Maková hora

Maková hora

Anotace: http://makovahora.cz/ (Vzpomínka na vzácného člověka Jana F./ze Staré Huti u Dobříše/

       Někdy v roce 1986. Nic netušíce, že piedestaly mocných nemocných se již drolí, přišla žádost církevního stavebního technika o elektrifikaci poutního kostela Maková. Ne formou přímou, tenkrát před sametem se tomu říkalo vedlejší pracovní poměr. Něco nepochopilelně absurdního. Sám ředitel schválil, že si k nuzné mzdě, po pracovní době, můžete jako něco přivydělat. Už nevadilo, že nejste „u nich“. Politický systém neměl dost kapacity jak uspokojit poptávku. Potupné řízení o vyřízení, potupné finanční kalkulace odměny za tuto práci. Malý obolus, po výpočtech hromsky zdaněný. Znáte to heslo: Vlk se nažral a koza zůstala celá?“ V tomto případě koza přežila, řádně okousaná. Ještě že je dost lidí, kteří dělají práci se zaujetím a nasazením. Z důvodu vnitřního uspokojení a radosti. Z vyššího principu mravního. 

      To místo o kterém je řeč, totiž Maková Hora u Smolotel na bývalém okrese Příbram, je mimořádné.  Nádherný kraj středního Povltaví. Stojí za to jej navštívit. Vedle řečiště Vltavy se prudce zvedají břehy se strmým převýšením. Mnohde ostře řezané skalnaté ostrohy. Proto ty meandry řeky. Svoji cestu si musela Vltava perně prorazit.

      Technicky vzato dostat materiál na stavbu tohoto poutního kostela Maková jen z obce Smolotely až na místo stavby, muselo být velmi namáhavé. Jistě, použil se i  místní materiál, ale většinu bylo nezbytné dovézt z dáli. Snad vědomí dobré věci pomohlo a ulevilo té dřině. Klikatá kamenitá cesta o šíři  povozu tažených koňmi, nebo voly. Dobrý kilometr příkře vzhůru. Cesta vedená v serpentýnách po úbočí. Jedno místo by se dalo nazvat i úvrať, tak malý poloměr cesta má. Trasa dá pěším čas, aby si uvědomili počiny a skutky svého žití před tím, než vykonají bohoslužbu. Než očistí své nitro. A nahoře ta krásná stavba, barokní perla středního Povltaví. Svým půdorysem elipsy neopakovatelná. A vedle ní farní objekt, který rovněž zaslouží pozornost, jak dále uvedu. Oficiálně jde o barokní poutní kostel P. Marie Karmelské a sv. Jana Křtitele, vybudován okolo roku 1720 italským mistrem stavitelem Canavale, na kamenné terase v nadmořské výšce 540metrů.  Uvádí se, že jde o druhé významé poutní místo v Čechách, hned po Svaté Hoře u Příbrami.

       Ale zpátky k tomu příběhu. Ono dostat elektrickou energii na kopec je těžší, než tam dojít pěšky. Kopec je zalesněn a na skalnatém podloží, vyplněn bludnými kameny. Venkovní vedení tzv.“dráty“ by neprošly, památkové úřady  a ochranáři by to nepovolily z estetického hlediska. Prostě řešení technicky  nevhodné, navíc k trafostanici musí být příjezd poměrně těžkou technikou. Nákladní auto a autojeřáb, bez toho transformátor neusadíte na potřebné místo. Ani do půlky kopce k té úvrati u cesty se projednat stavbu nepodařilo z důvodu lesních pozemků. Celkově v té době nebyl zájem o realizaci stavby, uspokojící církevní zájem. Boj s úřady byl po třech letech odložen, pro nesplnitelné podmínky. I finanční krytí se časem rozpustilo ve větru doby.

       K obnovení projektu došlo až těsně po roce 1990, to už jsem pracoval na volné noze jako živnostník. Měl jsem za sebou pár akcí. A protože chronologicky byla Maková před ostatními již realizovanými, dostala zakázkové číslo 0. Protože nula je totiž nejvýznamnější číslo. To Vám potvrdí každý matematik. Přišel jsem na pochůzku ke kostelu. Stálo tam lešení, dávala se nová šindelová střecha.. Na konci zaměřování jsem po lešení vystoupal. Bylo krásné pozdně jarní odpoledne. Skvělá viditelnost. V dáli se ostře rýsoval zámek Orlík, s části Orlické přehradní nádrže. Prostě Boží scenérie. Brzy se realizoval projekt, postavila se transformační stanice pod kopcem, stranou běžných pohledů. Kabely nízkého napětí pak vzhůru ke kostelu.         Následně se ozval soukromý majitel fary vedle kostela. Měl zájem se také připojit. Přijeli jsme na místo s kolegou Jendou F., velmi zkušeným odborníkem a praktikem. Měl a má uměleckou duši, je zapálený divadelní ochotník a amatérský režisér. Běhal z místa na místo a s rozžatou petrolejkou ukazoval majiteli žedbra a stíny nasvícené klenby.  Chtělo to cit,  ten prostor dobře vystihnout. Takový interier a genius loci místa činu málokde naleznete. Jakého činu ptáte se?

       V postranní komoře je totiž vstup do kaverny ve skále vylámané. Tak přes tři metry hluboké, prostorově nevelké. Obtížně přístupné. Snadno přehlédnutelné. Zde se, po krátkou dobu druhé světové války, ukrývaly České Korunovační klenoty.

       Jestliže toto místo navštívíte ve slunečném letním dnu, nezapomeňte na vedlejší vesničku Zalábí, přístupné autem po jednosměrce z dlážděné státovce, silnice do Solenic. Pár chalup sevřených údolím, prudké travnaté svahy horských lučin. Z Makové jen strmá cesta příkře dolů, pohorky docela nutné. Když si přivezete  i fialovou krávu Milku, můžete točit reklamu na pravou švýcarskou čokoládu.  Jinak významná pouť P. Marie Karmelské se koná vždy nejbližší neděli k 16. červenci. Kdo má toulavé srdce, může parníkem, nebo přesněji motorovou lodí,  z hráze Orlické přehrady na zámek Orlík nad Vltavou, navštívit knížete Karla  Schwarzenberga. I o něm mám pár jiných krásných příhod. V Čechách máme všechny krásy světa, sice menších rozměrů, ale hezky pěkně u sebe. Výletu zdar!

Autor Lesan, 25.12.2018
Přečteno 320x
Tipy 3
Poslední tipující: Špáďa, Kyška
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Měl jsem to štěstí spatřit tento nádherný objekt nejprve z vyhlídkového letu, kdy jsem tak kolem roku 2000 při jednom leteckém dnu u Příbramě přemluvil pilota, zda by mu věž nepovolila změnu plánované trasy a neletěla nad Nečíň, kam jsme tenkrát jezdili téměř víkend co víkend větrat naše děti a sebe. Až poté jsem si zjistil, že skvost, nad nímž jsme letěli a jež mi na první pohled učaroval, se jmenuje Maková, a od té doby toužím jej navštívit, leč zatím se mi to nepodařilo.

07.02.2019 16:01:22 | Špáďa

Děkuji za připomenutí. Před lety jsem toto místo objevila. Působivé. A to jsem ani vevnitř v kostele nebyla. Nocovaly jsme s kamarádkou jen venku. Místo je pro mě silnější než např. Svatá hora u Příbrami. Mám raději poutní místa, kde církev a komerce jsou spíše v pozadí a do do popředí vystupuje příroda a bůh.

25.12.2018 21:53:55 | Kyška

Kdysi jsem při práci sledoval na původních katastrálních mapách trasy formanských cest, na nich byly vyznačeny i sakrální stavby, formanské hospody atd. Příchodem na Příbramsko se pro mne otevřel bizarní hornický svět a vyprávění horníků, co začali těžit na UD smolku (smolinec). Ta se původně vyvážena v dřevěných bedýnkách. Ještě předtím však byla éra Rudných dolů. Proto je hlavní oltář Svaté Hory celý ze stříbra (mineralogicky jde v žíle olovo se stříbrem). Upřímně řečeno, tato pompéznost se mi moc nezamlouvá. I když chápu jakýsi akt vykoupení nezměrné hornické dřiny a akt za hornické oběti v podzemních dílech.

26.12.2018 11:13:24 | Lesan

Mapy formanských cest musí být zajímavé. Jak je možné se k nim dostat? V archívech? To si dokážu představit, že vyprávění horníků bylo barvité. Otročina a s ochrannými prostředky se to asi také zrovna nepřehánělo. No jo, každý kraj má svou historii. Když člověk pátrá, tak se o životě místních určitě dozví hodně zajímavého.

19.01.2019 22:14:17 | Kyška

Historie je na katastrálních a původních katastrálních mapách /PET folie/ cuzk.cz, když je proložíte se současnou digitální/digitalizovanou úrovní. Byly i mapové příděly po Němcích (tři druhy map). Mapy vyjadřovaly historii země. Sakrální stavby, silnice, cesty formanů s hostinci, mokřiny, podzemní vodoteče a spoustu vojenských atributů, místních názvů apod. Ve spojení s matričními knihami, urbáři, kronikami bylo možné dohledat souvislosti a události v kraji. Když na mapě byl třeba místní název "U Spurných", šlo dohledat rod kdy obsadil pozemky atd. V matrice narozených byl třeba zápis, že dcera sedláka Spurného porodila syna. Udaje rodičů a prarodičů, porodní báby, faráře/vikáře/biskupa, svědků. Víte jaká to byla šlamastika, když v kolonce otce bylo prázdno? Hanba, průšvih, pohana rodu. Holt průzkumný oddíl hulánů jel krajem a dcerka se "zapomněla". Zajímavé byly "ohlášky" budoucí svatby (trojí, po týdnu vyvěšeny na farnosti) a zkoumán případný stupeň příbuznosti páru.
Z dnešních map zjistíte kraj, katastr, hranice pozemků, majitele. Nic víc. Normální vykořenění historie, oproštění společnosti a daň za rychlost. Ještě ke všemu končí kroniky, spolkové knihy a další. Při tom GDPR holt nemůžete už dát vědět dalším generacím, že třeba obecní pastejř Venca Pilka byl pěknej vejlupek a ožrala a také zloděj jablek, který kradl pantátovi Macatýmu.
Povídek z hornického Příbramska mám na tři knihy. Jsou i kusy bizarní a zcela neuvěřitelné. Zapisoval jsem je jen pro svoji potěchu, bez cíle je někdy ventilovat. Básničku bych nikdy nesvedl. Možná je dobře, že básníci neprojektují mosty, baráky, plynovody a jiný "vody".

22.01.2019 23:06:08 | Lesan

© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter