Horrorové fondue

Anotace: S dcerou milujeme fondue. Tento styl pohoštění však praktikujeme jen při slavnostních příležitostech, aby nám nezevšedněl. Bydlela u nás tehdy kamarádka Hedy - Monika. Slavila krásných 20 let a tak jsme se rozhodly udělat jí krásnou oslavu u fondue.

Na fondue jsem měla specielní kastrůlek, který se nahřívál nad malým vařičem na líh.
Dárky a květiny byly odevzdány, připítek na zdraví taktéž úspěšně zvládnut a my nedočkavě usedly k bohatě obloženého stolu.
Kuřecí masénko bylo nádherně odleželé ve voňavě kořeněném nálevu a sliny se nám už sbíhaly nad příslibem božského menu.
Jako obvykle jsme se z legrace praly o pečené kousky na tyčkách, barevně odlišených, no nálada prostě perfektní.
Jenže nějak pořád zlobil líh. Stále zhasínal. Několikrát jsem ho musela dolévat a znova zapalovat.
Musela jsem být hodně opatrná, neboť při denním světle nebylo dost dobře vidět, jestli "pícka" hoří.
"Zase nehoří!" upozornila mě Monča.
"Ach jo, co mi to prodali za šmejd," posteskla jsem si mrzutě a vzala do ruky už pokolikáté lahev s lihem.
Sundala jsem z vařiče kastrůlek a vystříkla do mističky opatrně trošku lihu.
Jenže líh ve vaničce hořel! Z druhé strany, ale už měla nad vařičem strčený zvědavý obličej Monika!
Byl to bleskový okamžik! Z vařiče vyšlehla obrovská hořící bublina přímo do její tváře!
Krve by se ve mě nedořezal, cukla jsem rychle leknutím s lahví od vařiče a stříkla Monice ještě na tričko.
Pak vše probíhalo jako v hororu, ale Zemi žel, krutě reálném.
Jak se nebohé děvče vyděsilo, prudce odskočilo od stolu a strhlo z něj ubrus i s hořícím vařičem. Bleskově jsem čapla ohnivý ubrus a běžela ho odhodit na balkón. Jak jsem ho vlekla, kapal z něj na zem líh a za mnou hořela na koberci cestička. Zavadila jsem také o záclony, které okamžitě vzplály jak fagule.
Na to jsem, ale kašlala. Mrskla jsem hořící balík na dlaždice balkonu
a honem letěla zpět k Monice.
Ta se chudák válela po zemi, tričko na ní hořelo a zoufale křičela:
"Ježíši hořím, dělejte NĚCO!!!"
Převalovala se při tom vyděšeně po zemi, aby oheň udusila.
Při tom vyluzovala chudinka tak hrůzné zvuky, které budu slyšet až do smrti.
Hedvika seděla bez hnutí a s hrůzou vytřeštěnýma očima, bez schopnosti jakéhokoli pohybu, zírala na Moniku.
Já se rychle vrhla na nebohé děvče a strhla z ní hořící tričko.
Pak jsem z ní servala zbytek oblečení a odvlekla jí do vany, kde jsem na ní pustila studenou vodu.
Letím do pokoje za Hedou, aby mi pomohla a ta tam sedí přesně tak, jako před chvílí. Nebyla šokem schopna se ani pohnout.
"Hedo!!!" zavyla jsem a vrazila jí facku.
Teprve teď se jí do očí vrátilo vědomí.
"Zavolej pohotovost!!! dělej!!!" ječela jsem.
Podala jsem jí mobil a letěla zpět do koupelny za Monikou.
Ta se tam chudinka klepala zimou. Tváře měla rudé a já si zoufale přála, aby to nebylo popálením. Jenže bylo.
V nemocnici jí museli přikládat na popálená místa vepřovou kůži a já si opět zoufale přála, aby zůstalo jenom u toho. Jen né plastiku!!!
Za tři týdny se vrátila domů a na obličeji měla ošklivé, hnědé fleky. Řetízek na krku se jí přiškvařil k pokožce a tak na něm měla jizvu, jako po oprátce.
Na fleky dostala v nemocnici nějakou mast, která byla naprosto na prd!
Fleky byly stále vidět i po dvou měsících.
Naštěstí jsem dostala od jedné kožní lékařky velmi dobrou radu - domácí sádlo!
Vyhodily jsme mast, já vyškvařila sádlo a po dalších dvou měsících byly fleky pryč!
Vařič na líh skončil v popelnici a my od té doby děláme fondue pouze na elektrickém. Je to již 10 let, ale já na tu hrůzu nikdy nezapomenu!