...tož lámu péro, trhám blok...

12.01.2018 21:21:18 | Malá mořská víla

...ach ta chtivost...:)

12.01.2018 17:07:44 | Jort

Tak nekdy dobry, když tě miláčik řekne chcu tě ;)

12.01.2018 21:19:09 | Malá mořská víla

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí