Eduard Steam

Bílá dodávka na chvilku zastavila u okraje uličky, aby z ní vyskočila černá postava, která následně pokynula řidiči, aby nacouval do uličky.
Byla noc, takže se postava jen rychle rozhlédla a prosmýkla se, kolem dodávky, ke dvěma dalším postavám, které čekali u zadních dveří nákladového prostoru.
Řidič zůstal sedět a ve zpětném zrcátku sledoval své kumpány a zároveň pozoroval vstup do uličky.
„Máte to?“ zeptala se jedna postava hlasem zastřeným rouškou.
Místo odpovědi se ozvalo klapnutí zámku a všechny tři postavy nahlédli dovnitř nákladového prostoru.
Ležela tam bytost, spoutaná drátem.
Na mnoha místech už drát odřel oděv a nyní se zakusoval do masa, které vypouštělo jasně modrou krev, ve tmě slabě zářící. Ta krev však nebyla tak zvláštní, jako pahýly křídel, které bytosti trčeli ze zad.
„Přesně jak jsme se domluvili. Jeden strážce.“ Spokojeně odpověděl obchodník a poplácal bytosti po noze. Ta sebou začala zmítat, ale dráty drželi pevně.
„A křídla?“ zeptal se druhý zákazník, kterému koukali z pod kápě jen rudé oči.
„Až dostaneme zaplaceno.“ Odpověděl obchodník a natáhl ke dvěma postavám ruku.
Ty se nejdříve na sebe podívali a jako by mezi nimi probíhal tichý rozhovor. Pak ta vyšší pokrčila rameny a menší z kabátu vytáhla měšec.
„Krev démonů. Krystalizovaná. Přesně jak zněla dohoda.“
Obchodník hned po měšci skočil, ale zákazník rychle stáhl ruku. „Napřed ta křídla.“
Tahle věta se moc obchodníkovi nezamlouvala, ale nakonec pokrčil rameny a z kapsy kabátu začal vytahovat křídlo. Nejdříve jedno, pak druhé, jako by kapsa neměla dno a zabírala větší prostor, než by se zdálo.
Obě křídla si převzala vyšší postava a olízla několik pírek. Souhlasně zamručela, když jedno z pírek začala žvýkat.
Měšec změnil majitele a obchodník zavřel zadní dveře, spokojený s obchodem.
Když se otáčel od dveří, jeho radost se měnila v hrůzu, když zíral do hlavně starého bubínkové koltu.
„C-c-c“ chtěl vykoktat, ale nestihl to.
Větší útočník rozrazil ramenem zadními dveře, prohnal se nákladovým prostorem a než stihla dodávka nastartovat, rozerval svými zuby krk řidiče.
Bytost, spoutaná drátem, sebou začala házet ještě více.
„Tak co pak tady máme. Dva mrtvý, všude krev a jeden mrtvý bezdomovec…“ zamlaskal detektiv Eduard Steam, a sklonil se k zaschlé směsi kosti, krve a mozku, která vytekla ze zbytků prvního těla objeti. „Koukám, že magnum.“ Odvrátil se od těla a rozhlédl se po uličce.
Byla stísněná, nenápadná a šikovně schovaná. Jak Steam už věděl, tohle bylo ideální místo pro tajemná setkání, která nikdy nekončila dobře. Steam o tom věděl svoje.
Se svou minulostí se smířil. Jeho vzhled ho předurčoval k tomu, co dělal kdysi. Vysokých, šlachovitý, s přísným obličejem a hnědými vlasy vyvolával na ulici dojem pouličního rváče. Steam jim také pár let byl a tak se dostal k policii.
„V předu na sedadle je druhý.“ Připomenul mu policista
„Vážně? A v jakém je stavu?“ zeptal se klidně Steam a prolezl přes nákladový prostor k mrtvému řidiči.
Už toho viděl hodně, ale při pohledu na obrovskou díru v krku, kterou pravděpodobně někdo vykousl, se žaludek chtěl zbavit příliš mastné snídaně.
„Nechutné.“ Zamlaskal, vytáhl z kapsy kabátu propisku a šťoural s ní v ráně.
Něco viděl a to něco bylo zabořené mezi obratli. Takže z druhé kapsy vytáhl kleštičky na nehty a po minutě trpělivé práce, vytáhl ostrý, dlouhý zub s vroubky na boku.
„Strážníku Turku?“ křikl přes rameno, když si zub prohlížel a následně ho strčil do sáčku na důkazy.
Strážník Turek na něj čekal vzadu u auta. „Ano pane?“ skoro zasalutoval.
Steam usoudil, že je ve službě nový. „Tohle mi odneste do laborky. Do večera chci vědět, z čeho je ten zub.“ Turek opět znovu málem zasalutoval, ale Steam už se díval po vnitřku dodávky a hledal další stopy.
A všiml si modré kapaliny, pod sedadlem spolujezdce. Zamračil se a opět začal lézt dovnitř, aby pomocí papírového kapesníku otřel kapalinu.
Když si ji prohlížel na světle, připomněla mu něčím krev, ale nevěděl proč, protože kapalina byla stále ještě kapalná. „Turku?“ Steam opět vylezl z auta a schoval kapesník do dalšího sáčku. „Ano pane?“ „A zjistěte mi, odkud tohle vyteklo. Patrně tu máme obchod s masem.“
Steam si zrovna zapaloval, při čekání na červenou, když mu začal zvonit telefon.
Se slovy „Jezdím bezpečně“ hovor odmítl a zapálil si.
V myšlenkách byl u případu z rána. Stále nemohl dostat z hlavy ten podivný zub a podivnou modrou „krev“. Byl myšlenkami tak mimo, že si nevšiml změny barvy na semaforu a spustil tím sborové troubení vozů, stojící za ním.
„No jo už jedu. Se nezblázněte.“ Zavrčel, zařadil a šlápl na plyn.
Měl zálibu ve zvířatech a převážně dravcích. Věděl o šelmách dost na to, aby poznal i zuby.
Jenomže tenhle zub nemohl zařadit, ať se snažil, jak chtěl. Na kočkovitou šelmu byl příliš dlouhý a tenký a co tak četl, pilovité okraje byli specialitou spíše mořských dravců. Takže byl docela zvědav na laboratorní zprávu.
A co se týče modré kapaliny, Steam byl skálopevně přesvědčen, že to je krev. A přesvědčoval ho o tom fakt, že ji našel pod sedadlem, kam zřejmě večer nebylo vidět.
Podobné případy řešil v docích, kam přiváželi pašeráci imigranty, které následně prodávali do chemiček, textilek a do zpracoven odpadu.
Ještě teď měl před očima případ z minulého roku, kdy takhle objevili ne jeden, ale šest kontejnerů, nacpaných k prasknutí až po okraj uprchlíky.
Steam zatřásl hlavou a začal zpomalovat. Vždy jezdil klidně a přiměřeně, takže před stanicí dojel na volnoběh, pohodlně zaparkoval a vystoupil.
Nasál ranní vzduch a zapálil si další cigaretu.
Stanice bydla plná ruchu, i když ještě ani nebylo devět.
Plno lidí křičelo na chodbách na strážníky, zapisující jejich problémy s rutinou jim vlastní. Steam chlapce politoval a protáhl se skrze dav. Prošel kolem několika kójí a zamířil si to rovnou ke kanceláři velitele.
Musel se na chvilku zastavit, protože z kanceláře se ozýval řev právě probuzeného medvěda. Pak velitel praštil s telefonem a Steam opatrně vstoupil. Ačkoliv měl u velitele dobré oko, rozhodně nechtěl staříka vytočit ještě více.
Medvěd u stolu si zakrýval tvář oběma rukama a zhluboka dýchal. Když za sebou Steam zavřel dveře, medvěd zařval a konečně odhalil, že je to člověk. Padesátník, s obličejem jako pitbul, černými pěstěnými vlasy a bujným vousem. Náčelník Ivan Stranov už dostal několik výtek kvůli svému vzhledu, ale vždy dotyčné odpálkoval tím, že po třiceti letech věrné služby svůj vzhled měnit nehodlá.
„Copak mi neseš, Edo. Doufám, že ne další mrtvé „Lovce duchů“ v kanalizaci.“ Začal přátelsky, takže se Steam uvolnil, posadil se a začal si balit cigaretu.
„Pro změnu ne pane. Spíše tu máme dva mrtvé v uličce na kraji města. Kousek od centra.“ „Hm…“ zabručel medvěd a zvedl se. „Už mi volali chlapci z laborky. A měli velmi stručné informace?“
„Jaké?“
„Ta kapalina na kapesníku obsahuje bíle krvinky a krevní destičky, takže je to krev. A s tím zubem mě požádali, abychom si přestali z jejich práce dělat srandu, protože žádný živý tvor takové zuby nemá.“
„Aha. Tak kdo teda uhryzl tomu řidiči hlavu?“ potáhl Steam z cigarety
„Uhryzl hlavu, říkáš?“ vytřeštil náčelník oči a okamžitě si sedl. „Pověz mi všechno, chlapče. Všechno.“ povzbudil Steama. Ten znovu potáhl a začal vyprávět.
Náčelník měl ještě hromadu otázek ohledně detailů místa činu, takže když Steam skončil vyprávění, byl tak akorát čas na oběd.
Při cestě mezi kójemi ho napadlo oslovit jednu z kolegyň, ale setkal se s neúspěchem: „Smůla Edo. Manžel mě za chvilku vyzvedává.“ „Možná, kdybych ho zatknul…“ zkusil zapojit humor. Kolegyně se rozesmála. Steam nedokázal pustit oči z jejich rudých vlasů a bujného poprsí uvězněného v policejní uniformě. Když si všimla, kam se dívá, rozesmála se, pleskla ho po obličeji složkou s papíry a odešla ven.
Steam se za ni díval jen chvilku, pak prohlédl ostatní ženské osazenstvo a když si ověřil, že ho žádná fyzicky nepřitahuje, zamířil do restaurace hned naproti ulice. Cestou stále přemýšlel o tom, co řekl náčelníkovi: „Cítil jsem, že to pod sedadlem byla krev.“
Zatím co seděl u stolu a krájel si steak, Steam prohlížel všechny možné fotky zubů na mobilu a snažil se najít zub, který vytáhl mrtvému z krku. Ale už jak si říkal v autě, ten zub byl moc tenký, dlouhý a měl ostré okraje.
Z legrace se i Steam podíval na zuby mystických bytostí, ale žádný upír, vlkodlak, nebo drak rozhodně nic takového v tlamě neměl. Navíc měl Steam pocit, že útočník zaútočil na řidiče zezadu. Takže se marně snažil představit draka, který se chce nacpat do dodávky.
Rozesmálo ho to, až se skoro zadusil hranolkem.
„Takže když to není ani jedno, tak co to může být?“ Rozhodl se poobědvat a zajet do laborky. Možná se pak ještě vrátí na místo činu.
Se zubem v ruce a baterkou stál Steam v temné uličce a rozhlížel se. Co ho napadlo, bylo hledat stopy krve, i když mu ostatní policisté na místě činu potvrdili, že tady žádná nebyla.
Steam hleděl v té tmě střídavě na zub a kolem sebe. Žádná krev. Bylo to jediné, na co dokázal myslet. Přitom dodávka měla být plna krve. Už jen z toho chlapa, kterému ukousli půlku krku. Nemluvě o tom zastřeleném.
Ne.
Prostě žádná krev, jen hromada otázek.
Steam přešel kousek dozadu do uličky, k hromadě odpadků kde našli mrtvého bezdomovce. Ten v těle taky neměl žádnou krev a to mu něco utrhlo celou hlavu. „Buď tady řádí gang vražedých uklízeček…“ z myšlenek ho vyrušil pohyb na konci uličky.
Steam tam posvítil a kužel světla dopadl na hromadu odpadků. Něco ale na nich mu přišlo podivné. Jako by byli přeházené. Tlející kusy byli nahoře a čisté pytle zase dole.
Zamířil tedy k hromadě, rozhodnut tomu přijít na kloub.
Prohraboval se odpadky skoro deset minut, když našel velký rudý drahokam. Posvítil na něj baterkou a zjistil, že kámen nepropouští světlo, přitom byl jasně světlý.
Z kamenem v ruce se Steam vrátil do auta, na mobilu vyhledávající podobné drahokamy, ale sklízej stejný úspěch, jako ohledně zubu. Takže mu nezbývalo nic jiného, než se poradit s odborníkem.
Zastavárna „Obrácená Kapsa“ byla na druhém konci města, v bývalém Steamově teritorium.
Když přijížděl, pokukovalo po něm několik šlapek a skupinka výrostků s pálkami si ho hrozivě prohlížela.
Ale Steam se jich nebal. I když jich bylo šest, tak by tři z nich stihl vyřídit dříve, než by pochopili jak hrozivou udělali chybu.
Obrácená Kapsa patřila Steamově bývalému parťákovi, který jeho chybou přišel o jednu nohu a oko. Takže se Steam dál veliký pozor při otvíraní a očekával minimálně výstřel z raketometu.
„Haló, Merle?“ radši chtěl dát najevo, že vstupuje, než aby ho tu starý známý načapal.
To by bylo horší.
Zastavárna byla přesně taková, jak si ji Steam pamatoval, než ji vypálil.
Zdi byli ještě stále lehce ohořelé, ale už je pozvolna zakrývalo nové zboží v regálech. Pokladna v ocelové budce a obehnána pletivem, stále byla ještě lehce poleptána kyselinou z vybuchlých baterií, které Merl nechal povalovat se na zemi před pokladnou.
Steam tehdy napochodoval dovnitř, zastřelil čtyři hlídače a na vřeštícího Merla vylil benzín a zapálil ho. Pár dní na to po něm Merl vyhlásil pátraní, stejně tak i gangy vlastnící procenta z obchodu.
Tehdy se Steam rozhodl pro změnu profese a přidal se k policii.
„Merle?“ starý zvonek u pokladny Steama lákal. Ale když už se chystal zazvonit, něco ho zarazilo. Vlasy na zátylku se mu naježili a on se radši okamžitě přikrčil k pultu pokladny a sáhl po zbrani.
Už to taky začínal cítit i nosem. Pach krve. Hodně krve.
Naštěstí znal Steam zastavárnu jako svoje boty. Takže obešel pult, snadno otevřel dveře do místnosti za pokladnou a potichu se kradl ke vstupu do sklepa.
Stačilo ujít pár kroků, aby slyšel hlasy ze sklepa.
Merla poznal, ale ty dva další ne. Navíc byli podivně zastřené, jako by mluvili skrze vodu. A rozhodně nemluvili česky. To Steam poznal.
Pro jistotu zkontroloval revolver a potlačil touhu si nervozitou zapálit.
„Nemám kupce, slyšíte?! Říkám vám to na posledy. Už mi sem tyhle sráče netahejte.“ Na Merlovu výtku cosi odpovědělo syčivě a naštvaně. Druhý hlas zase hrubě a vrčivě. Steam si vybavil hada a vlka v obleku, jak se hádají s krysou- Merlem. Docela ho to pobavilo.
„Nebudu hledat další. Už tak se lidi vyptávaj, proč jsem nedávno kupoval tolik pilek a vrtaček…“ Najednou Merl zmlknul. „Ještě slovo červe a vyrvu ti páteř skrze tu tvou ukecanou družku!“ Tomuhle Steam rozuměl a dostal nápad, jenomže teď se bylo nejlepší vypařit.
Bylo už po půlnoci, když Merlovi návštěvníci odešli. Steam si jich všiml jen náhodou.
Zrovna přemýšlel o způsobu, jak by jeden lev mohl porazit dvacet hyen, když z Merlovy zastavárny pokradmu vylezli dvě postavy a zmizeli co nejrychleji ve tmě. Steam se na nich snažil zahlednout nějaké poznávací znaky, ale kromě kabátů a širokých, černých klobouků, nic neviděl.
Takže se je aspoň pokusil vyfotit a o pár vteřin později už vystupoval a pomalým krokem se loudal k zastavárně.
Sahal po klice v momentě, kdy se dveře otevřely a v nich stál zamračený Merl. Jejich pohledy se střetli a jeden poznal druhého.
Merl zařval jako první a ohnal se po Steamovi sukovitou pěstí, kterou ho trefil přímo do obličeje a zlomil mu nos.
„To je napadení veřejného činitele, víš to?“ zahuhňal Steam a narovnal si nos.
„S tímhle se jdi vycpat. Jsi jen šašek s plackou, hrající si na velký zvíře.“ Merl se ho tentokrát pokusil nakopnout protézou, co měl místo nohy.
Steam však rychle odkutálel a skočil prudce vpřed. V klubku končetin a těl oba vpadli zpět do zastavárny. Chvilku spolu zápasili, než Steam získal na vrch. Sáhl za opasek a vytáhl nůž, který přiložil Merlovi ke krku.
„A další máme odpor při zatčení a taky posměch z veřejného činitele. Asi přejdu rovnou k soudu a závěrečnému trestu.“ Navrhl s cynickým hlasem, ale v očích měl hrozbu.
„Ty si myslíš, že se tě bojím? Nemáš ponětí, v jakým jsi průseru…“ „To mě vůbec nezajímá, voskovko.“ Voskovka říkalo Merlovi spousty lidí, od toho dne, kdy Steam prošel jeho obchodem jako přírodní katastrofa. Půlka obličeje se mu přiškvařila k lebce i s kůží i vlasy a jedno oko zmizelo pod záhyby rozteklého víčka, ze kterého se stal tvrdý puchýř.
„Radši koukej klopit. Vím moc dobře o tvých dvou nových parťácích. Tak co máte za radovánky?“
Merl se začal smát, což Steama trochu překvapilo. „Řekl jsem snad něco, co tě pobavilo?“ „I když si myslíš, že o nich víš, rozhodně nevíš vůbec nic. Jinak by ses už bál a utíkal.“ Merl zakoulel v důlku jediným okem. „Nemáš ani představu v jakých jsi sračkách ty štěně. Jakmile se dozví…“
Steam mu dal pěstí a pak ještě jednou. A jak tak Merl prskal všude krev, dal mu ještě pořádné čelo.
„Už skoro před čtyřmi hodinami jsem měl mít padla. Takže přestaň mrhat mým časem, nebo si to začnu účtovat litr krve za minutu.“
Řekl to co nejjemnějším a nejkultivovanějším tónem hlasu, který v repertoáru měl. Merl polknul a pak dvakrát popleskal Steamovi po stehně, ať z něj sleze.
Poslechl ho, ale nůž neschoval. Dokonce teď měl v levé ruce i připravenou zbraň a mířil s ni Merlovy přímo do zdravého oka.
„Co chceš vědět?“ zalapal po dechu Merl. Steam schoval nůž a z kapsy vytáhl červený drahokam. „Předně mi můžeš říct, kolik hodí tenhle drobek.“ Steam zjistil, že je opět v roli svého starého já.
Byl zvyklí vydávat rozkazy stejně, jako by on byl pánem situace.
Zatím co Merl nechápavě hleděl na rudý kámen, jako by to byl nevybuchlý granát.
„Tys je okradl?!“ zeptal se, zatím co šel k pokladně. Steam ho však zastavil. „Nikam. Ještě pořád mám v živé paměti tu tvoji dvojhlavňovku.“
Merl si povzdechl a ukázal mu kámen. „Tohle je krystalizovaná krev démonů. Nemáš představu, jak strašlivá věc to je.“
„Používají ji snad do laserů?“ napadlo se zeptat Steama. Merl místo toho nehtem lehce odštípl kus kamene. „Tady máš koncentrované LSD, THC, acid, trip a všechno další. S tímhle kamínkem bys mohl zásobit silným fetem ulici celý týden a ještě na tom vyděláš.“ Vysvětlil a lehce olízl kousek, co mu zůstal pod nehtem. Merl se začal trochu motat.
„A co s tím chtějí oni? Rozjet si tu byznys?“ Steamovi to pořád nedocházelo. Krystalizovaná krev démonů? Znělo to sice jako jméno drogy, ale rozhodně ne tak silné, aby po ni starý Merl vypadal tak jetě. Zkusil to tedy sám.
Zvuk unikajícího chladiče probudil Steama z bezvědomí.
Seděl ve svém autě a přemýšlel, jestli je správně, aby mu v motoru rostl strom. Na tváři ucítil krev a celé tělo ho bolelo.
To bylo dobré znamení. Navíc si nepřišel ani uvězněn, a když se podíval na svou hruď, viděl jen otrhané tričko, ale žádná jiná zranění.
Zapřel se o sedadlo a odtlačil volant. Pak vytlačil dveře a začal se vytahovat ven.
Zase tak bez zranění nebyl. Hrozně ho bolel kotník, ale mohl po něm aspoň trochu poskakovat, zatím co si snažil uvědomit, kam se poděla hodina jeho času.
Ta démonická krev byla fakt něco. Navíc ztratil mobil, odznak i zbraň.
„Aspoň peněženku mu nechali.“ Když ji otevřel, zmizeli i doklady a peníze. Steam s ní naštvaně hodil do auta, které se náhle vzňalo, a celý vůz začal hořet.
„Tak aspoň ty cigára mám…“ Ta myšlenka ho uklidňovala, když pajdal po silnici směrem k městu a zapaloval si.
„Takže ty jsi ztratil odznak, doklady a zbraň a chceš mí říct, že jsi domů přišel až kolem čtvrté, páté ráno?“ Náčelník klidně seděl a sledoval dění za oknem.
Na Steama se ani nepodíval, jen při každém čekání na odpověď, bubnoval prsty do stolu.
„Jo. Přesně tak se to stalo?“ „A byl jsi celou tu dobu sám?“ „Tak Mirka mi dala košem a pohlednější holky neznám…“ pokrčil rameny Steam.
„A jsi si jistý, že když jsi odjížděl od Merla, ještě žil?“ „On ho někdo zastřelil?“ napadlo se Steama zeptat dost unaveným hlasem. „Bylo na čase.“
Náčelník se otočil ke Steamovi a ukázal na něj prstem: „Dost těch šaškáren Steame. Jsi docela ve vážném průšvihu. Ráno jsem našli Merla, jak se pozvolna opéká u sebe v obchodu, naražen na kůl.“ „No naklusala k němu banda zfetovaných…“ „Dost těch srandiček!“ Náčelník se zvednul velice rychle, což, jak Steam uznal, byl k jeho váze obdivuhodný výkon.
„A co chceš slyšet, Ivane? Poslední, co si pamatuji, je nový typ drog, který se dostává do ulic.“ Rozhodil Steam pažemi a pak si je složil za hlavu. „Není to můj problém, ale problém protidrogového.“
„Seš dost magor, abys tu drogu vyzkoušel.“ Zasyčel náčelník nebezpečně. Steam mu musel dát za pravdu. Už jako malý měl občasné problémy se závislostmi. Teprve až každodenní rutina u policie mu pomohla se srovnat a zůstat závislí jen na cigaretách a pěkných ženách.
Ale včera neodolal. To přiznal náčelníkovi, už když napochodoval do jeho kanceláře.
„A teď je Merl mrtvý, zastřelen tvou zbraní a po celém těle měl otisky prstů. Ty víš, co musím udělat.“ „Obvinit mě ze sexuálního obtěžovaní vetešníka?“ Steam už toho měl taky dost. Byl unavený, páchl a stále ho po droze bolela hlava. Hádat se s nařízeným o něco, co určitě neudělal, bylo za těch pár hodin trochu moc.
Ivan se naštěstí dokázal ovládnout a místo toho, aby ho prohodil prosklenou skříní, v což Steam doufal kvůli odstupnému, se opřel o stůl a podíval se svému podřízenému do očí.
„Jsi u nás pět let. Za těch pět jsi vyřešil věci, na které policista prostě nemá. Vidíš věci, které nevidí nikdo, a já obdivuji, jak dokážeš věci řešit.“ Ivan mluvil klidně. Dokonce až moc klidně, pomyslel si Steam.
„Proto tě nezatknu, ale suspenduji, dokud se ten případ nevyřeší.“
Teď vyskočil na nohy Steam v obličeji rudy: „To si ze mě děláš srandu?“ udeřil do stolu „V ulicích je nová droga a ty mě suspenduješ jen proto, že nemáš nikoho jiného, na koho hodit vraždu toho smraďocha? Děláš si ze mě srandu Ivane?!“
„Neřvi na mě.“ Zavrčel varovně Ivan, ale Steam byl v ráži: „Pošleš bandu blbečků s lupou a štětečkem na místo činu a věříš všemu, co nalezli. Ale nenapadne tě už, že to na mě mohli hodit a to jen proto, že jsem na stopě něčemu většímu!“
„Vypadni, Eduarde! A hned! Nebo tě zatknu sám!“
Steam se otočil ke dveřím, třesoucí se potlačovaným hněvem. Už sahal po klice, když ho Ivan zastavil: „Ještě chci odznak a zbraň!“
„Najdi si je u skutečných vrahů!“ S těmi slovy Steam otevřel dveře a vykročil ven. Dával si velice záležet, aby s dveřmi praštil co nejvíce.
Obyčejný hamburger z Macdonaldu Steamovi chutnal jako luxusní pečeně a sprite byl vínem. V kapse měl poslední stovku, takže usoudil, že je čas se najíst.
I když ho suspendovali, měl už v plánu pátrat na vlastní pěst, ať už ho to stojí cokoliv.
Už jen kvůli Merlovi toho nechtěl nechat. Ať už se rozešli, předposledně, v jakkoliv blbé náladě, Steam bytostně nesnášel, když mu někdo zabíjel bývalé kamarády, pro které mohl mít v budoucnu využití.
Zatím ho stopa vedla do vetešnictví. Ale pokud to tam forenzní prohledalo, nenajde pořádně nic a ke zprávám se nedostane. Pokud se tedy nevyspí s někým, kdo má přístup.
Steam si promnul vousy a ušklíbl se, když si vzpomněl na kolegyně ve skladu důkazů. Nebyli přímo jeho typ, ale lehnout si k němu do postele, neváhá.
„Hm…“ zakousl se do hamburgeru a soustředěně žvýkal: „To je dobrý plán. Asi se půjdu umýt…“
Steam měl přehled o všech, na stanici a když neměl, vždy měl pár lidí, které na ně mohl nasadit.
Ne všichni na ulici se na něj vykašlali. Byly dokonce takový, kteří obdivovali jeho odvahu odejít a začít znovu. Několik z nich, hlavně ti mladší a „odvážnější“ měli Steama za legendu.
„Říkám ti viděl jsem je v Semaforu. Všechny tři.“
„Bloncka a dvě brunety?“ Steam a Pedro se sešli před hospodou hodinu po západu slunce. Jelikož bylo léto, byl už pozdní večer a ze Semaforu se ozýval hluk přecpaného lokálu.
„Jo. Slyšel jsem, že jsi na zrzky.“ „Preferuji cokoliv, co není menší než ty, Pedro.“ „A má více děr, co?“ rozesmál se jeho kumpán a přijal do natažené dlaně svou odměnu.
„Dohodli jsme se na litru. Co to je? Stovka?“ Prohlížel si minci a hleděl střídavě z bankovky, na Steama.
„Tohle je kouzelná bankovka. Když se skrze ni podíváš, změní ti to úplně pohled na život…“
Pedro byl tak blbej, že to udělal.
Steamovi ho bylo líto, ale strašně nesnášel, když někdo smlouval o ceně. Ty se toho budeš muset hodně ještě naučit. Pomyslel si, když Pedra praštil přímo mezi oči a poslal ho do říše snů.
Když odcházel, vzal Pedrovi svoje peníze i jeho, aby to vypadalo, jako loupež.
Semafor byl přecpaný k prasknutí, ale tři holky, samy u stolu v zadu nemohl Steam přehlédnout. Prorazil si cestu k výčepu, objednal několik panáků a sebejistým krokem zamířil ke svému cíli.
Obléknul se jak nejlépe uměl, aby udělal dojem. Odrbanou košili a kalhoty hned ráno vyhodil a oblékl si džíny, triko bez rukávů a černou košili. Skupinka tří žen ho skoro nemohla poznat, když k nim přicházel. Poznali ho, až když pozdravil.
„Nazdar holky. Co vy tu děláte?“
Na oko se tvářil překvapeně. „My? Co tu děláš ty?!“ zeptala se blondýna.
Steam si přitáhl židli od vedlejšího stolu zrovna v moment, kdy na ni usedal původní majitel. Chlapík byl už ale naštěstí tak opilý, že to bral jako nehodu.
Rozloučil se s přáteli a opile se odkolébal pryč.
„Ale…“ posadil se Steam „Mám teď delší volno, tak jsem se chystal vyrazit mezi lidi.“ „Ty obvykle nechodíš mezi lidi.“ Ušklíbla se jedna z brunet.
Steam usoudil, že z nich vypadá nejlépe a proto se zaměřil na ni. „Ale je načase. Navíc, když jsem vás tu viděl, rozhodl jsem se navázat přátelské kontakty s kolegy z práce.“
„Ty víš stejně dobře, jako my, že bychom s tebou neměli mluvit.“ Přidala se druhá bruneta. V ten okamžik k nim barman přinesl první rundu.
Steam rozdal skleničky a usmál se: „Já jsem si nepřišel povídat. Přišel jsem popít ve společnosti krásných žen.“ Tomu už trio dam rozumělo lépe.
Probral se.
V hubě pachuť alkoholu a ještě něčeho slaného. Pokusil se pohnout, ale nemohl.
Že bych byl pořád zaseklý v autě? Napadlo Steama, ale když ho udeřila ruka do obličeje, hned mu to bylo jasné.
Moc se opil a holky s ním. Samozřejmě se to zvrhnlo, když jsou dvě z nich svobodné a on je jediný chlap, co projevuje zájem. Ležel v posteli, zaklíněn mezi dvojici nahých těl.
V hlavě si to pokoušel poskládat a zároveň se vymanit ze sevření. Musel pracovat.
Byl velice opatrný, když vylézal z postele a začal si sbírat věci, rozházené od vstupních dveří až do pokoje. Cestou narazil na kabelku jedné z nich.
Se sebezapřením se prohraboval ve věcech, dokud nenarazil na vstupní průkaz. S úsměvem ho strčil do kapsy. Vše vyšlo podle plánu.
„Edo?“ jedna z nich se probudila. Bruneta. Steam si snažil matně vybavit její jméno, takže jen vykoktal: „D-d-dobré ráno? Vyspala ses dobře?“
„Steame…“ nadechla se žena. „Je chvilku po druhé.“ Ukázala na hodiny nad dveřmi. „Jak jsem se mohla vyspat?“ trochu se usmála a přiblížila se. Byl z její blízkosti dost nervózní.
Hlavně proto, že to byla ona, komu ukradl vstupní kartu. „Říkal jsem si, že je čas už jít.“ Bylo jediné, co ho napadlo.
Říkal si, že by měl zmizet, ale když mu položila obě ruce na ramena a přitáhla si ho blíže, odchod si nějak rozmyslel.
Ležel u sebe doma v posteli, v ruce cigaretu jednu ruku položenou pod hlavou.
Nakonec to nebyl tak nepříjemný večer, ale byl na mrtvém botě. Po dalších sexuálních hrátkách se rozhodl kartu vrátit a šel domů.
Momentálně neměl žádnou stopu a jediný, kdo mu něco mohl říct byl Merl.
Ale Steam bohužel neuměl vyvolávat duchy a co se týče oživování mrtvol, tak tomu taky nerozuměl.
Navíc už nebyl u policie, takže byl prakticky sám.
Vlastně ne tak úplně sám.
Steamovi oči zabloudili k vestavěné skříně jeho jednopokojového bytu.
Už když změnil identitu, uložil do té skříně celou svou minulost, opatřil ji zámkem na kolo a kdesi schoval klíč.
Druhou, podobnou skříň, měl Steam i v hlavě. A ta se momentálně třásla při slově: „sám“ a chtěla se otevřít.
Ne, ona se nechtěla otevřít. To on ji chtěl otevřít. Rozevřít na plno dveře a příjmout to, co je a co byl. Teď totiž neexistovala jiná možnost, než jít po stopách po svém a očistit své jméno.
Sice by si mohl zaplatit novou identitu a změnit bydliště. Utéct bylo tak strašně jednoduché.
Ale jemu se nechtělo. Ne teď. Ne po pěti letech, když se některým lidem zapsal do mysli jako dobrý detektiv a férový policista.
Steam se zvedl a zamířil ke skříni.
Nebylo pro něj těžké urvat zámek i s madly skříně. Když ji otevřel, tělo se mu třáslo. Bylo tam všechno.
Černý kabát bez rukávů, černá košile a kalhoty. Dvě krabice obvázány novinovým papírem a tajné dno, ve kterém schovával nástroje své někdejší práce.
Sáhl nejdříve po oblečení a přivoněl k němu. Bylo to jako setkání se starým přítelem. Kabát měl, ve spodní části, díry od kulek. Steam je nikdy nechtěl zašít, protože to bylo stejné, jako jizvy.Ukazovalo to, čím vším prošel.
Stejně tak i kalhoty a košile byly odrbané, ale byli šité na míru a Steam v nich prošel velkou část svého života, aby je měnil.
Odložil věci, skoro až posvátně, na postel a sáhl pro krabice. Skrývali dvoje červené botasky. Jedny už trochu ochozené, druhé nové. Steam si vzpomněl, jak s nimi Merlovi, jako spoustě dalším, přišlápl hlavu k podlaze, a polil ho benzínem. Vzpomínky na jeho staré metody mu překvapivě vyloudili úsměv na tváři. Stále to měl v sobě.
Chvíli na své oblečení hleděl, pak pokrčil rameny a šel se osprchovat.
Když se vrátil a převlékl se, byl čas na tajnou přihrádku.
Už ve sprše se do toho Steamovi nechtělo.
Pod horkou vodou trochu vychládl, a jeho mozek začala otravovat racionální část, která se mu neustále jeho rozhodnutí snažila rozmluvit.
Ta část věděla, že pokud tohle zase začne, nebude tentokrát cesty zpět a on bude muset přijmout svou minulost za součást své přítomnosti. Do čehož se mu nechtělo.
A tak si vzal jen pár nožů a revolver s tlumičem. Uvažoval sice nad magnumen, ale do města to chtělo něco diskrétního, co na něj nebude upozorňovat.
Když se o pár minut později díval Steam opět do zrcadla na chodbě, musel přiznat, že je nápadný až dost. Jako by jeho oblečení navrátilo kusy jeho starého já.
Viděl opět svůj unavený, ale krutý obličej. Oči propadlé a černé, jako oči žraloka. Nemluvě o krutém úšklebku, když si oholil vousy a ukázala se jedna jizva táhnoucí se od koutku rtů, až k pravému uchu.
Byl opět sám sebou.
Christoper Collin, přezdívaný „Mašina“
Steam šel po opuštěné ulici, jako by mu patřila. Noc mu nevadila, naopak ji preferoval.
Věděl kam má jít, pamatoval si toho hodně.
Například Merlova kumpána a parťáka Stona, který vedl hospodu.
Steam potlačoval touhu najet do ní buldozerem, a teprve pak si najít hospodského a upřímně si promluvit. Jeho staré já se probouzelo rychleji, než čekal a každý krokem bylo živější. Staré já mělo vztek.
Vztek na rodiče, vztek na společnost, vztek na vše živé, co dýchalo. Měl vztek i na sebe, že přežil a zůstal sám. Steam s těmi pocity bojoval, i když se jim chtěl oddat.
Došel k hospodě s roztomilým jménem „Nálevna“. Už od prvního pohledu věděl, že to není obyčejná hospoda, ale doupě morálního bahna. Jeho policejní stránka tam vůbec nechtěla.
Jeho temná stránka tam chtěla najet v celé parádě.
„Tři hlídači u dveří, dvě prostitutky jako vějičky… Vůbec se to tu nezměnilo.“ Ne že by si na to ztěžoval. Naopak mu to docela nahrávalo, co se týče strategie.
Nejdříve přišel k jedné z holek na ulici a zapředl s ní rozhovor. Jeho drsný vzhled zahrál ženě na city, takže se rozpovídala více, než kdyby ji zatáhl do uličky a pořádně si s ní užil.
Stone byl v hospodě, ale v dost obezřetné náladě. Steam se dozvěděl o hromadě strážců a hlídačů mezi hosty, s prsty na spoušti. Stone jim platil měsíčně jmění, aby ho hlídali.
„Od Merlovy smrti je podezřelí snad ke všem. I nás nechává prohledávat, když se vrátíme od zákazníka.“ Postěžovali si. „A to živím rodinu. Snesu takové zacházení od chlapů, co si za to zaplatí, ale on teď se všemi jedná, jako bychom byli jeho nepřítel.“
„V těch sračkách co je, holčičko, se nemůžeš čemu divit?“
„Stone má nějaký problém?!“ překvapením vytřeštila oči.
Steam bojoval s tím, utrousit poznámku, že momentálně je jeho největší problém on. „Ne. Jen naštval nesprávný lidi.“ „To dělá ale pořád!“ vykřikla a rozplakala se.
Steam ji podal dva tisíce, které si vzal z tajných rezerv ze skříně: „Jestli si dost chytrá tak se na tohle vykašleš a půjdeš domů. A ráno se vrátíš do školy, nebo si najdeš zaměstnání. Tohle není práce pro holku jako ty.“
Byla malá, obarvené vlasy na modro a oblečení odhalovalo příliš, aby zmizel prostor pro fantazii. Steam by ji odmítl, i kdyby mu dala zadarmo.
„Tobě se to lehko řekne…“ zaštkala a chtěla pokračovat, ale Steam ji nenechal. Neměl na to čas. Musí vyslechnout jiné.
„Je mi líto pane, ale bez…“ hlídač ani nedomluvil. Steam mu dal kolenem do břicha a pěstí přímo do nosu. Hlídač padl k zemi a prskal krev.
Druhý mu chtěl přiběhnout na pomoc a třetí začal z pouzdra tahat zbraň. Steam chytnul raněného do kravaty a přiložil mu bouchačku k hlavě. Takto zaštíten, vešel do lokálu, kde okamžitě nastalo ticho.
Cítil pohledy stovky očí, ale on sám hledal jedinou osobu.
Jeho cíl byl u baru. Měl ve tváři nechápavý výraz a taky strach.
„Nazdar Stone, ty starej páprdo!“ pozdravil bodře výčepního a šel k němu, postrkující svůj štít řádnými kopanci do zadku.
„Steame! Já myslel, že jsi mrtvý! Neboj se. Hned to napravíme!“ Stone vypadal jako typický zbabělec. Hubený, malý, s propadlýma očima, které neustále těkali z místa na místo. Na oku měl monokl a na prstech, hemžící se jako pavoučí nohy, měl několik zlatých prstenů s drahými kameny. Některé byli i rudé a Steamovi neuniklo, že nepropouštějí světlo.
„Krystalizovaná démonická krev.“ Odpověděl mu s úsměvem. Celý lokal, ačkoliv už většina měla vytažené zbraně, pohlédlo na Stona, který se tvářil, jako by ho polili studenou vodou a postavili na mráz.
„Říká ti to něco?“ pokračoval Steam, zatím co šel k němu. „Merl byl docela sdílnej. Sdílnej tak, že mi dal ochutnat. Upřímně nevím, jestli by se tohle nemělo dávat na předpis.“
Když Steam přišel až k baru, omráčil svůj živý štít a namířil zbraň na Stone. Kolem něj se těsně sevřelo několik nohsledů, výhružně držící zbraně. Steam si ale byl jist, že minimálně Stona stáhne do pekel sebou.
„Vůbec nevím, o čem mluvíš.“ Řekl šokovaný Stone a snažil se potlačit třas rukou a brady.
„Myslím, že lžeš, ale to nevadí, já se rád dobírám složitě pravdy.“ Vzal si skleničku s pitím a vypil ji. Trochu se ušklíbl, nesnášel whiskey a upřímně nechápal, jak to někomu může chutnat. „A víš, že mě to baví.“ Jizva protáhla ušklebek skoro až na snesitelnou úroveň. „Hlavně když se dotyčný snaží bránit. To mě přímo vzrušuje.“ Zapředl a napil se z další sklenky. Tentokrát mu pití chutnalo, i když nevěděl, co pije.
„Když ti to řeknu, zabijí mě.“ Odsekl Stone a ukázal prsty na Steama. „Mám toho příliš mnoho na práci, takže ti dovolím odejít a jen tě nechám zmlátit.“
Steam si prohlédl okolí strážců. Kolem něj jich v kruhu stálo šest, sedm. Dalších pět bylo u dveří a deset různě rozmístěných v lokále.
„Vážně si myslíš, že jsi v postavení mi vyhrožovat?“ Zeptal se klidně a přitáhl kohoutek. „Vážně si myslíš, že momentálně mám čas na hrátky na: Kdo je větší drsňák? Vážně Stone?“ přiložil mu hlaveň k čelu.
„Už před svým odchodem jsem ti chtěl říct, jak velký lejno jsi. Dokonce jsem přemýšlel, že si opeču tebe, než Merla, ale on mě naprášil mafii, že chci odejít. Tys byl ke mně hodnější, Stone. Takže to uděláme takhle.“ Steam se nadechl. Docela mu dávalo zabrat být v klidu, obklíčen tolika zbraněmi. Byl si jist, že nemá šanci, pokud ze své role vypadne. Zatím mu nahrávala jeho pověst.
„Nalij mi Stone a pojďme si dozadu promluvit. Jako když jsem byl kluk, který tě považoval za milého, úchylného strýce, který do něj cpal drogy a alkohol, když viděl něco ošklivého. Teď bych znovu takhle potřeboval mluvit, jako tehdy.“ Steam zkusil zahrát Stonovi na city a překvapivě to vyšlo.
Barman se na chvilku zarazil, pak pokynul rukou, aby hlídači složili zbraně. „Medovina a rum s kolou?“ zeptal se a sledoval Steama pohledem, který znal z minulosti. Díval se na něj jako úchylný hodný strejda, jehož synovec viděl něco hodně ošklivého.
„Když mi řekli, že je Merl mrtvý a zabil jsi ho ty, odmítal jsem tomu věřit. Dokážeš udělat strašlivé věci, ale nejsi chladnokrevný vrah, zohavující mrtvoly.“ Seděli u Stona v kanceláři, schované ve sklepě. Spíše to byl bývalý sklad potravin, když byla Nálevna ještě vývařovnou pro chudáky.
„Jak víš?“ zeptal se klidně Steam a napil se svého drinku, konečně spokojen s chutí. Stone se napil taky a nechápavě na Steama zíral: „Copak jsme tě tak vychovali?“
Steam se rozhlédl po kanceláři. Staré zbraně, fotky přátel a dvoje trofeje vycpaných ryb.
Bylo fakt, že ho vychovali jako mafiána a vraha, ale dali mu určitou úroveň. Polití Merla benzínem bylo jenom uvolnění napětí a jasné dání najevo, co si o něm myslí za to, že ho naprášil, když toho chtěl nechat.
„No…“ Začal Steam „Vlastně jste ze mě udělali naprostého antisociála s touhou po tom, být krutý.“
„Krutý, ale pořád ne zvíře, jako ti, co zabili Merla.“ Stone se pořádně napil a pak si dolil další pití z lahve ve stolu. „Řeknu ti, to co vím, ale musíš mi slíbit, že se tady už neukážeš.“ Na Stonovu podmínku Steam přikývl. „Už mě nikdy neuvidíš.“
„Merl přišel asi před třemi měsíci, že má problém s financemi. A tak jsem mu dohodil kumpány, kteří už dlouho po mě chtěli nějakého asistenta, co se vyzná ve městě a v lidech.“ Steam mu dal za pravdu. Merl měl čuch na lidi. Možná proto si otevřel zastavárnu.
„Jenomže další měsíc tu seděl Merl, přesně jako ty, a říkal, že spadl do větší hromady hnoje, než bych čekal. A nemohl mi ani pořádně říct, o co jde, protože ti zmetci prý mají oči a uši všude.“ Steam mu na to kývnul. Během té hodiny, co ztratil po té droze, se mohlo stát cokoliv. A ani by nepřekvapilo, kdyby ho nabourali a pak umučili Merla v jeho vetešnictví.
Díval se na dno skleničky, zatím co Stone vzpomínal na staré časy. Pak ho něco napadlo.
„Ty asi nemáš jejich adresu, co? Nebo číslo na jejich kontakty?“ Když to řekl, Stone zbledl.
Staré část města byla poddolovaná a v noci, z větší části, opuštěná.
Steam se však nenechal uklidnit zdánlivým klamem. Moc dobře věděl, že už teď o něm ví několik desítek lidí a minimálně čtyři ho sledují.
„Možná bych neměl být tak výrazný.“
Jeho cíl byl starý, opuštěný důl, kde před několika měsíci policie našla drogovou laboratoř i s členy několika kartelů. Steam u toho byl. Párkrát si vystřelil.
Prošel přes parkoviště, kolem zničeného hotelu, a když zahnul, ocitnul se na okraji parku.
Všude bylo křoví a stromy, dětské hřiště bylo opuštěné a vrzající houpačky jitřili Steamovi nervy.
Chvilku opatrně postával na okraji parku. Pak se odhodlal pohnout.
Nic se nedělo. Parkem skoro proběhl a už stál u plotu, za nímž se, proti noční obloze, rýsovala silueta důlní věže. Steam celý areál několikrát obešel, podél plotu, ale cestu dovnitř nenašel.
Zkusil tedy vstupní bránu. Překvapivě šla snadno otevřít. Steamovi to hned přišlo divné. Navíc ani nevrzaly panty a to brána vypadala, že nejlepší časy má za sebou. Takže si šáhl pro zbraň.
Mířil přímo k dolu, rozhlížeje se na obě strany. Každým okamžikem čekal výstřely, nebo jiná nebezpečí. Stone byl, co se týče popisu situace, docela detailní.
A Steam mu musel přísahat, že ani na mučidlech by nepřiznal, od koho má adresu.
Jasně že měl prsty křížem. Docela měl Stonovi za zlé, že na něj tehdy vypsal odměnu, která trvala skoro půl roku a Steamovi dalo docela dost zabrat najít někoho, kdo vypadal jako on, trošku tělo zohavit autogenem, zavřít ho do auta a auto poslat do řeky.
Dokud nedošel až k hlavní vrátnici, nevnímal všudypřítomné ticho. Teprve až otevřel dveře, a ty zavrzaly, došlo mu, že neslyší ani ptáky a ani krysy. Dokonce neslyšel zvuk opuštěné budovy. Nebyl tu žádný vítr a nebylo ani horko a ani zima. Jako by se zastavil čas.
Prošel kolem vrátnice a pohled mu padl na šmouhy od krve.
Něco, nebo někoho, tudy táhly. Trochu si přidřepl, aby potvrdil stáři krve. Některá byla čerstvá. Steam sáhl do kapsy pro čelovku, když v tom ztuhnul. Zaslechl šramot. A pak znovu.
Šel za tím zvukem jako můra za světlem. Dokonce už slyšel podivné hlasy. Čelovku moudře nerozsvítil a jen se pomalu plížil podél zdi, zbraň připravenou k výstřelu.
V hlavě se mu honili myšlenky, co všechno uvidí. Když si totiž vzpomněl na tu drogu i na popis Merlovi smrti, čekal minimální bandu voodoo fanatiků, obětovávající malé děti a zvířata. Jenže podle těch krvavých šmouh, to jen děti rozhodně nebyli.
Chodba náhle prudce zahnula a Steam viděl na jejím konci rudé světlo. Ve vzduchu se vznášel prach, pach smrti a čerstvé krve. Věděl, že tahle kombinace znamená jen jedno a připravil se na vše.
Ne vždy jste připraveni na všechno.
Někdy máte pocit, že vaše fantazie a mysl už zažila a vytvořila vše. Pak se ale objeví něco takového, jako právě viděl Steam.
Bývalá šatna pro horníky byla vyklizená a nyní, jejímu středu, dominoval obrovský kotel s pásovým dopravníkem. Kousek od kotle byl stůl s chemickým vybavením a Steam zpozoroval i několik pojízdných lůžek, přikrytých plachtou, pod kterou se rýsovaly těla. Navíc bylo u lehátek několik kaluží krve, ať už nové, nebo zaschlé. Nad jedním z těl, zády ke dveřím, se nakláněla postava a vrtala se v hrudníku mrtvoly.
Když se zvedla, Steam si musel zakrýt ústa, aby nezařval šokem.
Černá, puchýřovitá kůže, velké rudé oči a rozšklebená ústa, která spíše vypadala, jako by je do hlavy někdo vyřízl. Tahle zrůda určitě nepatřil k mafii, ani kartelu. Tady byl zaměstnavatel někdo jiný. Například samotný Lucifer.
Postava držela v ruce lidské srdce a nyní ho nesla k pásovému dopravníku. Steam chtěl vědět, co bude dál, takže tiše seděl a pozoroval.
Démon, protože jiné slovo, pro označení té zrůdy, Steama nenapadlo, odnesl srdce k pásu a opět se vrátil k mrtvolám.
Pracoval na nich ještě dalších deset minut, než spustil dopravník, na kterém nyní leželo několik srdcí, pár ledvin a jater a něco, co vypadalo jako plíce.
Dopravník celou tuhle hromadu dopravil až do kotle, kam se přesunul démon a nyní přilíval modrou, ve tmě slabě zářící kapalinu.
Steam si okamžitě spojil jedna a jedna dohromady a pochopil, co bylo v bílé dodávce. Ti chlapící si tady zahrávali s jakousi zvrácenou alchymii.
Démon se přesunul ke spodní části kotle a rozehřál pod ním plamen. Steam třeštil oči, když to udělal jen pohybem rukou a začal do plamenů přenášet zbytky těl. Během toho si něco broukala.
„Kdybych tak měl mobil…“ napadlo Steama. Mohl by udělat pár obrázků a zítra se hlásit u náčelníka s důkazy o své nevinně. Ale takhle bude muset, aspoň tohohle parchanta, chytnout, a odtáhnout před Ivana v poutech.
Steam nebyl žádný zbabělec. Dokázal si zachovat chladnou hlavu i pod přímou palbou a napochodovat do lokálu plného ozbrojenců a poprosit, aby složili zbraně. Ale i přes všechny své schopnosti a výhody si nebyl jist, jestli by si poradil s démonem.
Stejně byl ale rozhodnut to zkusit.
„Čerství maso.“ Ozvalo se za Steamem, než ho sevřela dvojici silných paží.
Steam sebou začal házet a kopat, ale byl jako ve svěráku. A do toho měl volné jen nohy.
Ale to by si nevybudoval vůbec žádnou pověst, kdyby ho taková drobnost zastavila.
Několikrát prudce pohodil hlavou dozadu, dokud tlak na hruď a ruce nepovolil. Sice ho trochu bolel zátylek, ale na bolest nebylo čas. Prudce se otočil a několikrát vystřelil do obrovského těla, které stálo za ním.
Jenomže s útočníkem to ani nepohnulo a už o vteřinu později se po něm sápala, ruce a kabát lesklé černou krví. Steam udělal krok do zadu a udeřil protivníka několikrát, ze strany, do spánku.
Když se konečně začal potácet a Steam mohl více ustoupit, sáhl pro nůž a vrazil ho agresorovi pod bradu. To už očividně fungovalo.
Steam s úšklebkem sledoval, jak se protivník kácí k zemi a snaží se vypáčit si z těla nůž. Zem pod ním se barvila černou krví. Chystal se mu právě odříkat jeho práva, když ho něco tvrdě udeřilo do zátylku a poslalo do říše snů.
Probudil se dost v nepohodlné poloze.
Steam se pokusil pohnout, ale nemohl. Na chvilku ho napadlo, že stále leží ještě v posteli u holek a celý ten návrat, jeho původního já, se mu jen zdál. Ale to by cítil teplo dvou ženských těl, ne chladnou a drsnou betonovou podlahu a zeď.
Navíc u nich v bytě bylo dost světla z pouličních lamp, tady byla naprostá a chladná tma.
„Takže mě dostali…“ zavrčel a zkusil se zvednout. „Nejen tebe.“ Ozvalo se po jeho pravici.
„Tak to mi říkáš novinku. Viděl jsem ty mrtvá těla v té hale.“ Odpověděl s vědomím, že začíná trochu bláznit a slyší hlasy. „Jen lidé nejsou jejich objeti. To nevíš?“ znovu ten hlas, tentokrát blíže. Jeho majitel se musel přesunout. „Promiň, na instruktáži jsem nedával pozor.“ Odsekl Steam a začal se ošívat. Zjistil, že je úplně svázaný.
„Démoni člověče. Démoni tady pracují na super-droze, dělající z lidí maniaky a monstra.“ Vysvětlil hlas. „Už jsem klidnější.“ Odpověděl Steam a začal se taky soukat směrem k hlasu.
Jejich hlavy se střetly. Steam zaúpěl, protože to byl náraz, jak do betonové zdi a ještě ho trochu bolela hlava po tom úderu. „Aspoň víš, že jsi na živu. Mě tohle ani nepošimralo.“
„A co seš zač, taky nějaký démon?“ okřikl hlas Steam.
Hlas se začal smát, až měl Steam obavy o mentální zdraví svého spoluvězně. Nebylo by se čemu divit, musely ho tady držet dlouho.
Když konečně smích ustal, jeho společník se ještě několikrát uchechtl, než odpověděl: „Sice jsem příbuzný démonů, člověče, ale pro mě je to stejná verbež, jako pro tebe. Abys věděl, Edvarde Steame, já jsem strážný anděl.“
Steam věřil v přirozený řád přírody a vesmíru. Věřil na megalodonty, dinosaury a byl schopen překousnout i krakena, Blopa a další monstra žijící v hlubinách moře. Dokonce věřil i na yettiho s bigfootem, ale andělé a démoni?
„Ty sis taky trochu šlehnul, že jo?“ řekl směrem k andělovi. „Démoni a andělé? To mi moc realné nepřijde.“
„Taky mi nepřišlo realné, když jsem se z člověka stal andělem, ale vážně to existuje. Nemáš ani ponětí, kolik nás doopravdy je.“
„A co kdybys, ty strážný anděly, uvolnil ta pouta?“ Steam neměl momentálně náladu na srandičky.
„Kdyby to šlo, už dávno bych to udělal, ale tyhle pouta poutají moji samotnou podstatu a pokud mi je nesundá někdo, kdo potřebuje zachránit, nepohnu se.“ Andělova odpověď se Steamovi moc nelíbila, ale něco ho napadlo.
„Přisuň se blíž. Kde máš ruce?“ instruoval anděla. „Za zády. Spoutané.“ „Tak se přesuň zády ke mně“ Steam i anděl se přesouvali, dokud neucítili ruku toho druhého.
Anděl byl spoutaný něčím, co připomínalo drát. Hodně silný a horký. Navíc byl od něčeho kluzký.
„Nediv se.“ Vysvětlil anděl. „Mám už tak pořezané zápěstí, že nepohnu ani rukama.“ Steamovi to bylo jedno.
Nejdříve zkoušel rukama si poradit s drátem, ale nešlo to. Potřeboval něco na přeřezání. Chvilku sebou házel, než mu došlo, že má v tajné kapse kabátu schovaný malý nožík.
Další půl hodinu zápasil s kabátem, než nožík konečně dostal z kapsy na podlahu. Jakmile měl známý, chladný předmět v ruce, byl už zbytek snadný.
Nejdříve osvobodil anděla, pak mu podal nůž a čekal, kdy osvobodí anděl jeho. Ale nic se nedělo. Steama napadlo, že utekl, ale pořád cítil jeho přítomnost.
„Tak rozvážeš mě, nebo ne?“ okřikl anděla. „Zachránil jsi mi život, člověče…“ řekl anděl, s nechápavostí v hlase. „Jo pošli mi děkovný dopis, teď bych se rád odsud dostal.“ Pouta něco trhalo strašlivou sílou. Během chvíle byl Steam volný. „A teď rychle vypadneme.“ Navrhl a šáhl do kapsy pro baterku.
Démoni mu vzali jen zbraně. Baterku asi nepovažovali za nebezpečnou, ale Steam měl už několik nápadů, jak z ní udělat zbraň.
Když rozsvítil, klečel anděl před ním. Byl oblečen podobně, jako Steam, až na holé paže a bosá chodidla. Vlasy měl bíle jako kost. Do obličeje mu nebylo vidět.
„Tak co je s tebou, jdeme!“ popohnal ho Steam. Anděl se náhle vztyčil: „Jak poroučíš.“ Steam nebyl moc na chlapy, ale tenhle anděl měl nejen překrásnou tvář, ale i vypracovanou postavu. Ale neměl křídla.
Místo nich viděl Steam dvojici zlomených kostí, trčící mu ze zad. Že ho démoni týrali, poznal podle hromady řezných a bodných ran, které se však nyní zacelovaly. Navíc andělovo tělo stále rostlo a sílilo, přímo před Steamovíma očima.
Prohledat místnost jim trvalo chvilku. Jejich vězení nebylo moc velké. Jen stará, opuštěná chodba, ve které Steam cítil závan vzduchu. Měl chuť utéct za tím vánkem, ale byl policista a ti neutíkají. Takže s andělem za zády došel k ocelovým dveřím a zkusil je otevřít. Byli však zamčené.
Steam chvilku hledal něco, co by použil, ale tentokrát byli jeho možnosti omezené.
Zato anděl věděl co dělat. Zapřel se o dveře ramenem a za doprovodu skřípajícího kovu dveře vytlačil z pantů.
„Myslíš, že nás slyšeli?“ zeptal se Steam. „Věř mi, ti už i ví, že jsem volní. Ale to jim moc nepomůže.“ Anděl si promasíroval klouby. Steam si usmál, tenhle chlapík se mu hodně líbil.
„To už je třetí chodba, které vede hloub.“ Anděl se rozhlížel na všechny strany. Steam obdivoval, že je tak ledově klidný.
„Tak promiň, že nedisponuji spavým autopsaním. Dělal bych si značky, jak by mě táhli dolů.
Najednou se praštil do čela. „No jasně… značky! Hele kde ti braly krev?“ Anděl se na chvilku zamyslel a pak ukázal vzhůru.
Steam utíkal zpět k místu, kde je drželi zamčené. Když si pořádně posvítil baterkou, zahlédl malé, modré kapky krve rozstříknuté po podlaze. S úsměvem je ukázal andělovi, který pochopil, na co naráží.
Po kapkách krve se dostali až ke schodům, které konečně vedly vzhůru a ne dolů. „Jsi připraven?“ zeptal se Steam, ale anděl už tam nestál. Běžel po schodech nahoru.
Během chvíle anděla doběhnul, i když měl co dělat, aby s ním udržel krok. Steam byl kuřák už snad od základní školy. Jasně, že do ní nechodil, ale tak kolem dvanácti-třinácti let začal kouřit, protože to viděl u všech svých vrstevníků.
Oproti tomu anděl vypadal, že by klidně mohl ještě zrychlit a vůbec by to na něj nemělo vliv. A tak vedle sebe utíkali. Zatáčku za zatáčkou, chodba za chodbou, sledující modré kapky andělské krve.
Skoro až po dvaceti minutách se dostali na povrch a Steam měl pocit, že za chvilku vyvrhne plíce.
Anděl mu dal chvilku pauzu a celou dobu sledoval obě strany chodby.
„Máš nějaké zbraně sebou?“ zeptal se, zatím co Steam kašlal a plival. Byl tak unavený, že ukázal jen baterku a nožík. Anděl si vzal nožík a řízl se do ruky. „Teď když je bodneš, můžeš je i zabít, ale pozor, jakmile moje krev příjde do kontaktu s jejich, začne se vařit.“ „Něco méně nebezpečného tam nemáš? Třeba magický, ohnivý meč.“ Anděl mu místo odpovědi vtiskl nožík silně do ruky. „Nezvorej to. Já odvedu jejich pozornost a rozdělím je. Tvůj je ten velkej.“ „Proč zrovna můj je ten velkej?!“ vytřeštil Steam oči.
Anděl si povzdechl a prohlédl si Steama ještě jednou, pak začal vysvětlovat: „Jsou to strážci pekelné brány. Ten velký je jen obyčejný démon, ale ten menší je Třídič duší. S ním se nechceš dostat do potyčky.“
„Jak víš, co chci a co ne?“ odsekl Steam.
Anděl si znovu povzdechl a dotkl se jeho spánku.
Steam stál před pekelnou branou, které proudili zástupy duší. Mezi nimi viděl procházet obrovská rohatá monstra se šupinami místo kůže a vražednými zuby a drápy. Kousek dál viděl bytost s několika desítkami chapadel, která přebírala hříšníky, vykřikovala jejich jména a prohřešky a házela je skrze bránu do pekelných hlubin. Vize zmizela, tak jak přišla.
„Ten velkej je můj.“ Řekl Steam odhodlaně. Anděl souhlasně přikývl.
Malý démon znovu pracoval u kotle. Tentokrát stáčel mazovitou kapalinu do připravených formiček, vzhledem připomínající tvarovače na bonbony. Ten větší nebyl nikde vidět.
„Uděláme to takhle.“ Začal šeptem anděl a pozoroval stále obezřetně okolí. „Zaútočím na něj. Ty se pak vrhneš na toho velkého bastarda. Až skoncuji s tím třídičem, pomůžu ti s tím velkým, pokud budeš na živu.“
„Dáváš mi velké naděje. Opravdu velké.“ Odpověděl stroze Steam. „Nemůžeme odsud vypadnout a přivést posily?“ Anděl se ušklíbl: „Až zjistí, že jsme utekli, přivedou si posily oni.“
Steam nevěděl, jak funguje bitevní strategie nebe a pekla, takže se nehádal. „Budeš mi to pak všechno muset vysvětlit.“ Poznamenal. „Pokud přežiješ?“
Anděl se rychle vzdálil, potichu se plížící za záda démona. Ten tvor byl tak soustředěný na práci, že nebezpečí úplně ignoroval.
Steam, přikrčený u schodiště, andělovy držel palce, ale pak se démon náhle otočil, jako by vycítil nebezpečí, a když spatřil anděla, zařval a hladově po něm skončil.
Oba dva skončili v propletenci těl, ale anděl se dostal rychle na vrch a začal démona mlátit do obličeje, až všude stříkala krev.
Steam potlačoval touhu mu fandit. Měl teď jiné starosti. Druhý démon se totiž přišel podívat co se děje a když spatřil svého kolegu a anděla, jak spolu zápasí, zařval a rozeběhl se k nim.
Steam uchopil baterku za gumičku a roztočil ji. Pak ji prudce mrštil a zasáhl démona přímo do spánku. Tím na sebe opoutal démonovu pozornost.
Ten rychle změnil primární cíl a běžel směrem k němu.
„Tak pojď, ty obludo.“ Steam si s úšklebkem přehodil nůž z ruky do ruky, ostří mířeno dolů a vyrazil proti svému protivníkovi. Když do něj démon narazil, měl pocit, že ho srazil náklaďák. Přesto však nůž nepustil a začal bodat do démonových zad jako šílenec.
Nepřestal ani, když s ním démon narazil na zeď, chytil ho pod krkem a začal ho mlátit do obličeje, silou demoliční koule. Už po prvním úderu šli na Steama mrákoty. Při druhém ty mrákoty jen stěží potlačil a démon se připravil k dalšímu, poslednímu úderu.
A pak mu náhle vybuchla záda za doprovodu modrého plamene a strašlivého rachotu. Démon zařval a snažil se uhasit plameny, požírající jeho tělo.
Steam se mátožně postavil na nohy a začal démona bodat do břicha, snažíc se přitom uskakovat strašlivým prackám, které by mu, pravděpodobně, urvaly hlavu.
Následovala další exploze. Tentokrát bouchnul kotel, jak do něj anděl a chapadlovitá věc narazili a rozlili část jeho obsahu na zem. Celá místnost začala hořet a v modrém ohni vše nabralo děsivější zjev.
„Tak se pohni sráči.“ Vyplivl krev Steam a rukou pobízel démona. „Tak pojď ty zmetku!“ Démon na odpověď zařval a skočil po Steamovi, ale pak mu náhle vybuchlo břicho. Ztratil kontrolu nad skokem a Steamovi stačilo udělat je úkrok, aby se mu vyhnul. Když se démon zastavil o zeď, přiskočil a začal ho zuřivě bodat do krku. Démon se zmohl jen na ohánění ruky a vrčení.
Anděl a chapadlovitá věc se spolu rvaly v záři modrého ohně. Vypadalo to, jako výjev z bible kde anděl s urvanými křídly bojuje s monstrem z hlubin. Navíc anděl vypadal jako ostřílený válečník, to třídič vypadal jako naprostý neschopák, pomalu se ohánějící chapadly s přísavkami.
Rána, rána, úhyb, rána, rána, úskok. Anděl kolem obludy tančil.
Steamovi se konečně podařilo uřezat hlavu svému protivníkovi a rozeběhl se s ní rychle k zápasící dvojici. Měl určitou představu, o které doufal, že vyjde. Anděl si ho všiml a ten okamžik stačil, aby ho třídič chytl do chapadel. Když k nim Steam doběhl, musel zastavit.
„Házej!“ zařval anděl, který věděl, co chce Steam udělat. Hlava za chvilku vybuchne, o tom nebylo pochyb, ale Steamovi se nechtělo zranit anděla, kterého třídič držel nad hlavou a stále pevně ho obmotával svými chapadly.
„Taky to schytáš!“ odpověděl andělovi Steam, ale ten jen zařval bolestí a zkusil zopakovat, co říkal před tím. Chapadlo mu však zacpalo ústa.
Rozhodl se tedy splnit jeho přání.
Mrštil hlavou proti nepříteli. Ta se otočila několikrát ve vzduchu a třídič sledoval její dráhu. Oči třeštil hrůzou, když za Steamem spatřil tělo svého společníka. Pak do něj hlava narazila a vybuchla. Steama srazila tlaková vlna a přimáčkla ho až ke zdi. Ještě chvilku snášel ten tlak, než konečně omdlel.
„Eduarde. Eduarde. Eduarde.“ Někdo s ním třásl a pleskal ho po tváři. Cítil, jak mu tělem projíždí bolest tak strašlivá, až ji vítal, jako slastný nádech.
Byl na živu. Po tom všem, byl na živu a ještě dostal ty, kteří na něj hodili Merlovu vraždu. „Zvonils?“ otevřel oči a spatřil anděla. V obličeji byl pobledlý, jako by měl obavy.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se, se starostí v hlase. „Nic co by nenapravila horká koupel a pár dní dovolené.“ Steam se začal zvedat, ale anděl ho zatlačil zpět na místo. „Brzy přijede záchranka. Mě tady nemohou najít Steame, ale tebe ano. Musíš jim říct, o co tady šlo. Ale nebuď zase moc konkrétní.“ „Jasně. Neboj. Řeknu jen, že tady vybuchla laborka na drogy. Tomu uvěří.“
Už nebyli v dole. Už vlastně nebyl ani žádný důl. Jen hořící věž, která se co nevidět měla v plánu zhroutit. Stěny budovy nevydržely chemická žár z podivné substance a začali se rozpouštět. Steam musel uznat, že takhle nedopadl ani Merl, když si s ním vyřizoval účty.
„Myslíš, že teď peklo po mě půjde?“ podíval se na anděla. Ten pokrčil rameny a sledoval spáleniště se zadostiučiněním v očích. „Myslím, že minimálně jsi dal o sobě vědět a budou si na tebe dávat pozor.“
Steam se po chvilce, sledování plamenů,začala smát.
Nejdříve se párkrát uchechtl a pak řval smíchem. Anděl ho chvilku sledoval, ale pak se rozesmál taky. Ani jeden nevěděli, čemu se smějí. Jestli téhle situaci, nebo tomu, že ji přežili? To nevěděli ani jeden. A Steam se najednou v tom smíchu ztratil a usnul.
„Eduarde. Eduarde…“ „Copak anděly?“ otevřel Steam oči a nadskočil. Nad jeho lůžkem se nakláněl Ivan Stranov a viditelně si oddechl, když Steam otevřel oči. „Takhle mi od svatby neřekla ani moje žena. Jestli chceš přidat, tak máš vykročeno správným směrem.“
„Klidně ti to pošlu v přáníčku, jestli chceš.“ Usmál se Steam a začal kašlat. Ivan mu hned podal sklenici vody. Steam se napil a kývnutím poděkoval.
„Co jsi to zase vyváděl?“ pokračoval Ivan už poněkud vážnějším hlasem. „Vyhořelí důl a těch mrtvých... Chlapci z laboratoře nechápou, jak se mohl roztavit beton i železo a úplně se vypařit.“ „Na mě to neházej. Já šel jen kolem. Zdravotní procházka, znáš to.“ Odpověděl slabým hlasem Steam. Cítil se pořád unavený.
„Ano znám. A vím, že tvoje zdravotní procházky většinou škodí zdraví ostatním. Našli jsme tě sice až za plotem, ale mě je jasné, že jsi něco vyváděl.“ Zkusil znovu Ivan, ale Steam mlčel.
Díval se z okna a pozoroval postavu, stojící na budově naproti. Ta postava kouřila a v ruce držela láhev. Na zádech měla pár bílých křídel.
A mávala mu.
Steam se tomu musel pousmát.
„Já vím, že ti to příjde vtipné, protože jsi měl celou dobu pravdu, ale mohl jsi ohrozit celé okolí.“ „To už je naše riziko povolání, Ivane. Kdybychom to nebyli by, museli by to dělat andělé.“ Odpověděl Steam a dál se díval z okna na anděla stojícího na střeše, který momentálně pozvedl láhev v ruce a pokynul Steamovi na pozdrav.
Kdybych měl flašku, tak si s tebou připiju, kamaráde. Pomyslel si Steam.