HighAngel

Sbírka: Tvrdě pracující a nevidění

Víte co mám na své práci rád? Ty křídla.
Nejdokonalejší pauza na oběd je na Everestu, s flaškou v ruce a cigarem. Tak se konečně já smířím s bohem, po těch rokách věrné služby.
Dneska jsem zachránil asi tak šedesát lidí, aniž by to někdo věděl. Pomohl jsem jim v krizový moment. Schytal jsem do žil za jednoho feťáka, aby si nestřelil zlatou dávku a nenechal svého nemocného otce zemřít samotného v nemocnici.
Pak jsem provedl trochu psychodivadýlka, zahrál mu na city a ejhle. Najednou volal do nemocnice a vydal se za svým otcem.
Roztomilý.
Druhý případ byla stará paní o berlích, která si snažila dokázat, že stále může chodit. Nebyl by to příjemný pád. Ačkoliv se vždy uzdravím, těch pár vteřin bolesti, v podobě zlomeniny nohy, mi dalo zabrat. Pak stačilo jen nenápadně zmáčknout poslední volání na telefonu a "tadá" stál její manžel na schodech a od jejich svatby se o ni začal zajímat.
Vidět tak zlomeného člověka, to bych vám nepřál.
Následuje ztracená dívka. Žádný fet, žádné problémy s lidmi. Jenom nosila stabilně masku a snažila se vše zvládat. Takové psychické zhroucení bych vám nepřál vidět. Vzala si prášky na spaní. Trošku větší množství.
Já se perfektně prospal a ráno odcházela spokojená do práce s rozhodnutím, že změny svůj život a odejde od partnera a začne znovu.
Dojemné příběhy. jeden jako druhý. Každý den takový... Když vás verbují mezi strážné anděly, takové drobné detaily vám neřeknou. Ale je to lepší, než zatracení. Jak jsem se k tomu dostal? Na internetu. No vážně. Dneska tam najdete všechno.
"Chcete být silní, užiteční a pozitivní? Klikněte prosím na políčko a střelte se do hlavy."
Hadry jsem si mohl vybrat sám, nepotřebuji spát, jíst... Nic. Dokonalé. Takže vás nemusí platit. ALE!!! máte křídla.
Za tříštění lahve odhazuji flašku a sleduji, jak padá těsně vedle horolezce. Chlapík vyděšeně uskočil a v ten okamžik ho mine sesuv kamení. Být tam ještě před vteřinou, je mrtvý. Jsem na sebe hrdý, že jsem opět někomu pomohl. Hurá.
Věřte mi, že kdybych si teď zapálil cigáro, jako že jo, zabráním lavině. Ne vážně. to není vtipný. Sledujte...
Vidíte? Žádná lavina. Další dobrý skutek...
Pak tu máme matku samoživitelku, s těžkou uzavřeností. Holt si chtěla podřezat žíly, vřeštící dětsko hned po ruce v postýlce. To vám nedá moc pozitivní pohled do života. Řízla se.
Řízla i mě, nebo by si, vzhledem ke své podvýživě, rozřízla žíly až moc a to by mě nadřízení nepochválili (Zdravím Michaely)
Jasně rudá krev se rozstříkla po peřince i po vřeštící tvářičce.
Tohle bylo krapet obtížné, ale NAŠTĚSTÍ jsem kopl do sousedčiných dveří, ta uslyšela ječet dítě, a jelikož ho občas hlídala, hned naběhla dovnitř a volala záchranku.
Stará ženská, sotva slyší, vysedává u televize a snaží se "nebýt sama". Počkal jsem těch 5-10 minut, než přijela záchranka a zjistil jsem, že ta samotářka byla zdravotní sestra. A tu ženu zachránila.
Asi tak nejsilnější případ byl mladý sebevrah, který skočil z šestého patra. Spadl jsem s ním. Je to zvláštní pocit, když letíte střemhlav proti blížící se betonové zdi.
Křup.
A tak si ležíme. Chvilku, asi tak půl hodiny. Čekal jsem na zázrak. Jiný, než otřes mozku, zlomená žebra a nohy. Navíc byl opilej.
Nevím, kdo mu zachránil život, jestli já, nebo ten chlast, ale byl to rozhodně starý pejskař přivolán pomocí mě bravurně vrženým klackem, který dopadl vedle toho mamlase.
No pes se samozřejmě zajímal a chlapík pak taky.
Starej securiťák reagoval pohotově. Nevěděl jsem, jestli se smát nebo se mračit, když na toho kluka ryčel, jako by to byl nějaký jeho blízky přítel, který udělal největší koninu v životě.
A podobných případů je denně tak 50-60 po celém světě. A to je jen moje šichta.
Celej boží den nedělám nic jiného, než dopomáhám k zázrakům, kteří mají lidé v sobě.
Vždyť i ten chlapík s lavinou...
Kdyby někdo nevyrobil tu lahev, tak ji nevypiju a nehodím ji dolů.
Jasně, že alkohol nemá na mě vliv, ale jde o ten pocit. Ten pocit, že to kdysi vliv mělo. Ta cigareta je další kotva v realitě
Uaaa... Musím se protáhnout. Dokonce i ten horolezec, co se teď vyšplhal na vrchol, dělá to samé a vychutnává si tu nádheru a jásá. Šťastně rozhazuje rukama...
A já ho chytám, aby mu neuklouzla noha na sněhu a vůbec poprvé vidí anděla. Jeho šok se střídá s úžasem.
Pohodový chlapík. Má rád svou rodinu, svoje dva psi, i svou práci. Chtěl si v životě něco dokázat a byl to zrovna výstup na Everest, co si určil za cíl.
I přes to, že jeho kolegové to vzdali, on pokračoval dál.
Chtěl se zplna hrdla nadechnout a zajásat, že něco takového dokázal.
Radši jsem počkal, dokud nesleze po stěně dolů a já přestanu skřípal zuby, že je tak neopatrný.
Ale bylo příjemné si s někým promluvit.
*Keep holding on, When my brain's tickin' like a bomb..."
Budík. Konec přestávky.
A to jsem tu pracoval... Je to legrační, ale jsem rád, že jsem poznal Pierra a, svým způsobem, i jeho rodinu. Svým způsobem... Musím letět
Svým způsobem my v mé práci došlo, že největší zázrak je, že někdo nezavře oči a nezůstane sedět, když se kolem něco zlého děje. Jenomže nás andělů je málo a někdy by to chtělo, aby to tak dělali i lidé.