Včera, dnes, možná zítra

Včera, dnes, možná zítra

VČERA:
Nejraději v houpací posteli, pověšenou v zahradě, lenoším a koukám brzy ráno na letušky i poletušky. Jenže teď se na obloze poflakuje málo letadel, co kreslí kondenzační čáry-máry fuk a tak občas koukám i stranou do lesa. Mohu si vybrat směr severní, západní, jižní a dokonce i východní. Zrovna teď to byl shodou okolností západ asi proto, že sluníčko prozařovalo koruny stromů. Borovic, jednoho napůl odumírajícího smrku, buků a modřínů. Teda řeknu Vám, málem jsem z postele spadl, protože v první chvíli jsem si myslel, že vysoko po větvích běhá liška. Tomu by tedy nevěřil ani Baron Prášil ale já opravdu byl překvapením bez sebe. Pak mne napadlo, že už špatně vidím a že to nebude liška, ale medvídek mýval. Lidé totiž z cizích krajin přivezou zvířátko, co se jim líbí. Pak ale poznají, že se musí také o ně starat a tak jej pustí volně do přírody. To už jsem ale v záhlavníku našel dalekohled a z dobrých dvaceti metrů zaostřil správným směrem. Jo lidičky, velikej kuňák! Hlavně skoro dospěláci nečtěte moc rychle! To byste mohli číst i „tuňák“ a ten u mne v lese neběhá v korunách stromů a možná ani nikde jinde ve světě.

Kuňák, tedy samec od kuny lesní, byl opravdu statný! Mohlo mi to být hned jasné. Přeci milé dospělé děti, liška nebo mývalovec nejsou žongléři na vysoké hrazdě! Leda, že by chytli nějaký koronavirus, protože ony se výšek normálně bojí. Jenže liška i mýval jsou zvířata velice mazaná, ta se umí vyhnout dokonce i myslivcům s puškami. Bohužel se ještě nenaučily vyhýbat dálnicím. ale o tom až jindy.

V pondělí jsem brzy ráno pozdravil i veverkou Bohušku, ta je skoro celá černá, ovšem kuňák Adalbert (vidíte, už jméno ode mne má) nosí na hrudi bílou náprsenku. A každá kuna má náprsenku v jiném tvaru, takže podle fotografií je lehce poznám.
Opravdu nevím, co nově příchozímu kuňákovi Adalbertovi bude říkat lasičák Emouš. Ten je u včelnic a ani neškodí, alespoň vejce mých slepic zatím neodnáší. Možná Adalbert půjde svojí cestou dál a odstěhuje se. Protože evidentně lítal po větvích sem a také tam a hledal ptačí hnízda s vajíčky. Ale tady je ještě opravdu chladno, protože ve sněžných jámách byly ještě zbytky sněhu a tak ptáčci sice hnízda mají ale dosud nesnesli samičky vajíčka. Uvidíme za pár dní. To se totiž na své houpací posteli otočím na druhou stranu a budu hned jak vyjde sluníčko, koukat směrem na východ. Zatím se tím směrem v podrostu pasou obvykle srny, létají kosi a zvonkové zelení. Tedy jednu žlunu nepočítám, ta se producíruje v buku zimním až navečer. Natřásá peříčka a předvádí se.
Už jsem vám to lidičky psal, málo lenošíte a to spěje k depresím, i kapilárním. Dám si na Vás jeden škopíček Metaxy, abych to alespoň u sebe vyrovnal...

DNES:
Přátelé, řeknu Vám to jasně, normální p-r-d!
Klasik by řekl :“Na západní straně klid.“

A ZÍTRA?
No to se ještě uvidí, možná zase budou blbnout krkavci na straně severní, mezi břízami. Zrovna ti, co krákají, jak když po valše jezdíte dřevěnou latí. Že nevíte, jak vypadá valcha? No jo, to jsem si mohl myslet, když bydlíte ve městech v betonových krabičkách, štosovaných do nebe...
Autor Lesan, 22.04.2020
Přečteno 85x
Tipy 2
Poslední tipující: jenommarie
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Máš to krásné a já si taky někdy tak, na zahradě lebedím. Jenže na de mnou jsou dvě patra, ten dům je totiž bytový.
Už si zvykám, hlavně že zahrádku mám. :-)
Moooc pěkné "ST"

22.04.2020 09:06:06 | jenommarie

© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.10 | Facebook, Twitter