Příběhy andělů

Anotace: Omyl

Měla jsem rande se svým klukem Milošem. Mělo to být důležité rande, jsme spolu už pět let a já doufala, že se už konečně vyjádří.

Vzala jsem si na sebe ty nejlepší šaty, vyparádila jsem, se jak nejlépe jsem dovedla a doufala jsem, že se mu budu líbit.

Miloš mi poslal v SMS adresu restaurace a čas kdy jsme se tam měli setkat (20:00), jelikož jsem v té restauraci ještě nikdy nebyla, dalo mi práci, než jsem ji našla.

Když jsem do ní přišla a sedla si ke stolu, bylo 19:40. neustále jsem se dívalo ke dveřím, jestli už nejde. Čas běžel a já začínala být nervózní. Miloš vždy chodil alespoň o dvacet minut dřív. Toto se mu nepodobalo. Co takhle když se mu něco stalo? Zpozdil se v práci? Nevěděla jsem co se s ním děje ale nechtěla jsem mu volat, kdyby přece jen byl ještě v práci jen bych ho tím rozčílila.
Rozhodla jsem se, že si mezitím objednám alespoň pití a zavolala jsem na servírku. Přišla ke mně a zeptala se mě, co si dám. Objednala jsem si bílé víno. Když viděla, jak jsem nervózní zeptala se mě:,, Rande?“
,,Hm? Jo, jasné rande.“
,,Přítel mešká?“
,,To jsou ti chlapy, neustále mají dost času.“
,,Moment, teď mě napadlo, jste si jistá, že jste ve správné restauraci?“
,,Kvítková 46?“
,,Ne, toto je Benešova 8.“
,,Kurňa!!!!“
,,Musíte o ulicí dál.“

Vystřelila jsem z restaurace jako střela a pospíchala do správné restaurace, při tom spěchu jsem zapomněla, že jsem si v restauraci nechala kabelku.
Když jsem dorazila do restaurace Miloš už na mě netrpělivě čekal. Sedla jsem si a začala mu vyprávět, co se mi stalo. Oba dva jsme se tomu zasmáli.

Po večeři mě Miloš skutečně požádal o ruku a já řekla:,, Ano.“ Objímali jsme se a líbali, lidé nám tleskali a já byla neuvěřitelně šťastná. Chtěla jsem tuto událost vyfotit a v tu chvíli jsem zjistila, že nemám kabelku.

Měla jsem v ní všechno: doklady, mobil a peníze. Začala jsem panikařit, nechtěla jsem, aby se tento moment pokazil, když jsem měla slzy na krajíčku, někdo mi dal ruku na rameno. Byla to ta servírka ze špatné restaurace. Zvláštní bylo to, že byla v uniformě restaurace, ve které jsme právě byli. V ruce držela moji kabelku!!!!

Divila jsem se jak může být na dvou místech najednou ale více jsem byla šťastná ze zasnoubení a nalezené kabelky.
S mým snoubencem jsme se vyfotili a při odchodu jsem chtěla té servírce poděkovat, ale nikde jsem ji nenašla. Zeptala jsem se jednoho číšníka kde je a popsala ji, kroutil hlavou a řekl mi, že nikdo tohoto popisu u nich nepracuje.
To samé mi řekli i v restauraci, ve které jsem zabloudila.