Skoro napravený

Skoro napravený

Anotace: tuplovaná pohádka, zase legíny

Řeknu Vám, že veškeré mravokárné pomluvy o mé maličkosti, která čítá jednosto devadesát dva centimetry, jsou docela pravdivé. Ale copak já za to mohu, milé dospělé děti? Třeba to, že jsem i na legíny. Jak jinak, že? Ty doby, kdy ženy nosily s noblesou sobě vlastní sukně, jsou docela pryč! A to si představte, když po světě ještě chodila cudnost a nosily dámy pod nimi spodničky a nad nimi i šněrovačky, to vám byla dřina. Tedy myslím na to, na co určitě i vy, přece namlouvání. Mezi námi, všechno to o mě jsou pravdivé pomluvy podložená závistí! No jasňačka, škodolibost a závist. Oproti tomu každý znalec ženské krásy vám, tak jako já doloží, jaká to byla tehdy dřina získat si přízeň žen. A k tomu ty nenadálé výdaje! A nebál bych se říci i galeje. I když to jsem čerpal jen z mládeži nepřístupných filmů.
 
Jenže nikdo z těch sušinkových pomlouvačů už nevidí, že jakýkoli styk se ženou je vlastně rizikové povolání. Dokonce žádná pojišťovna nemá zájem o nabídnutí rizikové pojistky lásky. Přiznám se, doba je pochmurná. Je to smutné a lepší už to nebude.
 
Třeba docela nedávno, milé dospělé děti, to mi ani nebudete věřit?! I když je to pravda pravdoucí. Opravoval jsem hrazení „U Vinopalny“, na mojí zatraceně veliké zahradě. Pro koho? Na přeci pro ovce, kamerunky. Tyhle miláčky (všimněte si, že už jsem změnil rizikový mladistvý zájem) mám v širokém okolí jen já, protože nejsou mlsné! To ostatní hospodáři, selky i domkáři, ty né, ty chovají kozy. A to vám tedy řeknu, taková bílá bradatá česká, to je mlsoun k pohledání. A ke všemu mne trvale bolí i levé koleno. A proč? Protože jsem se chtěl své vilné neřesti se ženami vyhnout a chodil jsem tehdy raději po kopcích. Jenže jsem se stejně nevyhnul, chtivé ženy jsou všude, úplně všude!
 
A tak jsem dával nový rohový dřevěný kůl. Zahrada je přímo u místní asfaltky jako spojka mezi státovkami. Já už jsem zvyklý. Lidi v autě přibrzdí a čučí jak pracuji. To jsou ti kancelářští, co dřou v úřadech jako koně. Tak ležím u rohového kůlu, vleže přivrtávám dvě příchytky pro lesnické pletivo. Normálně bych byl třeba na jednom kolenu, jenže ta poloha se mému tělu už nelíbí. Tak jsem prostě ležel na boku. Najednou se mihne bicykl, s legínama. Na vyšponovaný značkový trikot jsem nedokoukl. Kolo padá a přibíhá mladá paní:
Haló, co je vám pane! Co se vám stalo?“
Zrovna jsem měl horní ruku zasunutou v kapse montérek a v ní se zapříčil vrut do dřeva. V druhé u země akušroubovák a v puse příchytku. Ještě ke všemu se mi moje stříbrné rockerské háro větrem dostalo do pusy. Vlasy mi jemně odhrnuly pěstěné prsty a já zůstal stife!
Dědo? Snad ne infarkt? Já zavolám sanitu, mám? Ale musím dojet dolů do vesnice k tetě Velický, nemám mobil!“
 
Koukám nahoru. To byla boží krása:
„Mn, mn, ne.“ Zahuhlal jsem.
 
Opravdu, krása, když jsem blaženě očima přejel prsa v tom žlutém trikotu. Né povislá, prostě akorát ve správné gravitační poloze. Vyplivl jsem tu příchytku z pusy do trávy a jen zakňoural (to umím, mnohaletá praxe):
„Chviličku, já se proberu, mám kofeinový kolaps!“(Přiznám se, moje asociace v těchto případech jsou nekonečné a dávno jsem poznal, že je dámy nejen vítají ale i přímo zbožňují.)
„Vy jste diabetik, nebo o co jde?“, řekla rozrušeně ta náhlá krásná náhoda.
(Já vím, lhát se nemá, jenže svět a především dámy chtějí být klamány)
Ne, jenom jsem si ssebou nevzal do termosky černou kávu! A bez ní prostě při dlouhé práci kolabuji, protože mi chybí cukr a kofein.“ Nechtěl jsem se přímo lísat ale i tak jsem mrknul na ní lišácky jedním okem. „Kdyby jste dojela k mý Růžence a uvařila mi slazený černý kafe, tak by to bylo se mnou lepší. Já bych tady rád počkal.“, prohlásil jsem a kul další plán.
 
Počkejte, vy znáte mojí tetu Růženu, Růženu Velickou?“, řekla naprosto vyvedená z míry. „Jo! A řekněte jí, že ty její bradatý bílý kozy obdivuji! Vymydlený jako vždycky!“
 
Přátelé, milé dospělé děti! A to je přesně ten bod, který mi byl mnohokrát osudný. Totiž dovést zájmový objekt, zde v legínách, do kouta. DO KOUTA, ze kterého není úniku. Prostě ženu přivést do rozpaků, nejdříve menších, aby se neřeklo. A potom do větších, to dá rozum.
 
Trochu ucukla pohoršlivým překvapením, má náhodná zachráňkyně. Nedal jsem jí čas na uražení (to musíte také natrénovat) a hned dodal: „Jo a vyřiďte jí, že na křížek U Vinopalny pořád myslím! To se nedá zapomenout!“ (Opět další šroub do hlavy, já vím ale nezkušení potřebují nějakou alespoň distanční nápovědu). „A jestli mi to kafe opravdu přivezete, tak vám povím pohádku. Ale krásnou, takovou jste ještě neslyšela. Možná i pravdivou!“ (To už jsem zajásal trochu hlasem, vidouce její zájem.) Překulil se z polohy vleže do sedu a zkusil jsem medový pohled. „Vážně!“ Ale tohle je jen naše tajemství, to Růžence neříkejte!“
 
Když viděla, jak se těžce zvedám, podala mi ruku a pomohla. Šikovná. Řekl jsem si v duchu, že to byla trochu legrace, že nepřijede. Proč by taky vozila dědovi, co se válí u plotu a kterého nezná, co by vozila nějakou kávu, no ne?
 
Co se dá dělat, nevěříte mi, co? Jenže přijela! Autem, vystoupila a nesla plastovou nádobku s víčkem. Asi pro kojence? No nic.
 
Už neměla funkční žluťáskový trikot. Legíny vystřídaly džíny. Vysportované nohy. Jupka, neboli blůzka. „Teta se culila, říkala že vás zná, že jste bejval proutník!“ Sice to úplně neřeším, ale chci tu pohádku.“
 
Sklopil jsem zadní čelo na přívěsu. Já pil donesenou kávu, koukali se přímo na křížek u cesty, tehdy ještě prašné.
„Bylo, nebylo, už je to moc let, tenkrát. Parné letní odpoledne na kraji prázdnin, na obloze buřina. Pomáhal jsem nakládat seno na vůz, děda chvátal, aby ze sena nebyl doma hnůj. Cestou pospíchala holčina okolo křížku dolů do vsi. Kus výš stál ve vantu pole soliterní královský ořech. Najednou blesk do něj, z nebe provazy vody, rána z děla, vzduch se otřásl a dívčina padla v cestě na břicho. V momentě to byla řeka. Tak jsem k ní doběhl, pomohl na nohy. Byla krásně promočená a ta jupka dost řídká. Chvilku jsem tu její záchranu využil k přiblížení našich těl. Mezi námi jen ta tenká košila a písek z cesty. A pak, pak jsem ji sevřel oběma rukama okolo boků, zaťal prsty do zadnice a přitiskl. Ani necekla. Jó tenkrát holky drahoty nedělaly. Musela cítit, že...

Vzal jsme ji za ruku a běželi dolů. Držela se jako klíště! To si chlap pamatuje celej život, tu oddanost, pevný bradavky a ženský klín na svém.

Zalezli jsme i s dědou pod vůz. Byla to jen chvíle, než zase vysvitlo slunce.“
 
A co bylo pak? To bylo o tetě?“
 
„Děkuju za tu kávu, to jsem nečekal, v dnešní době.“ řekl jsem zasněně.
 
Vy to zamlouváte!“, dodala.
 
„Škoda, že nejsem mladší“, a truchlivě uhnul pohledem...“¨Nejsem si jist, jestli poznala, na co jsem zrovna myslel. I když..
 
A TO JE KONEC I ZVONEC...

Autor Lesan-2, 29.03.2021
Přečteno 435x
Tipy 4
Poslední tipující: Pittoresque, Slav Milo, jenommarie
ikonkaKomentáře (6)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

...no tak na co jsi myslel...?
pohádka by měla být psaná do konce...takhle si člověk může představit to i ono...nebo právě to...? To je ono, že, neniližpravda?! Ach ty jeden...to byla ale pohádka...hezký večer, Lesan-2

30.03.2021 18:17:33 | mapato

Žena bezpečně pozná, na co chlap myslí. To jen já, tupé zvíře jsem občas nepoznal, co má za lubem.
Ale trefil si do živého!
Pokračování této pohádky by mohla být i hotová rasovina, nechtěl jsem dopustit přerod do hororu. Tím myslím starý muž a mladá žena. Pořád přemýšlím o výroku pana Sedláčka (Raději zešílet v divočině) "Je to proti přírodě!"

30.03.2021 21:30:39 | Lesan-2

to je krásné povídání :-)

30.03.2021 12:06:32 | Pittoresque

To si nikdo neumí vůbec, ale vůbec představit! Ještě, že jsem byl v tom příběhu v poloze vleže. Kdyby mě žlutý trikot chytnul za flígr a :"Konečně jsem tě načapala bídáku! Mám s tebou dceru, tak si připrav! Alimenty!"
Být ve stoje, tak to se mnou sekne, dočista. Ale zase na druhou stranu, možná by za to úplně nová dcera stála...

30.03.2021 12:46:32 | Lesan-2

napínavý příběh s přerušeným vyvrcholením. :)

30.03.2021 11:51:53 | Slav Milo

No milý Lesane
i víly v legínách umí zlepšit
nejedno odpoledne
ať se ti zase povede
a já jsem ráda pohádku četla:);)
Pěkný den*

30.03.2021 11:42:29 | jenommarie

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter